ECLI:CZ:NS:2001:33.CDO.323.99.1
sp. zn. 33 Cdo 323/99
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Kateřiny Hornochové v právní věci žalobce: V.E., zastoupeného advokátem, proti žalované: Č.p., a. s., o 150.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 7 C 1255/97, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 1. září 1998 č.j. 22 Co 409/98-28, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Kolíně rozsudkem ze dne 12. 3. 1998 č.j. 7 C 1255/97-21 zamítl žalobu s návrhem, aby byla žalovaná uznána povinnou zaplatit žalobci 150.000,- Kč s příslušenstvím z titulu pojistného plnění, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Při svém rozhodnutí vycházel ze zjištění, že žalobce utrpěl dne 14. 5. 1992 pracovní úraz, po určité době se u něj projevily zdravotní potíže a byl mu přiznán částečný invalidní důchod. Žalobce po vyhotovení znaleckých posudků, které konstatovaly příčinnou souvislost mezi jeho zdravotním stavem a pracovním úrazem, oznámil žalované pojistnou událost dne 30. 4. 1996, a to na základě platně uzavřených pojistných smluv pro případ invalidity, úrazu a smrti č. 3400956314 (ze dne 6. 3. 1982), č. 0144270514 (ze dne 27. 5. 1963), a č. 3456146611 (ze dne 22. 8. 1988). Žalovaná odmítla poskytnout žalobci pojistné plnění, neboť podle posudkového lékaře nedošlo k pojistné události, ze které by vznikl nárok na pojistné plnění, a v řízení vznesla námitku promlčení. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že námitka promlčení je důvodná, neboť podle ustanovení §104 a §101 obč. zák. délka promlčecí doby je tříletá a začíná běžet za rok po pojistné události. Pojistnou událostí v souladu s ust. §788 odst. 1 obč. zák. a podle výše uvedených pojistných smluv je v daném případě úraz žalobce, takže promlčecí doba uplynula 14. 5. 1996 marně a vzhledem k datu podání žaloby 16. 10. 1997 je nárok promlčen.
K odvolání žalobce Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 1. 9. 1998 č.j. 22 Co 409/98-28 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Zároveň zamítl návrh žalobce na připuštění dovolání s tím, že nejde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu, neboť co se rozumí pojistnou událostí, bylo upraveno platnými předpisy v době, kdy došlo u žalobce k pracovnímu úrazu. Odvolací soud dovodil, že pojistný vztah mezi účastníky se řídil vyhláškou č. 49/1964 Sb. o pojistných podmínkách pro pojištění osob, která byla změněna vyhláškou č. 55/1979 Sb. a vyhl. č. 337/1991 Sb. a posléze byla v r. 1993 zrušena vyhláškou č. 125/1993 Sb. Podle §26 odst. 1 vyhlášky č. 49/1964 Sb. ve znění vyhl. č. 55/1979 Sb. je pojistnou událostí působení skutečností uvedených v §22 (úraz), které vyvolalo tělesné poškození pojištěného. Odvolací soud dovodil, že jak podle vyhl. č. 49/1964 Sb., ve znění pozdějších předpisů, platné v době, kdy k úrazu došlo, tak i podle současné právní úpravy uvedené v ust. §788 odst. 1 obč. zák., platné od 1.1.1992, je pojistnou událostí úraz žalobce a nikoliv až vyvolání tělesného poškození. Proto také v ust. §22 odst. 1 vyhlášky je uvedeno, že pokud se tělesné poškození projeví až po skončení pojištění, je pojišťovna povinna plnit i tehdy, došlo-li k úrazu během trvání pojištění. Shodně se soudem prvního stupně dospěl odvolací soud k závěru, že po uplynutí jednoho roku od 14.5.1992, kdy došlo k úrazu, začal běh obecné tříleté promlčecí doby, která skončila 14.5.1996, a vzhledem k datu podání žaloby došlo k promlčení práva žalobce.
Proti tomuto rozsudku podal žalobce dovolání z důvodu podle §241 odst. 3 písm. d/ o. s. ř. (nesprávně uvedeno §241 odst. 2 písm. d/ o. s. ř.). Namítá, že pojistnou událostí, od níž běží promlčecí doba, není úraz, jak dovodily soudy obou stupňů, nýbrž promlčecí doba začíná běžet až dnem následujícím poté, co se projevily následky úrazu. Poukazuje na to, že podle vyhl. č. 49/1964 Sb. byl za vznik pojistné události považován okamžik, kdy se projevily následky úrazu, a z toho vycházela i judikatura, konkrétně rozhodnutí publikované pod č. 11 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1972. Toto právní posouzení se změnilo až s účinností vyhlášky č. 55/1979, podle níž je pojistnou událostí úraz. Od účinnosti vyhlášky č. 125/1993 Sb., kterou byla uvedená vyhláška zrušena, však právní úprava, z níž by bylo možno dovodit počátek běhu promlčecí lhůty, neexistovala a v době úrazu neexistovaly ani pojistné podmínky. Naopak judikatura vycházející z náhrady škody podle občanského zákoníku a zákoníku práce jednoznačně stanoví počátek běhu promlčecí lhůty až ode dne, kdy se projeví následky úrazu. V doplňku svého dovolání poukazuje dovolatel na to, že oprávněnost jeho nároku vyplývá i z pojistných podmínek sjednaných v pojistné smlouvě, a to z §22, podle kterého je pojišťovna povinna plnit i v případě, že došlo k úrazu během trvání pojištění a následky úrazu se projevily až po skončení pojištění. Navrhl zrušení rozsudků soudů obou stupňů a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Podle ustanovení části dvanácté hlavy I bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 1. 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000).
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení, řádně zastoupeným advokátem, přezkoumal napadený rozsudek odvolacího soudu podle §242 o. s. ř. a dospěl k závěru, že dovolání, které je přípustné podle §239 odst. 2 o. s. ř., není opodstatněné.
Podle ustanovení §239 odst. 2 o. s. ř. nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku nebo před vyhlášením (vydáním) usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam.
Dovolání je podle tohoto ustanovení přípustné jen pro řešení právních otázek, jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu, tedy, jestliže odvolací soud posuzoval právní otázku, která v projednávané věci měla pro rozhodnutí ve věci zásadní význam a která má současně zásadní význam z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (mající obecný dopad na případy obdobné povahy). Z tohoto pohledu má rozhodnutí odvolacího soudu zásadní význam zpravidla tehdy, jestliže řeší takovou právní otázku, která judikaturou vyšších soudů nebyla vyřešena nebo jejíž výklad se v judikatuře těchto soudů neustálil, popř. jestliže odvolací soud posoudil určitou právní otázku jinak, než je řešena v konstantní judikatuře vyšších soudů.
45
Určující právní otázkou pro posouzení promlčení nároku žalobce na pojistné plnění z úrazového pojištění je otázka počátku běhu promlčecí doby podle §104 obč. zák. a vzhledem ke shora uvedenému publikovanému rozhodnutí má tato otázka po právní stránce zásadní význam.
Podle ust. §101 obč. zák. pokud není v dalších ustanoveních stanoveno jinak, je promlčecí doba tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé.
Podle ust. §104 obč. zák. u práv na plnění z pojištění počíná běžet promlčecí doba za rok po pojistné události.
Pokud právo na plnění z pojistné události nebylo uplatněno u soudu před skončením promlčecí doby, uplynutím této doby se promlčí. Na rozdíl od ust. §101 obč. zák. je u práva na plnění z pojištění odlišně stanoven v ust. §104 obč. zák. počátek promlčecí doby, který se neváže k okamžiku, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé, nýbrž ke vzniku pojistné události. Počátek běhu tříleté promlčecí doby je určen za rok po pojistné události, tedy celková její délka je stanovena na čtyři roky po pojistné události. Při posouzení otázky promlčení nároku na plnění z pojištění není tedy třeba řešit, od kterého okamžiku v tom kterém druhu pojištění začíná běžet promlčecí doba, neboť to jasně stanoví §104 obč. zák., a to pro všechny druhy pojištění včetně pojištění úrazového, nýbrž jde o to, jak v tom kterém druhu pojištění je vymezena pojistná událost. Rozhodující skutečností pro určení počátku běhu promlčecí doby je totiž okamžik, kdy došlo k pojistné události.
Pojistnou událostí se obecně rozumí nahodilá událost ve smlouvě, popř. v pojistných podmínkách, blíže označená, s níž je spojen vznik pojišťovny plnit (srov. §788 odst. 1, 2 obč. zák.). S účinností od 1.4.1964 byly pojistné podmínky pro pojištění osob upraveny vyhláškou č. 49/1964 Sb. (včetně úrazového pojištění - srov. §1 odst. 1 bod 4 této vyhlášky). K úrazu žalobce došlo 14.5.1992, tedy za účinnosti vyhl. č. 49/1964 Sb. ve znění vyhl. č. 55/1979 Sb. a vyhl. č. 337/1991 Sb. (dále jen vyhlášky).
Podle ustanovení §22 odst. 1 vyhlášky je z pojištění úrazového pojišťovna povinna plnit, jestliže během trvání pojištění neočekávaným a náhlým působením zevních sil nebo vlastní tělesné síly anebo neočekávaným a nepřerušeným působením vysokých nebo nízkých vnějších teplot, plynů, par, záření a jedů (s výjimkou jedů mikrobiálních a látek imunotoxických) bylo pojištěnému způsobeno tělesné poškození, popřípadě mu byla způsobena smrt; jestliže se tělesné poškození projevilo nebo smrt nastala po skončení pojištění, je pojišťovna povinna plnit tehdy, došlo-li k úrazu během trvání pojištění.
Podle ustanovení §26 odst. 1 věty první vyhlášky pojistnou událostí v úrazovém pojištění je působení skutečností uvedených v §22 (úraz), které vyvolalo tělesné poškození pojištěného nebo jeho smrt.
Toto ustanovení jednoznačně vymezuje pojem pojistné události v úrazovém pojištění. Ve smyslu §104 obč. zák. tedy promlčecí doba k uplatnění nároku na plnění z úrazového pojištění počíná běžet za rok po působení skutečností uvedených v §22, jimiž bylo vyvoláno tělesné poškození pojištěného nebo jeho smrt. Jinými slovy: počíná rok po úrazu, který vyvolal tělesné poškození (smrt), a nikoliv rok poté, co se projevily následky tělesného poškození způsobeného úrazem. Vznik pojistné události se tak váže k působení sil (tj. k úrazu) a nikoliv k době, kdy se projevilo tělesné poškození úrazem způsobené. Vyhláška č. 49/1964 Sb., ve znění pozdějších předpisů, byla zrušena vyhláškou č. 125/1993 Sb. s účinností od 22.4.1993. V době úrazu žalobce (14.5.1992) tedy existoval právní předpis, který stanovil, co je pojistnou událostí v úrazovém pojištění.
Dovolateli je třeba přisvědčit v tom, že až do změny vyhl. č. 49/1964 Sb., provedené vyhláškou č. 55/1979 Sb., se za pojistnou událost v úrazovém pojištění považovalo tělesné poškození způsobené úrazem, a to v souladu s rozhodnutím býv. Nejvyššího soudu SSR sp. zn. 6 Cz 54/70, uveřejněným pod číslem 11 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1972 (dále jen R 11/1972), podle něhož promlčecí doba podle §104 obč. zák. počíná běžet nikoliv za rok od úrazu, nýbrž za rok ode dne, kdy se projevily následky úrazu. Toto rozhodnutí však bylo vydáno za situace, kdy - před změnou vyhlášky č. 49/1964 Sb., provedenou vyhláškou č. 55/1979 Sb. - nebyl pojem pojistná událost v úrazovém pojištění právně definován, a tak v tomto publikovaném rozhodnutí byl nejprve tento pojem výkladem soudu vymezen („pojistnou událostí je tělesné poškození /smrt/, k němuž došlo za podmínek uvedených v ust. §22 vyhl.\" - srov. první větu R 11/1972), a z této vlastní definice pak vycházel i závěr obsažený v druhé větě R 11/1972, který kladl počátek běhu promlčecí doby za rok poté, „kdy se projevily následky úrazu\". To však už neplatí po novele, provedené vyhláškou č 55/1979 Sb., v níž je výslovně stanoveno, co je pojistnou událostí v úrazovém pojištění, a vzhledem k datu úrazu žalobce nelze v daném případě z tohoto rozhodnutí již vycházet.
Z §26 vyhlášky vyplývá, že musí být splněny oba prvky, aby šlo o pojistnou událost, a to jak působení skutečností (sil, teplot, plynů, par atd.), tak i tělesné poškození jimi vyvolané, neboť pouze za tohoto předpokladu je naplněn pojem pojistné události, jak je ve vyhlášce definován. Avšak ani okolnost, že tělesné poškození se projevilo až za delší čas od působení skutečností uvedených v §22 vyhlášky (tedy od úrazového děje), nic nemění na vymezení pojmu „pojistná událost v úrazovém pojištění\" v §26 vyhlášky, a tedy ani na stanovení počátku běhu promlčecí doby podle §104 obč. zák., tj. za rok po pojistné události.
Z toho, že pojistnou událostí je úraz a nikoliv jeho následky, vychází ostatně i ust. §22 odst. 1 vyhlášky (věta za středníkem), na něž dovolatel poukazuje a v němž je uvedeno, že i po skončení pojištění je pojišťovna povinna plnit, jestliže se tělesné poškození projevilo (smrt nastala) až po skončení pojištění, a to za podmínky, že k úrazu došlo během trvání pojištění. Základním rysem pojištění totiž je, že k pojistné události musí dojít během trvání pojištění. Pokud úraz, k němuž došlo během pojištění způsobem předvídaným v ust. §22, vyvolal tělesné poškození pojištěného, nabývá tento úraz kvalifikace pojistné události, z níž je pojišťovna povinna plnit i poté, co smluvní vztah z pojištění skončil. Ust. §22 vyhlášky však neřeší otázku promlčení nároku na pojistné plnění ani otázku počátku běhu promlčecí doby, jak se domnívá dovolatel.
Pokud pak v dovolání dále poukazuje na právní úpravu promlčení nároků na náhradu škody, je třeba uvést, že právo na pojistné plnění nemá povahu práva na náhradu škody a pojišťovna není subjektem odpovědným za poškození zdraví žalobce. Jde o dva rozdílné nároky s různými předpoklady jejich vzniku, které vyplývají z odlišných právních vztahů (vztah smluvní a odpovědnostní) a pro každý z nich také platí zvláštní právní úprava promlčení (§104 a §106 obč. zák. ). Ust. §106 obč. zák. nelze tedy v daném případě aplikovat ani analogicky.
Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu je z hlediska uplatněného dovolacího důvodu podle §241 odst. 3 písm. d/ o. s. ř. správný, a proto dovolací soud dovolání žalobce zamítl (§243b odst. 1 o. s. ř.).
46
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 věty první a §142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobce s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu nákladů dovolacího řízení právo a žalované v tomto řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně 30. května 2001
JUDr. Marta Š k á r o v á, v. r.
předsedkyně senátu