ECLI:CZ:NS:2001:33.ODO.131.2001.1
sp. zn. 33 Odo 131/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci žalobce Č. J. H., a. s., proti žalovanému O. L., o zaplacení částky 18 080, 40 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 14 C 138/99, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. září 2000 č. j. 25 Co 102/2000-44, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 20. října 1999 č. j. 14 C 138/99-30 ve znění usnesení ze dne 18. ledna 2000 č. j. 14 C 138/99-40 zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 18 080, 40 Kč s 18% úrokem z prodlení od 21. 11. 1996 do zaplacení, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobce neprokázal, že žalovaný u něho objednal přepravu zboží. Žalobce korespondoval s J. K., který i potvrdil převzetí faktury. Po odeslání faxové objednávky žalovaným muselo dojít mezi žalobcem a objednatelem k dalšímu jednání, protože objednávka zněla na přepravu ve dnech 25. – 26. 10. 1996 a došlo k ní až 29. – 31. 10. 1996.
K odvolání žalobce Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 22. září 2000 č. j. 25 Co 102/2000-44 rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalovanému uložil, aby zaplatil žalobci částku 18 080, 40 Kč s 18% úrokem od 29. 4. 1999 do zaplacení, ve zbytku žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Odvolací soud dovodil, že mezi žalobcem jako odesílatelem a žalovaným jako dopravcem byla uzavřena smlouva o přepravě věci podle §610 obchodního zákoníku, ze které žalobce plnil. Žalobci proto přísluší úplata ve smyslu §625 obchodního zákoníku. Výše úplaty za plnění byla v objednávce uvedena na 18,- Kč za 1 km a žalobce tak i fakturoval. Náhrada za dobu nakládky, vykládky a čekání sjednána nebyla, ale částka 40,- Kč za každou započatou čtvrthodinu byla obvyklá v době uskutečnění přepravy a 168 čtvrthodin odpovídá třídenní lhůtě provedení přepravy. Žalovaný se do prodlení se splněním svého závazku dostal až dnem následujícím po doručení žaloby (29. 4. 1999). Doba plnění nebyla sjednána, a proto podle §340 odst. 2 obchodního zákoníku platí, že dlužník je povinen plnit po výzvě věřitele. Žalobce neprokázal, že by žalovaného k plnění vyzval před podáním žaloby, přičemž žalobu lze považovat za výzvu k plnění.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, v němž namítl, že rozsudek odvolacího soudu z důvodů uvedených v dovolání vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování a rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci *dovolací důvody podle §241 odst. 3 písm. c) a d) o. s. ř.*. Žalovaný navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Podle ustanovení části dvanácté hlavy I bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 1. 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tedy podle občanského soudního řádu ve znění platném do 31. 12. 2000 – dále jen „o. s. ř.\").
Dovolání v dané věci není přípustné.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.).
Dovolání je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu (s výjimkou rozsudků, kterými bylo vysloveno, že se manželství rozvádí, že je neplatné nebo že zde není), jestliže trpí vadami uvedenými v ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř. Tyto vady se však ze spisu nepodávají a ani žalovaný netvrdí, že by řízení těmito vadami trpělo.
Dovolání je též přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé *§238 odst. 1 písm. a) o. s. ř.*. V tomto případě však není dovolání přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20 000 Kč a v obchodních věcech 50 000 *§238 odst. 2 písm. a) o. s. ř.*. Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud\") přitom již v usnesení ze dne 7. ledna 1998 sp. zn. 2 Cdon 322/97, jež bylo publikováno pod č. 62/98 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, vyslovil, že při posouzení, zda dovoláním dotčeným výrokem rozsudku odvolacího soudu bylo rozhodnuto o peněžitém plnění převyšujícím částky uvedené v ustanovení §238 odst. 2 písm. a) o. s. ř., se k „příslušenství„ uplatněného nároku nepřihlíží, ledaže by samostatně (tj. bez současného uplatnění nároku samotného) tvořilo předmět řízení. Nejvyšší soud neshledává žádný důvod, aby se od tohoto vysloveného závěru odchýlil.
Proti měnícímu výroku odvolacího soudu tedy není z tohoto důvodu dovolání přípustné.
Ve výroku, jímž odvolací soud žalobu zčásti zamítl, není žalovaný k podání dovolání legitimován. Podle ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř. může dovolání podat účastník řízení. Z povahy dovolání jako opravného prostředku přitom plyne, že k dovolání je oprávněna jen ta strana (účastník řízení), které nebylo rozhodnutím odvolacího soudu plně vyhověno, popř. které byla tímto rozhodnutím způsobena jiná určitá újma na jejích právech – v konstantní judikatuře se tato legitimace k dovolání označuje též jako tzv. subjektivní přípustnost dovolání. Při posuzování subjektivní přípustnosti dovolání nelze brát v úvahu přesvědčení účastníka řízení, ale jen objektivní skutečnost, zda rozhodnutím odvolacího soudu byla či nebyla způsobena účastníkovi řízení újma, kterou lze odstranit zrušením napadeného rozhodnutí. V rozsahu, ve kterém byla žaloba zamítnuta žalovanému žádná újma způsobena nebyla.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) proto podle §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. b) a c) o. s. ř. dovolání odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaný nebyl v dovolacím řízení úspěšný a úspěšnému žalobci žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 30. dubna 2001
JUDr. Zdeněk D e s ,v.r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Naděžda Solařová