ECLI:CZ:NS:2001:33.ODO.138.2001.1
sp. zn. 33 Odo 138/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce S., s. r. o., proti žalovanému P.D., o zaplacení částky 432 800 Kč s přísl., vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 34 Ro 1302/99, o dovolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. července 2000 č.j. 62 Co 307/2000 - 25, takto:
I. Dovolání žalovaného se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze usnesením ze dne 17. července 2000 č.j. 62 Co 307/2000 - 25 potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 14. března 2000 č. j. 34 Ro 1302/99 - 17, jímž soud prvního stupně odmítl odpor žalovaného podaný dne 25. února 2000 proti platebnímu rozkazu vydanému dne 14. 12. 1999. Dospěl ke stejnému závěru jako soud prvního stupně, že žalovaný převzal platební rozkaz osobně dne 27. 12. 1999 a že na doručence je jeho vlastní podpis, přičemž je nerozhodné, že na adrese P., uvedené v žalobě i v platebním rozkazu, nemá žalovaný podle jeho vlastního tvrzení přechodné bydliště. Rozhodující je skutečnost, že žalovaný byl na zásilce dostatečně přesně označen včetně data narození, a je proto vyloučeno, že poštovní doručovatel by na předmětné doručence k podpisu, který je na ní uveden, připojil poznámku „osobně\", pokud by měla zásilku převzít jiná osoba než žalovaný. Z toho dovodil, že soud prvního stupně správně odmítl odpor žalovaného proti jeho usnesení pro opožděnost.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. f) o. s. ř., neboť se domnívá, že mu v průběhu řízení nesprávným postupem soudu byla odňata možnost jednat před soudem. Namítá, že soudy obou stupňů nezjistily řádně skutkový stav věci a dospěly k nesprávnému závěru, že platební rozkaz mu byl řádně doručen, stal se pravomocným, a proto se už nezabývaly jeho hmotně právními námitkami. Soudu vytýká, že neprovedl výslech jeho otce P.D. k písemnému prohlášení ze dne 27. 3. 2000, v němž je uvedeno, že otec žalovaného zřejmě dne 27. 12. 1999 převzal zásilku obsahující platební rozkaz určený žalovanému a zřejmě dne 27. 12. 1999 připojil na doručenku svůj vlastnoruční podpis. Žalovaný zdůraznil, že výraz „zřejmě\" se netýká zásadní skutečnosti, že otec od poštovního doručovatele zásilku převzal, ale pouze toho, že se tak stalo zřejmě 27. 12. 1999. Teprve na základě svědecké výpovědi jeho otce k dané věci pak mohl soud učinit závěr, zda byl platební rozkaz žalovanému doručen stanoveným způsobem. Navrhl, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí obou soudů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Podle ustanovení části dvanácté hlavy I bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 1. 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tedy podle občanského soudního řádu ve znění platném do 31. 12. 2000 – dále jen „o. s. ř.\").
Dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno včas osobou oprávněnou - účastníkem řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), řádně zastoupenou advokátem podle §241 odst. 1 o. s. ř. a splňuje formální i obsahové náležitosti předepsané §241 odst. 2 o. s. ř. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) projednal věc bez nařízení jednání (§243a odst. 1, věta první o. s. ř.) a po přezkoumání věci ve smyslu ustanovení §242 o. s. ř. dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není mimořádný opravný prostředek přípustný.
Podle §237 odst. 1 písm. f) o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže účastníku řízení byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem. Odnětím jednat před soudem ve smyslu §237 odst. 1 písm. f) o. s. ř. je třeba rozumět takový postup soudu, který účastníku řízení odnímá možnost realizovat ta procesní práva, která mu přiznává o. s. ř. O vadu, která je z hlediska §237 odst. 1 písm. f) o. s. ř. významná, jde přitom jen tehdy, jestliže postup soudu se projevil v průběhu řízení (tedy nikoliv při rozhodování) a jestliže současně šlo o postup nesprávný (uvažováno z hlediska zachování postupu soudu určeného zákonem nebo dalšími obecně závaznými právními předpisy). Pro přípustnost dovolání není rozhodné, zda byla účastníku řízení odňata možnost jednat před soudem odvolacím nebo před soudem prvního stupně. Naproti tomu nelze považovat za odnětí možnosti jednat před soudem takový postup soudu, který odpovídá o. s. ř. Postupem, kterým byla účastníku řízení odňata možnost jednat před soudem, je třeba rozumět takový postup, v jehož důsledku účastníku nebylo umožněno buď účastnit se jednání (§214 odst. 1, §211, §115 a násl. o. s. ř.) nebo realizovat procesní práva, jež mu o. s. ř. pro ten který úsek přiznává. Ve smyslu již ustálené judikatury (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. června 1996, sp. zn. 2 Cdon 539/96, a ze dne 30. října 1997, sp. zn. 2 Cdon 953/96, uveřejněná ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1998, sešity č. 4 a 6, pod poř. č. 27 a 49), jde o odnětí možnosti jednat před soudem ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm f) o. s. ř. jen tehdy, jestliže se postup soudu projevil v průběhu řízení, nikoli v samotném rozhodování, a byl-li tento postup nesprávný. „Postupem soudu v průběhu řízení\" ve smyslu výše citovaného ustanovení je tedy činnost soudu, která vydání konečného rozhodnutí předchází. Má-li být naplněn předpoklad přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. f) o. s. ř., musí ze strany nalézacího soudu dojít k porušení konkrétního procesního ustanovení, jehož bezprostředním následkem je odnětí možnosti účastníka jednat před soudem. V dané věci žalovaný nenamítá, že by soudy obou stupňů, popřípadě některý z nich, porušily konkrétní ustanovení o. s. ř., v jehož důsledku by mu byla odňata možnost jednat před soudem a z obsahu spisu se taková vada nepodává. Jestliže postup soudů obou stupňů byl v souladu s o. s. ř., nelze zde uvažovat o odnětí možnosti jednat před soudem podle §237 odst. 1 písm. f) o. s. ř.
V dané věci tedy není naplněn žalovaným tvrzený důvod přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. f) o. s. ř. a z obsahu spisu nevyplývá, že by byl naplněn některý z dalších důvodů přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 o. s. ř.
Tvrzením, že napadené usnesení spočívá na nesprávném právním posouzení věci v otázce doručení platebního rozkazu žalovanému, když odvolací soud v souladu poštovním řádem /vyhl. č. 78/1989 Sb./ platným v rozhodné době doručování zásilky, dospěl k závěru, že doručenka, na níž poštovní doručovatel doplnil k podpisu příjemce zásilky poznámku „osobně\", splňuje všechny náležitosti o řádném doručení, uplatnil dovolatel dovolací důvod podle §241 odst. 3 písm. d) o. s. ř. Přípustnost dovolání však nemůže být založena tímto dovolacím důvodem. Jestliže dovolatel s tímto tvrzením přesto přípustnost dovolání spojuje, zaměňuje ji s dovolacím důvodem, který je dovolací soud oprávněn zkoumat až na základě přípustného dovolání.
Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu občanský soudní řád připouští kromě případů uvedených v §237 o. s. ř. též za podmínek stanovených v §238a a §239 o. s. ř. Přípustnost dovolání podle §238a o. s. ř. nepřichází v projednávané věci v úvahu, protože napadený výrok usnesení nelze podřadit usnesením, které jsou tu jako ta, proti nimž je dovolání přípustné, vyjmenována. V dané věci pak nejde ani o případ založení přípustnosti dovolání podle ust. §239 odst. 1 a odst. 2 o. s. ř., neboť se nejedná o rozhodnutí ve věci samé.
Z uvedeného je zřejmé, že dovolání žalovaného tak směřuje proti rozhodnutí, proti němuž nelze přípustnost dovolání dovodit z žádného ustanovení občanského soudního řádu. Dovolací soud proto podle §243b odst. 4 o. s. ř za použití §218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. dovolání jako nepřípustné odmítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 4, §224 odst.1 a §151 odst. 1, věty první a §142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaný nebyl v dovolacím řízení úspěšný a žalobci žádné náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně 12. září 2001
JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á, v. r.
předsedkyně senátu