ECLI:CZ:NS:2001:33.ODO.141.2001.1
sp. zn. 33 Odo 141/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně P.p. , a. s., proti žalovanému P.P., o 7.731,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 8 C 67/98, o dovolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. listopadu 2000 č.j. 17 Co 578/2000-72, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 7 usnesením ze dne 18. 9. 2000 č.j. 8 C 67/98-65 zamítl návrh žalovaného na ustanovení zástupce – advokáta pro řízení, když dospěl k závěru, že v daném případě předpoklady pro ustanovení zástupce ve smyslu ust. §30 odst. 1 a 2 o. s. ř. nejsou splněny.
K odvolání žalovaného Městský soud v Praze usnesením ze dne 28. 11. 2000 č.j. 17 Co 578/2000-72 potvrdil usnesení soudu prvního stupně.
Proti usnesení Městského soudu v Praze podal žalovaný dovolání, a to podáním adresovaným Vrchnímu soudu v Praze a podaným na poště dne 26. 2. 2001; dovolání bylo Vrchnímu soudu v Praze doručeno dne 28. 2. 2001. Vrchní soud v Praze spolu s přípisem ze dne 1. 3. 2001 postoupil dovolání žalovaného Obvodnímu soudu pro Prahu 7, kterému bylo doručeno 8. 3. 2001.
V podání ze dne 21. 2. 2001, označeném „Stížnost pro porušení zákona\", se žalovaný „domáhá sjednání nápravy ve sporu, který je veden u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod č.j. 8 C 67/98-39\". Jeho podání bylo doručeno Vrchnímu soudu v Praze dne 28. 2. 2001, který jej dne 6. 3. 2001 postoupil k dalšímu opatření Obvodnímu soudu pro Prahu 7 s tím, že by toto podání mohlo být považováno za dovolání, a tomuto soudu došlo dne 7. 3. 2001 (dáno na poštu 6. 3. 2001).
Podle ustanovení části dvanácté hlavy I bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 1. 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000).
Podle ustanovení §240 odst. 1 věty první o. s. ř. účastník může podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Bylo-li odvolacím soudem vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta od doručení opravného usnesení. Podle ustanovení §240 odst. 2 o. s. ř. zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout; lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u dovolacího nebo odvolacího soudu.
Podle ustanovení §57 odst. 2 o. s. ř. lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo let se končí uplynutím toho dne, který se svým označením shoduje se dnem, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty, a není-li ho v měsíci, posledním dnem měsíce. Připadne-li konec lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Podle ustanovení §57 odst. 3 o. s. ř. lhůta je zachována, je-li posledního dne lhůty učiněn úkon u soudu nebo podání odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit.
V dané věci běžela lhůta k podání dovolání ode dne právní moci usnesení odvolacího soudu, tj. od 30. ledna 2001, neboť uvedené usnesení bylo doručeno žalobkyni dne 29. ledna 2001 a dne 30. ledna 2001 zmocněnci žalovaného. Jednoměsíční lhůta k podání dovolání skončila dne 28. února 2001 (středa). Dovolání žalovaného ze dne 21. února 2001, které bylo adresováno a doručeno Vrchnímu soudu v Praze, bylo sice podáno ve lhůtě, nikoliv však u příslušného soudu prvního stupně nebo u odvolacího či dovolacího soudu, neboť Vrchní soud v Praze není v dané věci soudem odvolacím, ani soudem dovolacím (§240 odst. 2 věta druhá o. s. ř.). Za této situace by lhůta k podání dovolání byla zachována, pokud by tento soud, jemuž bylo dovolání doručeno, stačil ještě v dovolací lhůtě odeslat dovolání příslušenému soudu prvního stupně, odvolacímu nebo dovolacímu soudu (tj. podat je na poště nebo přímo u soudu). Vzhledem k tomu, že v daném případě bylo Vrchním soudem v Praze dovolání žalovaného postoupeno příslušnému Obvodnímu soudu pro Prahu 7 až po uplynutí zákonné jednoměsíční lhůty, nebyla dovolací lhůta zachována.
Dovolací lhůta nebyla zachována ani u podání žalovaného ze dne 21. února 2001 označeného jako „Stížnost pro porušení zákona\", neboť toto podání (pokud jím žalovaný mínil dovolání proti usnesení odvolacího soudu) bylo Vrchním soudem v Praze postoupeno příslušnému soudu rovněž až po uplynutí zákonné jednoměsíční lhůty k podání dovolání.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalovaného bylo podáno až po marném uplynutí zákonné lhůty k dovolání, a proto bylo podle ustanovení §243b odst. 4, věty první, a §218 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. odmítnuto, aniž bylo třeba zabývat se otázkou jeho náležitostí a jeho přípustností.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4, věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 věty první o. s. ř., neboť žalovaný s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu nákladů řízení právo a žalobkyni v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly (§142 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. května 2001
JUDr. Marta Š k á r o v á , v. r.
předsedkyně senátu