ECLI:CZ:NS:2001:33.ODO.157.2001.1
sp. zn. 33 Odo 157/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci žalobce JUDr. B.G., CSc., proti žalovaným 1) J.J., 2) P.J., o zaplacení částky 116 657,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 8 C 200/2000, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. ledna 2001 č. j. 62 Co 631/2000-27, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 9 usnesením ze dne 11. října 2000 č. j. 8 C 200/2000-22 uložil žalobci podle §43 odst. 1 o. s. ř., aby ve lhůtě deseti dnů od doručení usnesení zaslal soudu ve trojím vyhotovení podání, kterým uvede potřebná skutková tvrzení k doložení svého žalobního nároku. Soud žalobce poučil, že řízení může podle §43 odst. 2 o. s. ř. zastavit, pokud žalobce vady žaloby neodstraní.
Odvolání žalobce Městský soud v Praze usnesením ze dne 8. ledna 2001 č. j. 62 Co 631/2000-27 odmítl, neboť dospěl k závěru, že není přípustné. Odvolací soud uvedl, že podle §202 odst. 2 písm. a) o. s. ř. není odvolání přípustné proti usnesení, jímž se upravuje vedení řízení. Takovým rozhodnutím je právě usnesení soudu prvního stupně ze dne 11. 10. 2000.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, v němž uvedl, že mu soudy tímto nesprávným postupem odňaly možnost jednat před soudem. Navrhl, aby dovolací soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu i usnesení soudu prvního stupně.
Podle ustanovení části dvanácté hlavy I bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 1. 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tedy podle občanského soudního řádu ve znění platném do 31. 12. 2000 – dále jen „o. s. ř.\"). Tak je tomu i v daném případě, když odvolací soud podle části dvanácté hlavy I bodu 15 zákona č. 30/2000 Sb. o odvolání rozhodoval podle dosavadních právních předpisů.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud\") jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas oprávněnou osobou a že je podle §238 odst. 1 písm. e) o. s. ř. přípustné, přezkoumal napadený rozsudek odvolacího soudu podle §242 odst. 1 a 3 o. s. ř. a dospěl k závěru, že dovolání není důvodné.
Nejvyšší soud nejprve zkoumal, zda řízení netrpí vadami uvedenými v §237 odst. 1 o. s. ř. či jinými vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí odvolacího soudu ve věci *§241 odst. 3 písm. b) o. s. ř.*. Takové vady ze spisu nezjistil. Pokud dovolatel uvádí, že je dán dovolací důvod podle §237 odst. 1 písm. f) o. s. ř., není tato jeho námitka opodstatněná. Podle uvedeného ustanovení a ustanovení §241 odst. 3 písm. a) o. s. ř. je dovolání důvodné tehdy, byla-li účastníku řízení v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem. Námitka dovolatele není odůvodněná již proto, že nesprávný postup soudu by se musel projevit v průběhu řízení a nikoliv rovněž v rozhodnutí, jak tvrdí dovolatel. Navíc v jeho případě postupoval odvolací soud správně. Soud prvního stupně totiž vyzval žalobce k odstranění vad žaloby. Usnesení soudu prvního stupně tedy mělo charakter usnesení, jímž bylo podání vráceno k opravě. Jde o usnesení, proti němuž není odvolání přípustné *§202 odst. 2 písm. d) o. s. ř.*. Odvolací soud proto odvolání správně podle §218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. odmítl, aniž ho mohl věcně posoudit. Jeho rozhodnutí je tedy i z hlediska právního posouzení správné a Nejvyšší soud proto podle §243b odst. 1 věty před středníkem o. s. ř. dovolání zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., když žalobce nebyl v dovolacím řízení úspěšný a žalovaným žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 25. dubna 2001
JUDr. Zdeněk D e s , v.r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Naděžda Solařová