ECLI:CZ:NS:2001:33.ODO.193.2001.1
sp. zn. 33 Odo 193/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně: V.V., proti žalovanému. J.K., o 11.500,- DM s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 6 C 4/99, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 22. listopadu 2000 č. j. 30 Co 551/99 - 78, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Mladé Boleslavi rozsudkem ze dne 23. června 1999 č. j. 6 C 4/99 - 21 uložil žalovanému, aby zaplatil žalobkyni částku 11.500,-DM spolu s úrokem z prodlení ve výši 18% ročně ode dne 18.6.1998 do zaplacení, a současně rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud prvního stupně zjistil, že účastníci uzavřeli dne 3.3.1992 smlouvu o půjčce, podle které žalobkyně půjčila žalovanému částku ve výši 23.000,-DM. Splatnost této půjčky byla stanovena dnem 17.6.1998. Žalovaný zaplatil žalobkyni pouze polovinu dlužné částky 11.500,- DM. Na základě takto zjištěného skutkového stavu soud dovodil, že žalovaný ve smyslu §517 obč. zák. se dostal do prodlení. Žalobce se proto oprávněně domáhá zaplacení vymáhané částky včetně úroku z prodlení za dobu od 18.6.1998.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 22. listopadu 2000 č. j. 30 Co 551/99 - 78 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně, které doplnil dokazováním, a ztotožnil se i s jeho právními závěry.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, ve kterém namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování a spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Žalobkyně nedoložila, že měla k dispozici peníze, které by mohla půjčit žalovanému, soud nevzal v úvahu výpověď svědkyně I.V., která tuto skutečnost potvrdila. Naopak žalovaný doložil, že mu banka, poskytla úvěr, takže neměl důvod si od žalobkyně půjčovat peníze. Dovolatel navrhuje zrušení rozsudku Krajského soudu v Praze a vrácení mu věci k dalšímu řízení.
Podle ustanovení části dvanácté hlavy I bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 1. 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tedy podle občanského soudního řádu ve znění platném do 31. 12. 2000 – dále jen „o. s. ř.\").
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř. a po přezkoumání věci ve smyslu ustanovení §242 odst. 3 o. s. ř. dospěl k závěru, že v daném případě dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.).
Podle ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže trpí vadami uvedenými v tomto ustanovení pod písm. a/ až g/.
Dovolání je dále přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé (§238 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.) nebo jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil (§238 odst. 1 písm. b/ o. s. ř.).
Podle ustanovení §239 odst. 1, 2 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku nebo usnesení odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu. Přípustnost dovolání může odvolací soud vyslovit i bez návrhu. Nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učinčn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku nebo před vyhlášením (vydáním) usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam.
V dané věci žalovaný napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, aniž byla vyslovena přípustnost dovolání ve smyslu §239 odst. 1 o. s. ř. a aniž žalovaný vůbec návrh na vyslovení přípustnosti dovolání před vyhlášením rozsudku odvolacího soudu učinil (§239 odst. 2 o. s. ř.). Nejde ani o případ, že by v této věci soud prvního stupně rozhodl jinak než ve svém dřívějším rozhodnutí, neboť rozsudek soudu prvního stupně, který byl napadeným rozsudkem potvrzen, byl v pořadí prvním rozsudkem, jímž okresní soud ve věci rozhodoval (§238 odst. 1 písm. b/ o. s. ř.).
Z hlediska ust. §238 a §239 o. s. ř. není tedy v této věci dovolání proti rozsudku odvolacího soudu přípustné. Přípustnost dovolání v dané věci by mohla být založena toliko z důvodů taxativně uvedených v §237 odst. 1 o. s. ř., neboť dovolání je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže v řízení došlo k vadám v tomto ustanovení uvedeným. Dovolatel netvrdí a ani z obsahu spisu nevyplývá, že by rozsudek odvolacího soudu trpěl některou z vad uvedených v ust. §237 odst. 1 o. s. ř.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce odmítl podle §243b odst. 4 věty první a §218 odst. 1 písm. c) o. s. ř., aniž se mohl zabývat věcí z hlediska námitek uplatněných v dovolání.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaná neměla v dovolacím řízení úspěch a žalobci náklady v dovolacím řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. května 2001
JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á , v. r.
předsedkyně senátu