ECLI:CZ:NS:2001:33.ODO.215.2001.1
sp. zn. 33 Odo 215/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce: H.c. H., s.p. v likvidaci, proti žalované: D.P., o 108 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 27 C 57/99, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. prosince 2000 č. j. 13 Co 350/2000 - 30, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Karviné rozsudkem ze dne 8.října 1999 č. j. 27 C 57/99 - 25 uložil žalované, aby zaplatila žalobci částku 108.000,- Kč spolu se 17 % úrokem z prodlení od 1.1.1999 do zaplacení, současně rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že účastníci uzavřeli dne 15.1.1998 smlouvu o dílo dle §536 až 565 obch. zák., ve které se žalovaná zavázala zajistit poradenství v oblasti organizační a ekonomické činnosti související s likvidací žalobce. Tuto smlouvu posoudil soud jako neplatnou pro neurčitost (§37 odst. 1 obč. zák.) s tím, že žalovaná je proto povinna vrátit žalobci poskytnutou zálohu ve výši 108.000,- Kč, neboť pro žalobce žádnou poradenskou činnost neučinila a tím se na úkor žalobce bezdůvodně obohatila (§451 odst. 1 obč. zák.).
K odvolání žalované Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 15. prosince 2000 č. j. 13 Co 350/2000 - 30 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně, které doplnil dokazováním, a ztotožnil se i s jeho právními závěry.
Proti rozsudku (dovolatelka nesprávně uvádí usnesení) odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost spatřuje v naplnění podmínek ustanovení §239 odst. 1 o. s. ř. a důvodnost v naplnění podmínek §241 odst. 3 písm.b) o. s. ř., neboť soud neprovedl žalovanou navržený důkaz výslechem svědků JUDr. U. a Ing. O. k uzavírání předmětné smlouvy o dílo a k poradenské činnosti, kterou žalovaná vykonávala pro žalobce. Dovolatelka navrhla zrušit rozsudek (v dovolání uvádí nesprávně usnesení) odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně a vrátil mu věc k dalšímu řízení.
Podle ustanovení části dvanácté hlavy I bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 1. 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tedy podle občanského soudního řádu ve znění platném do 31. 12. 2000 – dále jen „o. s. ř.\").
Dovolání v této věci není přípustné.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.).
Proti každému rozhodnutí odvolacího soudu (mimo rozhodnutí uvedených v §237 odst. 2 o. s. ř., které však v dané souvislosti nepřicházejí v úvahu) je dovolání přípustné při splnění podmínek uvedených v §237 odst. 1 o. s. ř. Tyto vady se ze spisu nepodávají a konečně dovolatelka ani netvrdí, že by řízení těmito vadami trpělo.
Proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu je dovolání dále přípustné za podmínek uvedených v §238 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a v §239 o. s. ř.
Podle §238 odst. 1 písm. b) o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil.Takový případ však v dané věci nenastal.
Podle §239 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku nebo usnesení odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu. V daném případě odvolací soud proti svému rozsudku dovolání nepřipustil, i když žalovaná je nesprávně přesvědčena o opaku.
Občanský soudní řád v ustanovení §239 odst. 1 o. s. ř. svěřuje výlučně úvaze odvolacího soudu, zda přípustnost dovolání vysloví či nikoliv. Z výslovné dikce citovaného ustanovení plyne, že připuštění dovolání právně relevantním způsobem se může stát pouze ve výroku rozsudku odvolacího soudu. Přípustnost dovolání nemůže být založena poučením, které odvolací soud připojil na závěr písemného vyhotovení svého rozsudku, které zní „...lze za předpokladů §§237 až 239 občanského soudního řádu č. 99/1963 Sb. v novelizovaném znění, podat dovolání k Nejvyššímu soudu, a to do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu.....\". Tím odvolací soud učinil pouze to, že upozornil účastníky na to, že dovolání proti jeho rozhodnutí je přípustné za splnění zákonných předpokladů, tedy předpokladů, jež byly výše vyloženy.
Nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením rozsudku, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (§239 odst. 2 o. s. ř.). V projednávané věci však žalovaná návrh na vyslovení přípustnosti dovolání neučinila.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce odmítl podle §243b odst. 4 věty první a §218 odst. 1 písm. c) o. s. ř., aniž se mohl zabývat věcí z hlediska námitek uplatněných v dovolání.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaná neměla v dovolacím řízení úspěch a žalobci náklady v dovolacím řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. května 2001
JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á , v. r.
předsedkyně senátu