ECLI:CZ:NS:2001:33.ODO.22.2001.1
sp. zn. 33 Odo 22/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobců A) H. M. a B) M. M. proti žalované Č. p. , a. s., o 325.600,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 13 C 97/97, o dovolání žalobců proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. listopadu 2000 č.j. 13 Co 339/2000-74, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 11. 2000 č.j. 13 Co 339/2000-74 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 1 částečným rozsudkem ze dne 4. 4. 2000 č. j. 13 C 97/97-64 zamítl žalobu s návrhem, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobcům 74.800,- Kč s příslušenstvím, s tím, že o zbývající části žaloby a nákladech řízení bude rozhodnuto konečným rozsudkem.
K odvolání žalobců Městský soud v Praze usnesením ze dne 30. 11. 2000 č. j. 13 Co 339/2000-74 odvolací řízení zastavil. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že odvolání trpí vadami, pro něž není způsobilé projednání, neboť neobsahuje náležitosti požadované ust. §205 o. s. ř. a výhrady žalobců jsou v něm formulovány zcela abstraktně a nekonkrétně, jak pokud jde o zjištění skutkového stavu tak i právního posouzení věci. Ačkoliv žalobci byli usnesením obvodního soudu ze dne 15. 5. 2000 č.j. 13 C 97/97-68 vyzváni k doplnění odvolání o náležitosti uvedené v §205 o. s. ř. a byli poučeni o procesních následcích neodstranění vad, žalobci vady odvolání ve lhůtě neodstranili. Proto bylo odvolací řízení podle §211 a §43 odst. 2 o. s. ř. zastaveno.
Proti tomuto usnesení podali žalobci dovolání, neboť podle jejich názoru podané odvolání mělo veškeré náležitosti, které vyžadují příslušná ustanovení občanského soudního řádu. Vymezili totiž přesně, které rozhodnutí napadají, uvedli, v čem spatřují nesprávnost rozhodnutí nebo postupu soudu ("nebyl dán důvod k vydání částečného rozsudku, navíc pak vytýkají soudu pochybení v právním závěru"), a rovněž uvedli, čeho se domáhají. Poukazují na soudní praxi (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 3 Cz 18/79, 3 Cdon 271/96, 20 Cdo 1108/98), z níž je zřejmé, že odvolací soud zastaví řízení jen tehdy, trpí-li odvolání vadami, které brání věcnému vyřízení odvolání. Namítají, že odvolací soud bezdůvodným zastavením odvolacího řízení odňal žalobcům možnost jednat před soudem ve smyslu ust. §237 odst. 1 písm. f/ o. s. ř. Navrhují zrušení napadeného usnesení a vrácení věci odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Podle ustanovení části dvanácté hlavy I bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1.1.2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000).
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou - účastníkem řízení a že je podle §238a odst. 1 písm. f/ o. s. ř. přípustné, přezkoumal napadené rozhodnutí odvolacího soudu a dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.
Dovolatelé namítají, že rozhodnutí odvolacího soudu trpí vadou uvedenou v ust. §237 odst. 1 písm. f/ o. s. ř., neboť rozhodnutím o zastavení řízení jim bylo odepřeno právo na přezkum prvostupňového rozhodnutí.
Podle ustanovení §237 odst. 1 písm. f/ o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže účastníku řízení byla nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem.
O takovou situaci se jedná, jestliže soud postupoval v řízení tak, že znemožnil účastníku řízení realizaci těch procesních práv, která mu občanský soudní řád dává. O vadu ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. f/ o. s. ř. jde přitom jen tehdy, jestliže šlo o postup nesprávný (uvažováno z hlediska zachování postupu soudu určeného zákonem nebo dalšími obecně závaznými předpisy) a jestliže se postup soudu projevil v průběhu řízení a nikoliv také při rozhodování. "Postupem soudu v průběhu řízení" v uvedeném smyslu tedy není hodnotící úsudek odvolacího soudu, že odvolání není projednatelné, neboť za postup soudu v průběhu řízení lze považovat jen činnost, která vydání konečného soudního řízení předchází, nikoliv vlastní rozhodovací akt soudu (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26.11.1997, sp. zn. 2 Cdon 887/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 5, ročník 1998, pod číslem 42.
Dovolací důvod podle §237 odst. 1 písm. f/ o. s. ř. není tedy dán. Dovolatelé netvrdí a ani z obsahu spisu nevyplývá, že by rozhodnutí odvolacího soudu trpělo některou z jiných vad taxativně uvedených v ust. §237 odst. 1 o. s. ř.
Podle ustanovení §205 odst. 1 o. s. ř. v odvolání má být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v čem je spatřována nesprávnost tohoto rozhodnutí nebo postupu soudu a čeho se odvolatel domáhá.
Podle ustanovení §209 o. s. ř. předseda senátu soudu prvního stupně dbá o odstranění vad odvolání. Nezdaří-li se mu vadu odstranit nebo má-li za to, že odvolání je podáno opožděně nebo tím, kdo k němu není oprávněn, nebo že není přípustné, předloží věc po uplynutí odvolací lhůty se zprávou o tom odvolacímu soudu.
Podle ustanovení §43 odst. 2 o. s. ř. není-li přes výzvu předsedy senátu podání opraveno nebo doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud řízení zastaví. O těchto následcích musí být účastník poučen.
Ustanovení §43 odst. 2 o. s. ř. platí (§211 o. s. ř.) i pro řízení u odvolacího soudu. Formální předpoklady pro zastavení odvolacího řízení, vyplývající z ust. §43 odst. 2 o. s. ř. byly v daném případě splněny, neboť žalobcům byla poskytnuta přiměřená lhůta k doplnění odvolání a byli poučeni, že odvolací řízení bude zastaveno, nebude-li včas v naznačených směrech odvolání doplněno. Zbývalo posoudit, zda je splněn i obsahový předpoklad požadovaný tímto ustanovením, zda totiž obsah podání (odvolání) skutečně neumožňuje pokračovat v odvolacím řízení. Určitost údajů v odvolání má význam především pro vymezení odkladného účinku odvolání (§206 odst. 2, 3 o. s. ř. ) a tím i pro vymezení rozsahu vázanosti odvolacího soudu rozsahem podaného odvolání. Podle §212 odst. 1 o. s. ř. odvolací soud projedná věc v mezích, ve kterých se odvolatel domáhá přezkoumání rozhodnutí. Soud není vázán důvody odvolání a účastníci mohou bez souhlasu soudu měnit odvolací návrhy i odvolací důvody.
Je třeba vycházet z toho, že řízení u odvolacího soudu lze zastavit pro nesplnění výzvy k odstranění vad odvolání jen tehdy, jde-li o vady, které brání věcnému vyřízení odvolání, tedy jestliže účastníkem podané odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně svou neúplností nebo nesprávností neumožňuje v řízení pokračovat (srov. rozsudek býv. Nejvyššího soudu uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1980, sešit 9-10, pod poř. č. 37). Je-li z odvolání zřejmé, který rozsudek a v jakém rozsahu se napadá a čeho se odvolatel domáhá, neuvedení konkrétních důvodů odvolání ( tj. v čem je spatřována nesprávnost rozhodnutí) nemůže mít za následek zastavení odvolacího řízení podle ustanovení §43 odst. 2 o. s. ř., i když účastník nevyhověl výzvě k doplnění podání (srov. Sborník NS IV, str. 763).
V odvolání vymezili žalobci zcela přesně, které rozhodnutí napadají, když byla uvedena jeho spisová značka a datum vydání, a obsah odůvodnění odvolání nevzbuzoval pochybnosti o tom, že je jím v plném rozsahu napaden částečný rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1. Co se týče tzv. kvalitativní stránky odvolání, tj. návrhu na změnu, potvrzení či zrušení napadeného rozhodnutí, pak žalobci ve svém odvolání výslovně uvedli, že se domáhají zrušení napadeného rozsudku v celém rozsahu a vrácení věci soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. Věcnému vyřízení odvolání pak nebránila ta skutečnost, že žalobci své odvolání konkrétně neodůvodnili, když v něm uvedli pouze, že nebyl dán důvod k vydání částečného rozsudku a že soudu vytýkají pochybení v právním závěru s tím, že bližší odůvodnění provedou v dodatečné lhůtě 20-ti dní po poradě se svým právním zástupcem.
Závěr odvolacího soudu, že podané odvolání neobsahuje náležitosti požadované ust. §205 odst. 1 a 2 o. s. ř. a že tyto vady podání brání věcnému vyřízení odvolání, je nesprávný (§241 odst. 3 písm. d/ o. s. ř.) ve smyslu ustanovení §243b odst. 1 o. s. ř., věty za středníkem.
Proto dovolací soud napadené usnesení podle §243b odst. 1, věta za středníkem o. s. ř. zrušil a věc vrátil Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení (§243b odst. 2 věta první o. s. ř.).
Právní názor dovolacího soudu je závazný. V novém rozhodnutí rozhodne soud o náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení (§243d odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 20. února 2001
JUDr. Marta Š k á r o v á , v.r.
předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení: Ivana Navrátilová