ECLI:CZ:NS:2001:33.ODO.267.2001.1
sp. zn. 33 Odo 267/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce K.L., proti žalovanému Ing. J.V., o 8.320,- Kč s příslušenstvím a o vzájemném návrhu na zaplacení 20.937,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 7 C 311/94, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. října 1999 č.j. 19 Co 528/99-65, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 6 rozsudkem ze dne 21. 11. 1997 č.j. 7 C 311/94-41 uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 8.320,- Kč s 3 % úrokem od 17. 6. 1994 do 14. 7. 1994 a s 16 % úrokem od 15. 7. 1994 do zaplacení, co do dále požadovaného příslušenství žalobu zamítl, a zamítl návrh žalovaného na uložení povinnosti žalobci zaplatit mu 20.397,- Kč. Zároveň rozhodl o náhradě nákladů řízení.
K odvolání žalovaného Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 20. 10. 1999 č.j. 19 Co 528/99-65 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku ve věci samé a ve výrocích o náhradě nákladů řízení a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Zamítavé výroky rozsudku soudu prvního stupně ohledně částky 20.397,- Kč a ohledně příslušenství částky 8.320,- Kč nebyly odvoláním napadeny.
Proti tomuto rozsudku podal žalovaný dovolání z důvodu podle §237 odst. 1 písm. f/, §241 odst. 3 písm. a/ a c/ o.s.ř. a namítá, že mu byla soudy obou stupňů odňata možnost jednat před soudem, protože nebyl v průběhu celého řízení jako účastník vyslechnut, ačkoliv o to opakovaně žádal, neměl možnost vyjádřit se k provedeným důkazům, a nebyly provedeny důkazy, které navrhl. Oba soudy také vycházely z neúplně zjištěného skutkového stavu věci. Navrhl zrušení rozhodnutí soudů obou stupňů a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Podle ustanovení části dvanácté hlavy I bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 1. 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000).
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po přezkoumání věci dospěl k závěru, že v dané věci dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Dovolání je přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže trpí vadami uvedenými v ustanovení §237 o.s.ř.
Dovolání je dále přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé (§238 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.), nebo jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil (§238 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.).
Podle §239 odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku nebo usnesení odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu. Přípustnost dovolání může odvolací soud vyslovit i bez návrhu. Ve smyslu odst. 2 tohoto ustanovení jestliže odvolací soud nevyhoví návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam.
Vzhledem k tomu, že dovolání směřuje proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu a že soudem prvního stupně nebyl vydán v předchozím řízení rozsudek, který by byl zrušen, není z hlediska ust. §238 o.s.ř. v této věci dovolání přípustné. Přípustnost dovolání není založena ani podle §239 odst. 1, 2 o.s.ř., neboť odvolací soud nevyslovil, že je dovolání přípustné pro zásadní význam tohoto rozhodnutí po stránce právní, a návrh na vyslovení přípustnosti dovolání nebyl v řízení učiněn.
Přípustnost dovolání v této věci může být dána pouze z důvodů uvedených v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. Přípustnost dovolání z hlediska tohoto ustanovení přitom není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že rozhodnutí odvolacího soudu je postiženo některou z vad uvedených v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř., nýbrž nastává tehdy, jestliže rozhodnutí odvolacího soudu vadou uvedenou v tomto ustanovení skutečně trpí.
Podle ustanovení §237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř. je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže účastníku řízení byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem.
Odnětím možnosti jednat před soudem se rozumí takový postup soudu, jímž znemožnil účastníku řízení realizaci těch procesních práv, která mu občanský soudní řád přiznává (např. právo účastnit se jednání, činit přednesy, navrhovat důkazy, vyjadřovat se k návrhům na důkazy a k provedeným důkazům apod.). Z obsahu spisu vyplývá, že žalovaný se osobně účastnil jednání před soudem prvního i druhého stupně (29. 3. 1996, 21. 11. 1997, 23. 6. 1999 a 20. 10. 1999), při kterých se vyjadřoval k žalobě i k prováděným důkazům. Soudy obou stupňů mu tedy umožnily realizovat procesní práva účastníka řízení.
Dovolatel spatřuje odnětí možnosti jednat před soudem v tom, že důkaz jeho výslechem nebyl proveden soudem prvního stupně ani v řízení odvolacím, a v tom, že nebyly provedeny jím navržené důkazy. Účastník řízení, byť je povinen tvrdit právně významné skutečnosti a navrhovat k jejich prokázání důkazní prostředky, nemá v procesním slova smyslu právo na to, aby byl soudem proveden jím navržený důkaz (např. jeho výslech podle §131 o.s.ř.). Výpověď účastníka v rámci jeho výslechu nelze zaměňovat s jeho vyjádřením či přednesem k věci. Jde pouze o jeden z možných důkazních prostředků (srov. §125 o.s.ř.), o jejichž provedení rozhoduje podle své úvahy soud (§120 odst. 1, věta druhá o.s.ř.). Případné neprovedení důkazu (včetně výslechu účastníka) navrženého ve sporném řízení procesní stranou zatíženou důkazním břemenem k prokázání okolnosti důležité pro rozhodnutí o věci nemůže představovat vadu řízení uvedenou v §237 odst. 1 o.s.ř. (srov. též usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 28. 1. 1998 sp. zn. 23 Cdo 75/98 publikované v časopise Soudní judikatura 20/98, pod č. 146). K jiným (tj. v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. neuvedeným) vadám při provádění dokazování před soudy obou stupňů, které by naplňovaly dovolací důvod podle §241 odst. 3 písm. b/ o.s.ř., lze v dovolacím řízení přihlížet pouze tehdy, je-li dovolání přípustné (§242 odst. 3 věta druhá o.s.ř.).
Dovolací důvod podle §237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř. není tedy dán. Dovolatel netvrdí a ani z obsahu spisu nevyplývá, že by rozhodnutí odvolacího soudu trpělo některou z jiných vad taxativně uvedených v ust. §237 odst. 1 o.s.ř. Dovolání v dané věci směřuje tedy proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.
79
Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného odmítl podle §243b odst. 4, věty první a §218 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4, §224 odst.1 a §142 odst.1 o.s.ř., neboť žalovaný neměl v dovolacím řízení úspěch a žalobci náklady v dovolacím řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 30. května 2001
JUDr. Marta Š k á r o v á, v. r.
předsedkyně senátu