ECLI:CZ:NS:2001:33.ODO.355.2001.1
sp. zn. 33 Odo 355/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci žalobkyně M.Š., zastoupené advokátkou, proti žalovanému P.K., zastoupenému advokátem, o vzájemném návrhu na zaplacení 150.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 25 C 61/99, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. listopadu 2000, č.j. 54 Co 266/2000-62, ve znění opravného usnesení ze dne 30. března 2001, č.j. 54 Co 266/2000-79, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 6.825,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta.
Odůvodnění:
Žalobkyně se domáhala, aby žalovanému byla stanovena povinnost „poskytnout jí slevu na kupní ceně ve výši 200.000,- Kč\". Uváděla, že uzavřela se žalovaným kupní smlouvu na nebytovou jednotku č. 2372/1 nacházející se v prvním podzemním podlaží domu čp. 2372 na adrese V H. S. v P. Po uzavření této smlouvy zjistila skryté vady předmětu koupě a písemně žalovaného požádala o slevu z kupní ceny. Žalovaný jí slevu odmítl poskytnout s tím, že prohlásila, že nebytovou jednotku kupuje ve stavu odpovídajícímu jejímu stáří a že nezjistila žádné vady, které by bránily uzavření smlouvy nebo které by vedly třeba i k pozdějšímu požadavku na snížení kupní ceny. Vzájemnou žalobou se žalovaný domáhal, aby žalobkyně byla uznána povinnou zaplatit mu částku 150.000,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 20% od 16.12.1998 do zaplacení a smluvní pokutu ve výši 0,5% za každý den prodlení od 16.12.1998 do zaplacení, to vše z titulu nedoplatku kupní ceny podle uvedené kupní smlouvy.
Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 25. 1. 2000, č.j. 25 C 61/99-31, poté, co žalobkyně vzala žalobu zčásti (o 150.000,- Kč) zpět a domáhala se nadále zaplacení toliko 50.000,- Kč a žalobce omezil vzájemnou žalobu o požadavek na zaplacení smluvní pokuty, řízení v tomto rozsahu zastavil a vrátil žalobkyni odpovídající část soudního poplatku; žalobu žalobkyně o zaplacení částky 50.000,- Kč pak zamítl, vzájemné žalobě žalovaného soud vyhověl zcela, když stanovil žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému částku 150.000,- Kč s 20% úrokem z prodlení od 16.12-1998 do zaplacení, a rozhodl o nákladech řízení.
Žalobkyně napadla odvoláním rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích, jimiž jí byla stanovena povinnost zaplatit žalovanému částku 150.000,- Kč s příslušenstvím a nahradit mu náklady řízení. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 29.11.2000, č.j. 54 Co 266/2000-62, ve znění opravného usnesení ze dne 30.3.2001, č.j. 54 Co 266/2000-79, rozsudek soudu prvního stupně „ve vyhovujícím výroku V.\" potvrdil, „ve výroku IV. o nákladech řízení\" ho změnil „jen tak, že jejich výše činí 41.700,- Kč\". S konstatováním, že žalobkyně odvoláním nenapadla výrok, jímž soud prvního stupně zamítl její žalobu o zaplacení částky 50.000,- Kč z důvodu uplatnění práva na slevu z kupní ceny, zabýval se odvolací soud - s konstatováním, že o požadavku žalobkyně na slevu z kupní ceny bylo již pravomocně rozhodnuto - toliko povinností žalobkyně doplatit sjednanou kupní cenu; uzavřel, že soud prvního stupně v dané věci náležitě zjistil skutkový stav a jeho právní posouzení věci je správné. Výrok o náhradě nákladů řízení soud změnil z důvodu nesprávného výpočtu jejich výše.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, v němž vytýká odvolacímu soudu, že věc nesprávně právně posoudil, když požadavek žalovaného na zaplacení 150.000,- Kč z titulu doplatku kupní ceny nekonfrontoval z obranným požadavkem žalobkyně nedoplácet kupní cenu pro oprávněnost jejího nároku na slevu z kupní ceny, když tuto slevu vyčíslila na částku 200.000,- Kč. Odvoláním napadený výrok, jímž bylo soudem prvního stupně rozhodnuto ve věci samé, měl proto být odvolacím soudem přezkoumán jak z pohledu práva žalovaného na doplatek kupní ceny, tak i z pohledu práva žalobkyně na poskytnutí slevy z kupní ceny, což odvolací soud neučinil s konstatováním, že o právu žalobkyně na slevu z kupní ceny bylo soudem prvního stupně pravomocně rozhodnuto a nelze se jím proto vůbec zabývat. Tímto právním posouzením věci byla žalobkyně zbavena možnosti realizovat svoje právo na slevu z kupní ceny, přestože předmět plnění byl vadný. V dalším žalobkyně v dovolání upozorňuje na nesprávné závěry soudu prvého stupně. Z uvedených důvodů navrhuje žalobkyně rozsudek odvolacího - a eventuelně i obvodního – soudu zrušit.
Žalovaný považuje dovolání žalobkyně v části, v níž je namítána nesprávná aplikace §159 odst. 1 o. s. ř. a v níž je polemizováno s právními závěry odvolacího soudu, za zmatečné. Připomíná, že polemika o správnosti právních závěrů, k nimž dospěl soud prvního stupně, do dovolání nepatří; námitky v tomto směru měly být uplatněny v odvolacím řízení. Protože žalobkyně měla možnost jak v řízení před soudem prvního stupně, tak v řízení odvolacím upravit žalobní návrh tak, aby odpovídal jejímu skutečnému požadavku, a neučinila tak, je její současné vysvětlování skutečné vůle a záměru irelevantní. Žalovaný je navíc přesvědčen, že dovolání není v dané věci přípustné a navrhl, aby jako takové bylo dovolacím soudem odmítnuto.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) projednal věc podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000 (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony); po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř. a k tomu oprávněným subjektem (žalobkyní) řádně zastoupeným advokátem (§241 odst. 1 o. s. ř.), dospěl k závěru, že dovolání žalobkyně směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem; dovolací soud se proto vždy musí v prvé řadě zabývat jeho přípustností. Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Nejde-li o případ vad uvedených v §237 odst. 1 o. s. ř. – a ty v daném případě nebyly dovolatelkou namítány, ani se z obsahu spisu nepodávají – je třeba, je-li dovoláním napaden rozsudek odvolacího soudu, zkoumat přípustnost dovolání z pohledu ustanovení §238 odst. 1 a §239 o. s. ř.
Jde-li o rozsudek, jímž odvolací soud potvrdil ve věci samé rozsudek soudu prvního stupně (jak tomu bylo i v posuzovaném případě), úprava připouští dovolání pouze ve třech následně uvedených případech. V prvním z nich jde o situaci, kdy za podmínek stanovených v §238 odst. 1, písm. b/ o. s. ř. byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto jinak, než v jeho dřívějším zrušeném rozsudku. Ve druhém případě je dovolání přípustné proto, že jeho přípustnost vyslovil odvolací soud na návrh nebo bez návrhu ve výroku svého potvrzujícího rozsudku (§239 odst. 1 o. s. ř.). Konečně ve třetím případě (§239 odst. 2 o. s. ř.) je dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu přípustné tehdy, jestliže při splnění dalších v tomto ustanovení uvedených předpokladů, odvolací soud nevyhověl návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, přičemž dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu, případně v něm řešená konkrétní právní otázka, má po právní stránce zásadní význam.
O žádný ze shora uvedených případů přípustnosti dovolání v dané věci nejde. Odvolací soud - pokud jde o rozhodnutí ve věci samé - potvrdil v pořadí první rozsudek soudu prvního stupně, aniž současně ve výroku svého potvrzujícího rozsudku vyslovil přípustnost dovolání. Protože žalobkyně před vyhlášením potvrzujícího rozsudku neučinila návrh na vyslovení přípustnosti dovolání, je vyloučeno, aby dovolací soud přípustnost dovolání uvažoval v intencích ustanovení §239 odst. 2 o. s. ř.
Protože dovolání žalobkyně směřuje výslovně rovněž proti výrokům, jimiž odvolací soud rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů, a protože uvedené výroky - ač jsou součástí rozsudku - mají povahu usnesení, bylo namístě uvážit přípustnost dovolání žalobkyně rovněž z pohledu ustanovení §238a o. s. ř, (přípustnost dovolání proti zmíněným výrokům ustanovení §239 o. s. ř. nezakládá, neboť nejde o usnesení ve věci samé a jak již bylo shora uvedeno vady vyjmenované v §237 odst. 1 o. s. ř. řízení nezatěžují).
Ustanovení §238a odst. 1 písm. a/ o. s. ř. sice přiznává účastníku řízení možnost podat dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno usnesení soudu prvního stupně, to však neplatí mimo jiné i tehdy, jde-li o usnesení o nákladech řízení. Přípustnost dovolání směřující proti rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení v posuzovaném případě pak nelze opřít ani o žádný z případů uvedených pod písmeny b/ až f/ ustanovení §238a odst. 1 o. s. ř. a lze tudíž uzavřít, že dovolání žalobkyně směřující proti rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení není přípustné.
Za dané procesní situace, kdy nejsou splněny předpoklady přípustnosti dovolání upravené v §238 odst. 1, §238a, ani §239 odst. 1 a 2 o. s. ř. a kdy nejsou naplněny ani podmínky přípustnosti dovolání uvedené §237 odst. 1 o. s. ř., Nejvyšší soud České republiky podle §243b odst. 4 věty prvé o. s. ř. ve spojení s §218 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. dovolání žalobkyně jako nepřípustné bez jednání odmítl, aniž se jím mohl věcně zabývat z pohledu v něm uplatněného dovolacího důvodu
V dovolacím řízení vznikly žalovanému v souvislosti se zastoupením advokátem účelně vynaložené náklady, které spočívají v odměně za vyjádření k dovolání ve výši 6.750,- Kč (část dvanáctá hlava první zákona č. 30/2000 sb., §3 odst. 1, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazba výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení /advokátní tarif/), s připočtením paušální částky 75,- Kč (§13 odst. 3 vyhl.č. 177/1996 Sb.). Protože dovolání žalobkyně bylo odmítnuto, soud jí ve smyslu ustanovení §243b odst. 4, věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 2, věty první (per analogiam) o. s. ř. uložil, aby tyto náklady žalovanému nahradila; ve smyslu ustanovení §149 odst. 1 o. s. ř. je žalobkyně povinna náhradu nákladů řízení zaplatit k rukám advokáta, který žalovaného v tomto řízení zastupoval.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 11. září 2001
JUDr. Ivana Z l a t o h l á v k o v á., v. r.
předsedkyně senátu