ECLI:CZ:NS:2001:33.ODO.404.2001.1
sp. zn. 33 Odo 404/2001-57
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci žalobce Ing. J.M., proti žalovanému L.o.K., s. p., o 457.027,20 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 18 C 193/97, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. října 2000 č. j. 14 Co 435/2000 - 41, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4.055,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. PhDr. O.Ch., advokáta.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 9 rozsudkem ze dne 28. listopadu 1997 č. j. 18 C 193/97 - 25 uložil žalovanému zaplatit žalobci 457.027,20 Kč s 18% úrokem z prodlení od 1. 7. 1996 do zaplacení a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
K odvolání žalovaného Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 26. října 2000 č. j. 14 Co 435/2000 - 41 změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že se žaloba do částky 381.024,- Kč s 18% úrokem z prodlení od 1. 7. 1996 do zaplacení zamítá a potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé do částky 76.003,20 Kč s příslušenstvím. Současně rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.
Proti výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, podal žalovaný dovolání, v němž namítal, že odvolací soud věc nesprávně právně posoudil a nesprávně hodnotil provedené důkazy. Z tohoto důvodu navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu projednání.
Žalobce ve vyjádření k dovolání navrhl jeho odmítnutí s tím, že dovolání v této věci není přípustné.
Podle ustanovení Části dvanácté hlavy I bodu 17. zákona č. 30/200 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1.1.2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních předpisů (tedy podle občanského soudního řádu ve znění platném do 31.12.2000 - dále jen „o. s. ř.“). Tak je tomu i v daném případě, kdy byl rozsudek odvolacího soudu vydán po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, tedy podle o. s. ř. ve znění platném do 31.12.2000.
Skutečnost, že dovolání se projedná a rozhodne podle dosavadních právních předpisů mj. znamená, že se podle těchto předpisů posoudí i otázka včasnosti dovolání.
Podle §240 odst. 1 věty prvé o. s. ř. účastník může podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni.
Podle §211 a §159 odst. 1 o. s. ř. doručený rozsudek, který již nelze napadnout odvoláním, je v právní moci. Vzhledem k tomu, že rozsudek odvolacího soudu nelze napadnout odvoláním, nabývá tento rozsudek právní moci dne, kdy byl doručen všem účastníkům řízení. V daném případě byl tento rozsudek doručen žalobci dne 6. 12. 2000 a zástupci žalovaného rovněž dne 6. 12. 2000. Právní moci tedy nabyl dne 6. 12. 2000
Lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo let se končí uplynutím toho dne, který se svým označením shoduje se dnem, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty, a není-li ho v měsíci, posledním dnem měsíce. Připadne-li konec lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den (§57 odst. 2 věta první a druhá o. s. ř.). Ve smyslu tohoto ustanovení tedy lhůta k podání dovolání skončila dnem 8. 1. 2001 (pondělí). Dovolání žalovaného proti rozsudku odvolacího soudu však bylo podáno osobně soudu prvního stupně dne 6. 2. 2001.
Protože dovolání bylo podáno po marném uplynutí zákonem stanovené lhůty k podání dovolání, jejíž zmeškání nelze prominout (§240 odst. 2, věta první o. s. ř.), bylo v souladu s §243b odst. 4, věty první a §218 odst. 1 písm. a) o. s. ř. - aniž byl dovolací soud oprávněn se jím blíže zabývat - odmítnuto.
Dovolatel z procesního hlediska zavinil, že dovolání bylo odmítnuto, takže žalobci vznikl ve smyslu §146 odst. 2, věty první (per analogiam), §224 odst. 1 a §243b odst. 4 o. s. ř. nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Náklady žalobce sestávají z odměny ve výši jednoho úkonu právní služby (vyjádření k dovolání) v konečné částce 4.055,- Kč (část dvanáctá zák. č. 30/2000 Sb., §10 odst. 3, §3 odst. 1, §15 , §14 odst. 1 a §18 vyhl. č. 484/2000 Sb., §13 odst. 3 vyhl. č. 177/96 Sb.
Ve smyslu §149 odst. 1 o. s. ř. soud uložil žalovanému, aby náhradu nákladů řízení zaplatil žalobci k rukám advokáta, který ho v tomto řízení zastupoval.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 26. září 2001
JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á, v. r.
předsedkyně senátu