ECLI:CZ:NS:2001:33.ODO.494.2001.1
sp. zn. 33 Odo 494/2001-104
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci žalobkyně M.N., proti žalované A.E., s. r. o. o zaplacení částky 134.510,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod spis. zn. 6 C 128/97, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. března 2001, č. j. 16 Co 46/2001 – 88, ve znění usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. června 2001, č. j. 16 Co 46/2001 – 97 takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
K dovolání žalované byl rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. 12. 2000, č.j. 33 Cdo 2483/2000 – 79 zrušen rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 1. prosince 1998, č.j. 16 Co 392/98 – 58 a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalobkyně vzala dne 13. března 2001 žalobu zpět.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 13. března 2001, č. j. 16 Co 46/2001 – 88, ve znění usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. června 2001, č. j. 16 Co 46/2001 – 97 připustil zpětvzetí žaloby, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a řízení zastavil; zároveň rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání do výroku o povinnosti žalobkyně zaplatit žalované náhradu nákladů řízení před soudy všech stupňů. Namítá, že soud nijak nezdůvodnil v čem spatřuje zavinění žalobkyně na zastavení řízení, přičemž o tento závěr pak opřel výrok o povinnosti žalobkyně hradit žalované náhradu nákladů řízení. Dovolatelka se domnívá, že zavinění žalobkyně nelze spatřovat ve skutečnosti, že vzala žalobu zpět, neboť z jejího pohledu byla žaloba úspěšně zakončena po exekučním řízení. Navrhla, aby dovolací soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Dovolání v této věci není přípustné.
Ve smyslu ustanovení Části dvanácté hlavy I bodu 7 zákona č. 30/2000 Sb. se pouze při rozhodování o zpětvzetí návrhu na zahájení řízení učiněném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (před 1. 1. 2001) použijí dosavadní právní předpisy. V daném případě bylo zpětvzetí učiněno 13. března 2001, proto se při rozhodování o zpětvzetí návrhu na zahájení řízení postupuje podle občanského soudního řádu ve znění účinném po 1. 1. 2001 (dále jen o. s. ř.). Skutečnost, že odvolací soud nesprávně postupoval podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000, není z tohoto hlediska relevantní.
Ve smyslu ustanovení Části dvanácté hlavy I bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb. se pak i dovolání proti usnesení odvolacího soudu projedná a rozhodne podle občanského soudního řádu ve znění účinném po 1. 1. 2001, neboť odvolací soud vydal usnesení dne 13. března 2001.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu je upravena v §237 až 239 o. s. ř. Ze žádného tohoto ustanovení nevyplývá přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu o nákladech řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) proto dovolání žalobkyně podle §243b odst. 5 ve spojení s §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst.1 a §151 odst. 1, věty první, před středníkem a §142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně nebyla v dovolacím řízení úspěšná a žalované žádné náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 11. října 2001
JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á , v. r.
předsedkyně senátu