ECLI:CZ:NS:2001:33.ODO.497.2001.1
sp. zn. 33 Odo 497/2001-60
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci žalobkyně M.K., proti žalovaným 1. H.K., a 2. B.Č., o zaplacení částky 67 469 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 10 C 2214/97, o dovolání žalovaných proti rozsudku Okresního soudu v Děčíně ze dne 12. ledna 2000 č. j. 10 C 2214/97-34 a proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. února 2001 č. j. 9 Co 361/2000-53, takto:
I. Řízení o dovolání žalovaných proti rozsudku Okresního soudu v Děčíně ze dne 12. ledna 2000 č. j. 10 C 2214/97-34 se zastavuje.
II. Dovolání žalovaných proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. února 2001 č. j. 9 Co 361/2000-53 se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Děčíně rozsudkem ze dne 12. ledna 2000 č. j. 10 C 2214/97-34 uložil žalovaným zaplatit žalobkyni částku 67 469 Kč s 26% úroky z prodlení od 9. 8. 1997 do zaplacení s tím, že plněním první žalované zaniká ve stejném rozsahu plnění druhé žalované a naopak, a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Odvolání žalovaných Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 21. února 2001 č. j. 9 Co 361/2000-53 odmítl jako opožděné. V odůvodnění usnesení uvedl, že podle §204 odst. 1 o. s. ř. se odvolání podává do 15ti dnů od doručení rozhodnutí, a to u soudu, proti jehož rozhodnutí směřuje. O tom byli účastníci řádně poučeni po vyhlášení rozsudku soudem prvního stupně a poučení v tomto směru obsahuje i písemné vyhotovení rozsudku. Stejnopis rozsudku byl žalovaným doručen prostřednictvím jejich zástupce (§158 odst. 2 a §49 odst. 1 o. s. ř.) dne 26. ledna 2000, jak vyplývá z doručenky uložené ve spise (č. l. 36). Odvolací soud konstatoval, že posledním dnem lhůty, kdy mohlo být odvolání žalovaných účinně podáno, byl čtvrtek 10. 2. 2000. Žalované však své odvolání podaly na podatelně soudu až 11. 2. 2000, t.j. po uplynutí odvolací lhůty.
Proti rozsudku soudu prvního stupně a proti usnesení odvolacího soudu podaly žalované dovolání, v němž uznaly, že odvolání bylo podáno opožděně, v dovolání však požádaly o prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání. Žalované vytýkají v dovolání nesprávné právní posouzení věci soudem prvého stupně. Navrhly, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobkyně se k dovolání nevyjádřila.
Podle ustanovení části dvanácté hlavy I bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 1. 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tedy podle občanského soudního řádu ve znění platném do 31. 12. 2000 – dále jen „o. s. ř.“). Tak je tomu i v daném případě, kdy byl rozsudek odvolacího soudu vydán po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, tedy podle o. s. ř. ve znění platném do 31. 12. 2000.
Podle části dvanácté hlavy I bodu 15 zákona č. 30/2000 Sb. se totiž odvolání proti rozhodnutím soudu prvního stupně vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. V posuzované věci byl rozsudek soudu prvního stupně vydán dne 12. ledna 2000 .
Nejvyšší soud České republiky rozhoduje v občanském soudním řízení o mimořádném opravném prostředku – dovolání – proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu (srov. §236 odst. 1 o. s. ř.).
Rozsudek Okresního soudu v Děčíně ze dne 12. ledna 2000 č. j. 10 C 2214/97-34 v této věci není rozhodnutím odvolacího soudu; jde o rozhodnutí soudu prvního stupně a již z tohoto důvodu je jeho přezkum dovolacím soudem vyloučen. Občanský soudní řád proto ani neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání podaného proti takovému rozhodnutí soudu prvního stupně (srov. §10a o. s. ř.).
Nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení; Nejvyšší soud České republiky proto řízení o dovolání žalovaných proti rozsudku Okresního soudu v Děčíně ze dne 12. ledna 2000 č. j. 10 C 2214/97-34 zastavil (srov. §104 odst. 1 o. s. ř.).
Zabývaje se dále dovoláním žalovaných proti usnesení odvolacího soudu, dovolací soud po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř. a k tomu oprávněnými subjekty (žalovanými) řádně zastoupenými advokátem (§241 odst. 1 o. s. ř.), konstatoval, že dovolání je přípustné, neboť směřuje proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo odvolání odmítnuto [§238a odst. 1 písm. e) o. s. ř.], není však důvodné.
Nejvyšší soud nejprve posuzoval, zda odvolací řízení netrpí vadami uvedenými v §237 odst. 1 o. s. ř. či jinými vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [ 241 odst. 3 písm. b) o. s. ř.]. Takové vady ze spisu nezjistil.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že není dán ani žádný další dovolací důvod podle §241 odst. 3 o. s. ř. Odvolací soud správně posoudil odvolání žalovaných jako opožděné. Tuto skutečnost konečně uznávají i samy dovolatelky. Za této situace mu pak nezbylo nic jiného, než odvolání podle §218 odst. 1 písm. a) o. s. ř. odmítnout, aniž mohl přezkoumávat rozhodnutí soudu prvního stupně.
Žádostí dovolatelek o prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně se soud zabývat nemohl. Podle §58 odst. 1 o. s. ř. soud promine zmeškání lhůty, jestliže účastník nebo jeho zástupce ji zmeškal z omluvitelného důvodu, a byl proto vyloučen z úkonu, který mu přísluší. Návrh je třeba podat do patnácti dnů po odpadnutí překážky a je s ním třeba spojit i zmeškaný úkon. V daném případě však již bylo řízení u odvolacího soudu ukončeno vydáním napadeného usnesení a prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně tedy už nepřichází v úvahu.
Usnesení odvolacího soudu je tedy správné. Nejvyšší soud proto dovolání, pokud směřovalo proti tomuto usnesení, podle §243b odst.1 věty před středníkem o. s. ř. zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. , když žalované nebyly v dovolacím řízení úspěšné a žalobkyni žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. září 2001
JUDr. Zdeněk D e s, v. r.
předseda senátu