ECLI:CZ:NS:2001:33.ODO.500.2001.1
sp. zn. 33 Odo 500/2001-71
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci žalobců A) Dr. E. P. a B) S.P. zastoupených advokátem, proti žalované F. – u. U. B. spol. s r.o., zastoupené Mgr. advokátkou, o zaplacení 3 900 000,- ATS s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp.zn. 30 C 136/2000, o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. prosince 2000 č.j. 18 Co 671/2000-46, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. prosince 2000 č.j. 18 Co 671/2000-46 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze usnesením ze dne 22. prosince 2000 č.j. 18 Co 671/2000-46, odmítl jako opožděné odvolání žalované proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 17. srpna 2000 č.j. 30 C 136/2000-15, jímž v rámci předběžného opatření žalované uloženo „zdržet se jakéhokoli jednání spočívajícího v prodeji, darování, směně, vložení do základního jmění obchodní společnosti nebo do jiného obdobného jmění právnické osoby, zajišťovacím převodu, zatěžování zástavním právem, věcnými břemeny či předkupním právem s věcnými účinky pozemku č. par. 2879/82, ostatní plocha – staveniště, o výměře 6676 m2 v katastrálním území H., obec H., zapsanému v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem H. na listu vlastnictví č. 6277“.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, v němž brojí proti závěru odvolacího soudu, že její odvolání proti usnesení, jímž soud prvního stupně rozhodl o předběžném opatření, bylo opožděné. Připomíná, že jednatel žalované společnosti převzal dne 11. 10. 2000 dvě poštovní zásilky došlé na adresu jeho bydliště; z logiky věci jí vyplývá, že dne 27. 9. 2000 byla na poště uložena zásilka obsahující žalobu spolu s návrhem na vydání předběžného opatření, a teprve posléze, tedy 6. 10. 2000 zásilka s usnesením o nařízení předběžného opatření; nesouhlasí proto s úvahou odvolacího soudu, že usnesení soudu prvního stupně bylo žalované zasíláno v průběhu 10 dnů opětovně, protože prvá doručenka nebyla do spisu včas založena. Především však brojí proti závěru odvolacího soudu, že usnesení soudu prvního stupně jí bylo doručeno postupem podle §47 odst. 2 o.s.ř., tedy třetím dnem od uložení zásilky dne 27. 9. 2000. V době od 25. 9. 2000 do 11. 10. 2000 se jednatel žalované společnosti, jemuž bylo usnesení soudu prvního stupně zasláno, v místě svého bydliště v P. nezdržoval; pobýval ve svém domě v D. Navíc zdůrazňuje, že „odvolací soud se zabýval otázkou doručování, jako kdyby bylo doručováno fyzické osobě“. S odkazem na tvrzení, že „postup soudu byl v rozporu s ust. §237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř. a současně i v rozporu s ust. §241 odst. 3 písm. c/ o.s.ř.“ žalovaná navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) poté, co zjistil, že dovolání proti pravomocnému usnesení bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř. a že jde o usnesení, proti kterému je podle §238a odst. 1 písm. e/ o.s.ř. dovolání přípustné, přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení §242 o.s.ř. a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
Dovolání je přípustné a zároveň i důvodné tehdy, trpí-li řízení některou z vad vyjmenovaných v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. (tzv. zmatečností). Vady uvedené v ustanovení §237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř. a naplnění dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §241 odst. 3 písm. a/ o.s.ř. žalovaná výslovně dovolává tvrzením, že jí v důsledku nesprávného posouzení otázky doručení usnesení soudu prvního stupně byla odňata možnost jednat před soudem.
Odnětím možnosti jednat před soudem se ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř. rozumí postup soudu, jímž znemožnil účastníku řízení realizaci procesních práv, která mu občanský soudní řád dává (např. právo účastnit se jednání, činit přednesy, navrhovat důkazy apod.).
Rozhodnutí soudu (ve věci samé nebo o otázkách, týkajících se přípustnosti řízení) vyjadřuje závěry, k nimž soud dospěl zhodnocením skutečností, které vyšly najevo za řízení (v „průběhu řízení“). Postupem soudu v průběhu řízení je tedy činnost soudu, která vydání soudního rozhodnutí předchází, a nikoliv vlastní rozhodovací akt soudu, který má za úkol průběh řízení zhodnotit. O vadu ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. f) o.s.ř. jde tedy jen tehdy, jestliže šlo o postup nesprávný (uvažováno z hlediska zachování postupu soudu určeného zákonem nebo dalšími obecně závaznými právními předpisy) a jestliže se postup soudu projevil v průběhu řízení a nikoliv při rozhodování. Pro tento závěr svědčí i systematický argument (tzv. argumentum a rubrica), neboť občanský soudní řád sám užívá termínu \"průběh řízení\" pro řízení v prvním stupni k označení Hlavy první Části třetí a v užším významu v záhlaví (rubrice) k ustanovením §100 až §102 o.s.ř., zatímco soudní rozhodnutí jsou upravena až v Hlavě čtvrté, Části třetí o.s.ř.; obdobně se řízení o odvolání (Hlava první Část čtvrtá o.s.ř.) člení na „řízení u odvolacího soudu\" (rubrika k ustanovením §211 až 217 o.s.ř., postihující - mimo jiné též přes odkaz v ustanovení §211 o.s.ř. - průběh odvolacího řízení) a na „rozhodnutí o odvolání\" (rubrika k ustanovením §218 až §223 o.s.ř.) [srovnej např. usnesení Nejvyššího soud ČR z 27.6.1996 sp. zn. 2 Cdon 539/96, uveřejněné pod č. 27 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1998].
Ve smyslu shora uvedeného výkladu lze uzavřít, že hodnotící úsudek o opožděnosti odvolání projevený v rozhodnutí odvolacího soudu není nesprávným postupem soudu „v průběhu řízení“ (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 1997, sp. zn. 2 Cdon 887/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 5, ročník 1998, pod č. 42); dovolatelka ve skutečnosti brojí proti výsledku odvolacího řízení; nezpochybňuje tedy postup soudů, který rozhodnutí předcházel, nýbrž rozhodnutí samotné. Jelikož s jinými „postupy“ soudu není zmatečnost řízení spojována, dovolací soud uzavírá, že vadou podle ustanovení §237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř. řízení zjevně netrpí. Existence dalších vad podřaditelných ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. není dovolatelkou namítána a z obsahu spisu ani nevyplývá. Lze tak uzavřít, že řízení není postiženo vadou uvedenou v ustanovení §237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř. spočívající v tom, že účastníku řízení byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem, a dovolací důvod podle §241 odst. 3 písm. a/ o.s.ř. nebyl uplatněn důvodně.
Námitky, jimiž dovolatelka v dovolání brojí proti správnosti závěru o opožděnosti jejího odvolání, je namístě posoudit nikoli z hlediska §241 odst.- 3 písm. c/ o.s.ř., jehož se výslovně dovolává a který se pojí s dokazováním skutečností mezi účastníky sporných (se zjišťováním skutkového stavu), nýbrž z hlediska dovolacího důvodu uvedeného v §241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř., jímž lze vytýkat nesprávné právní posouzení věci.
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu určil sice správně, ale nesprávně ji vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Z obsahu spisu je zřejmé, že podle pokynu předsedkyně senátu ze dne 18. 8. 2000, který kancelář soudu převzala 21. 8. 2000 a vypravila dne 28. 8. 2000, bylo usnesení soudu prvního stupně o nařízení předběžného opatření ze dne 17. 8. 2000 spolu se žalobou, s návrhem na vydání předběžného opatření a s doplňky těchto podání, doručováno žalované na adresu jejího sídla v P. a po poté, kdy pošta vrátila zásilku s tím, že adresát se v místě doručení nezdržuje, neboť se odstěhoval na adresu v P. , byla listovní zásilka obsahující usnesení o nařízení předběžného opatření (aniž by k tomu byl dán předsedou senátu pokyn) doručena jednateli žalované, J. N., na adresu jeho bydliště v P., kde byla po výzvě ze dne 26. 9. 2000 uložena dne 27. 10. 2000 na poště. Podle pokynu předsedkyně senátu z 21. 9. 2000, který kancelář soudu vypravila 3. 10. 2000, bylo usnesení soudu prvního stupně o nařízení předběžného opatření ze dne 17. 10. 2000 zasláno jednateli žalované společnosti J.N., na adresu jeho bydliště v P.; tato zásilka byla poštou avizována 5. 10. 2000 a uložena následujícího dne, tj. 6. 10. 2000. Obě zásilky si jednatel žalované společnosti, J.N., vyzvedl na poště osobně dne 11. 10. 2000. Odvolání žalované proti usnesení soudu prvního stupně bylo podáno k poštovní přepravě ve čtvrtek 19. 10. 2000.
Žalovaná je právnickou osobou, která v řízení před soudem prvního stupně nebyla zastoupena advokátem. Adresa jejího sídla uvedená v obchodním rejstříku je P.
V posuzovaném případě odvolací soud pochybil, když - pominuv skutečnost, že rozhodnutí soudu prvního stupně nebylo adresováno žalované, nýbrž jednateli žalované - vycházel při určení počátku lhůty k podání odvolání žalované nesprávně z fikce náhradního doručení upravené ustanovením §47 odst. 2 o.s.ř.
Písemnosti, které jsou určeny orgánům nebo právnickým osobám, doručují se pracovníkům oprávněným za orgány nebo právnické osoby přijímat písemnosti. Není-li jich, doručuje se písemnost, která je určena do vlastních rukou, tomu, kdo je oprávněn za orgán nebo právnickou osobu jednat, ostatní písemnosti kterémukoli jejich pracovníku, který písemnosti příjme (§48 odst. 1 o.s.ř.); adresátem písemnosti je však vždy právnická osoba (neboli rozhodnutí soudu se zasílá a doručuje na adresu právnické osoby). Náhradní doručení právnické osobě je upraveno ustanovením §48 odst. 2 o.s.ř., podle něhož nepodaří-li se doručit právnické osobě písemnost jí určenou ani při opakovaném pokusu o doručení na adresu jejího sídla uvedenou v obchodním rejstříku či jiném rejstříku a jiná její adresa není soudu známa, považuje se třetí den od vrácení nedoručené zásilky soudu za den doručení, i když adresát se o tom nedozvěděl. Procesní úprava zde navazuje na zásadu závaznosti údajů v obchodním rejstříku. Jestliže je soudu z úřední činnosti známa (bez toho, že by měl povinnost po ni pátrat) jiná adresa sídla právnické osoby, než uvedená v rejstříku, doručí písemnost na tuto adresu. Jestliže se i tato zásilka vrátí jako nedoručitelná, platí fikce náhradního doručení na adresu v obchodním rejstříku.
Protože postup pro doručování právnické osobě stanovený §48 o.s.ř. nebyl v posuzovaném případě dodržen, a protože náhradní doručení právnické osobě nelze - jak učinil odvolací soud - posoudit podle §47 odst. 2 o.s.ř., nemůže být správný závěr odvolacího soudu dovozující, že odvolání žalované proti usnesení soudu prvního stupně, podané k poštovní přepravě dne 19. 10. 2000, je opožděné. Dovolací důvod podle §241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř. tak byl uplatněn důvodně a dovolacímu soudu nezbylo, než usnesení odvolacího soudu zrušit a věc vrátit tomuto soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 1 věta za středníkem, odst. 2 věta první o.s.ř.); ve smyslu ustanovení §243a odst. 3 o.s.ř. rozhodl dovolací soud o dovolání bez jednání.
Právní názor dovolacího soudu je závazný.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. listopadu 2001
JUDr. Ivana Zlatohlávková, v. r.
předsedkyně senátu