ECLI:CZ:NS:2001:33.ODO.521.2001.1
sp. zn. 33 Odo 521/2001-143
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci žalobce A.P., proti žalovanému R.B., o zaplacení částky 85 584, 20 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karviné, pobočky v Havířově pod sp. zn. 26 C 189/96, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. dubna 2001 č. j. 13 Co 1376/2000-120, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4 410 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokátky.
Odůvodnění:
Okresní soud v Karviné, pobočka v Havířově rozsudkem ze dne 17. prosince 1999 č. j. 26 C 189/96-86 uložil žalovanému, aby zaplatil žalobci částku 85 584, 20 Kč s 21% úrokem z prodlení od 16. 10. 1996 do zaplacení, zamítl žalobu v rozsahu, ve kterém se žalobce domáhal, aby bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobci úrok z prodlení ve výši 21 % z částky 85 584, 20 Kč za dobu od 14. 10. 1996 do 15. 10. 1996, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud vyšel ze zjištění, že žalobce jako zhotovitel uzavřel s žalovaným jako objednatelem smlouvu o opravě vozu žalovaného značky P., přičemž cena opravy byla určena podle §652 odst. 1 a 2 občanského zákoníku (dále jen „ObčZ“) odhadem nejprve na částku 80 000 Kč, posléze na částku 160 000 Kč. Žalobce vyfakturoval žalovanému celkem 150 584, 20 Kč, žalovaný uhradil celkem 65 000 Kč, k úhradě tedy zůstává 85 584, 20 Kč.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 13. dubna 2001 č. j. 26 C 189/96-90 rozsudek soudu prvního stupně v napadené části ve věci samé, tj. s výjimkou výroku pod bodem II, v rozsahu částky 81 729, 20 Kč spolu s 21% úrokem z prodlení z téže částky od 16. 10. 1996 do zaplacení potvrdil, v rozsahu částky 3 854, 30 Kč spolu s 21% úrokem z prodlení z téže částky od 16. 10. 1996 do zaplacení změnil tak, že v tomto rozsahu žalobu zamítl, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Odvolací soud dospěl k totožnému závěru jako soud prvního stupně, dovodil však, že cena opravy činí 146 729, 90 Kč, nezaplacená část opravy tedy činí 81 729, 90 Kč.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, které odůvodnil tím, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkových zjištění, která nemají oporu v provedeném dokazování a že spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a navrhl zrušení rozsudku odvolacího soudu.
Žalobce ve vyjádření k dovolání poukázal na nepřípustnost dovolání podle §237 a §238 o. s. ř.
Podle části dvanácté hlavy I bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 1. 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (t.j. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12. 2000 – dále jen „o. s. ř.“). Tak je tomu i v daném případě, kdy byl rozsudek odvolacího soudu vydán po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, tedy podle o. s. ř. ve znění platném do 31. 12. 2000.
Podle části dvanácté hlavy I bodu 15 zákona č. 30/2000 Sb. se totiž odvolání proti rozhodnutím soudu prvního stupně vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. V posuzované věci byl rozsudek soudu prvního stupně vydán dne 17. prosince 1999 .
Dovolání v dané věci není přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §240 odst. l o. s. ř. může dovolání podat účastník řízení. Z povahy dovolání jako opravného prostředku přitom plyne, že k dovolání je oprávněna jen ta strana (účastník řízení), které nebylo rozhodnutím odvolacího soudu plně vyhověno, popř. které byla tímto rozhodnutím způsobena určitá újma na jejích právech - v konstantní judikatuře se tato legitimace k dovolání označuje též jako tzv. subjektivní přípustnost dovolání.
Dovolání je tedy v daném případě do výše, jíž bylo žalovanému vyhověno změnou rozsudku odvolacího soudu v jeho prospěch, tj. do částky 3 854, 30 Kč s příslušenstvím, subjektivně nepřípustné.
Ve zbývající části, tj. v rozsahu částky 81 729, 90 Kč s příslušenstvím, odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně.
Proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu je dovolání přípustné za podmínek uvedených v §238 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a v §239 o. s. ř.
Podle §238 odst. 1 písm. b) o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil. Takový případ však v dané věci nenastal.
Podle §239 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku nebo usnesení odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu. Nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením (vydáním) usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam. V projednávané věci však odvolací soud přípustnost dovolání nevyslovil a žalovaný návrh na vyslovení přípustnosti dovolání ani neučinil.
Proti každému rozhodnutí odvolacího soudu (mimo rozhodnutí uvedených v §237 odst. 2 o. s. ř., jež však v dané souvislosti nepřicházejí v úvahu) je dovolání přípustné, je-li řízení zatíženo vadami uvedenými v §237 odst. 1 o. s. ř. Tyto vady se však ze spisu nepodávají a ani žalovaný netvrdí, že by řízení těmito vadami trpělo.
Dovolání tedy není přípustné ani v části, ve které směřuje proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu.
Nejvyšší soud České republiky proto podle §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. dovolání odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn §243b odst. 4 ve spojení s §224 odst. l, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. Podle výsledku dovolacího řízení má žalobce právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, které sestávají z odměny advokáta za dovolací řízení ve výši 4 335 Kč (část dvanáctá zákona č. 30/2000 Sb., §10 odst. 3, §3 odst. 1, §15, §14 odst. 1 a §18 vyhlášky č. 484/2000 Sb.) a v paušální částce náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 75 Kč (§13 odst. 3 vyhlášky č. 177/96 Sb.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalovaný dobrovolně povinnost, kterou mu ukládá toto rozhodnutí, může žalobce podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 25. září 2001
JUDr. Zdeněk D e s , v. r.
předseda senátu