ECLI:CZ:NS:2001:33.ODO.524.2001.1
sp. zn. 33 Odo 524/2001- 281
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce JUDr. J.K., proti žalované L.M., o 338.203,- Kč s příslušenstvím a o protižalob o 371.980,- Lč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 8 C 117/94, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. listopadu 2000 č.j. 11 Co 171/2000 - 234, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 21.155,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám zástupce žalované Mgr. V.K. advokáta.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 8. prosince 1999 č. j. 8 C 117/94 - 202 zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 338.203,- Kč s 3% úrokem z prodlení od 1.11.1993 do zaplacení, žalobci uložil povinnost zaplatit žalované částku 371.980,- Kč s 3% úrokem od 15.12.1994 do 14.7.1994 a 16% úrokem ode dne 15.7.1994 do zaplacení, ohledně částky 13.940,- Kč řízení o vzájemném návrhu žalované zastavil a o nákladech řízení rozhodl tak, že žalobci uložil povinnost zaplatit žalované 114.585,-Kč. Dospěl k závěru, že uplatněný nárok žalobce není důvodný. Vyšel ze zjištění, že žalobce se domáhal zaplacení částky 338.203,-Kč z titulu poskytnutí právní služby procesnímu předchůdci žalované při uplatňování restitučních nároků, ve věcech nájemních smluv, kdy smluvní palmární odměna činila 1% z tržní hodnoty majetku, u ostatních nároků 1% jako u smluv a u soudního sporu podle tarifu. Právní předchůdce žalované zastoupení zrušil a palmární dluh neuhradil. V průběhu řízení žalovaná protinávrhem požadovala na žalobci zaplacení částky 371.980,- Kč s příslušenstvím s tím, že se jedná o částku, která byla žalobci poukázána za pronájem domu a kterou žalobce žalované nevrátil a na její úkor se tak bezdůvodně obohatil.
Soud prvního stupně uzavřel, že žalobce neprokázal, že se účastníci dohodli na smluvní odměně ve smyslu §§5 až 11 vyhl.č. 270/1990 Sb., prokázal pouze, že došlo k uzavření dohody o zastupování ve věci restituce domu v P. ulici, mobiliáře a zámku H. a dále ve sporu o zrušení podílového spoluvlastnictví vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 1. Výši nároku žalobce neprokázal ani podle §13 a §14 cit. vyhl., neboť nedoložil počty jednotlivých úkonů. Soud dovodil, že žalobci přísluší pouze odměna za jednotlivé úkony uvedené v odůvodnění rozsudku, a to v celkové výši 13.940 Kč. O tuto částku však žalovaná vzala svůj protinávrh zpět s ohledem na započtení a v tomto rozsahu bylo proto řízení zastaveno.
Pokud jde o protinávrh žalované vycházel soud prvního stupně ze zjištění, že na účet žalobce bylo poukázáno nájemné za pronájem domu v P. ulici, a to v celkové výši 1,020.920,-Kč, ze kterého žalobce poukázal původnímu žalovanému pouze částku 385.920,- Kč a zbývající částku nájemného si ponechal. Vzniklo mu tak bezdůvodné obohacení ve smyslu §451 obč. zák. na úkor žalované jako procesní nástupkyně.
K odvolání Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 22. listopadu 2000 č. j. 11 Co 171/2000 - 234 rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé potvrdil, a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů tak, že se žalované jejich náhrada nepřiznává. Po přezkoumání věci dospěl odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně k závěru, že uplatněný nárok žalobce není důvodný a že nárok žalované uplatněný vzájemným návrhem je oprávněný.
Proti tomuto rozsudku podal žalobce dovolání, ve kterém namítá, že věc má zásadní právní význam, neboť napadené rozhodnutí bylo učiněno v rozporu s hmotným právem, dále že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování, že v hodnocení důkazů je logický rozpor a že soud pominul skutečnosti, které vyšly za řízení najevo. Soud pominul, že specifikaci úkonů právního zastoupení doložil žalobce fakturami žalované, písemnou specifikací ze dne 6.5.1997 předloženou soudu v průběhu jednání a dále soud při svém rozhodování a odůvodnění rozhodnutí zcela pominul doručený obsáhlý balík dokumentace a obsah výslechů svědka G. Soud neprovedl žalobcem navrhovaný důkaz pověření komise pro tarif Č.a.k. k vypracování odborného posudku ohledně počtu úkonů a tarifní hodnoty k nim se vztahující. Podle názoru dovolatele soud pochybil, pokud vyházel z hodnoty tarifního úkonu 200,- Kč za jeden úkon právní služby ve smyslu §§14-16 cit. vyhl., tedy jako úkon ve věci tarifní hodnoty neocenitelné, i když v restitučních věcech se jedná o hodnotu určitelnou a penězi lehce ocenitelnou. Dovolatel navrhuje zrušení rozsudků soudů obou stupňů.
Žalovaná navrhla zamítnutí dovolání, neboť rozhodnutí soudů považuje za věcně správná.
Podle ustanovení části dvanácté hlavy I bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 1. 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tedy podle občanského soudního řádu ve znění platném do 31. 12. 2000 – dále jen „o. s. ř.“).
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř. a po přezkoumání věci ve smyslu ustanovení §242 odst. 3 o. s. ř. dospěl k závěru, že v daném případě dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.).
Podle ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže trpí vadami uvedenými v tomto ustanovení pod písm. a/ až g/.
Dovolání je dále přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé (§238 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.) nebo jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil (§238 odst. 1 písm. b/ o. s. ř.).
Podle ustanovení §239 odst. 1,2 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku nebo usnesení odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu. Přípustnost dovolání může odvolací soud vyslovit i bez návrhu. Nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku nebo před vyhlášením (vydáním) usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam.
V dané věci žalobce napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, aniž byla vyslovena přípustnost dovolání ve smyslu §239 odst. 1 o. s. ř. a aniž žalobce vůbec návrh na vyslovení přípustnosti dovolání před vyhlášením rozsudku odvolacího soudu učinil (§239 odst. 2 o. s. ř.). Nejde ani o případ, že by v této věci soud prvního stupně rozhodl jinak než ve svém dřívějším rozhodnutí vzhledem k tomu, že předchozím rozsudkem soudu prvního stupně ze dne 7. září 1998 č. j. 8 C 117/94 - 126, který byl odvolacím soudem usnesením ze dne 25. února 1999 č. j. 22 Co 28/99 - 152 zrušen, byla žaloba rovněž zamítnuta (§238 odst. 1 písm. b/ o. s. ř.).
Z hlediska ust. §238 a §239 o. s. ř. není tedy v této věci dovolání proti rozsudku odvolacího soudu přípustné. Přípustnost dovolání v dané věci by mohla být založena toliko z důvodů taxativně uvedených v §237 odst. 1 o. s. ř., neboť dovolání je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže v řízení došlo k vadám v tomto ustanovení uvedeným. Dovolatel netvrdí a ani z obsahu spisu nevyplývá, že by rozsudek odvolacího soudu trpěl některou z vad uvedených v ust. §237 odst. 1 o. s. ř.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce odmítl podle §243b odst. 4 věty první a §218 odst. 1 písm. c) o. s. ř., aniž se mohl zabývat věcí z hlediska námitek uplatněných v dovolání.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4, §224 odst. 1, §151 odst. 3 a §146 odst. 2 věty první (per analogiam) o. s. ř. Protože žalobce procesně zavinil, že dovolací řízení muselo být odmítnuto, má žalovaná právo na náhradu účelně vynaložených nákladů v dovolacím řízení ve výši 21.080,- Kč (zák. č. 30/2000 Sb., §10 odst. 3, §1 odst. 1 , §2, §3 odst. 1 bod 6 ,§8, §15, §14 §17 odst. 1 písm. a) a §18 odst. 1 vyhl. č. 484/2000 Sb.) a v paušální částce náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 75,- Kč (§13 odst. 3 vyhl.č. 177/96 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. září 2001
JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á, v. r předsedkyně senátu