ECLI:CZ:NS:2001:33.ODO.574.2001.1
sp. zn. 33 Odo 574/2001-143
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci žalobců a) M.F., a b) K. F., proti žalované M., s. r. o., o bezplatné odstranění vady, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 10 C 114/98, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. května 2001 č. j. 19 Co 151/2000-129, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozsudkem ze dne 26. ledna 2000 č. j. 10 C 114/98 - 95 zamítl žalobu na uložení povinnosti žalované bezplatně odstranit vadu díla provedeného na základě smlouvy uzavřené se žalobci a/ a b/ dne 17.8.1996, která se projevuje mokrou podlahou v kotelně a malých sklepech a mokrými stěnami v suterénu rodinného domku v k.ú. D.D., a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení.
K odvolání žalobců Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 15. května 2001 č. j. 19 Co 151/2000 - 129 poté kdy nepřipustil změnu žaloby tak, že žalovaná je povinna odstranit vady díla - stavby rodinného domu na klíč na parcele č. 2.079 v kat. území D.D. dle smlouvy o dílo uzavřené mezi účastníky dne 17. srpna 1996, která se projevuje průsakem vlhkosti a vody do podzemního podlaží uvedené stavby, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení a nevyhověl návrhu na vyslovení přípustnosti dovolání proti svému rozsudku.
Proti výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení před odvolacím soudem, podali žalobci dovolání. Namítají, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení a toto rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, jelikož řeší právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Podle ustanovení Části dvanácté hlavy I bodu 17. zákona č. 30/200 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1.1.2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních předpisů (tedy podle občanského soudního řádu ve znění platném do 31.12.2000 - dále jen „o. s. ř.“). Tak je tomu i v daném případě, kdy byl rozsudek odvolacího soudu vydán po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, tedy podle o. s. ř. ve znění platném do 31.12.2000.
Podle Části dvanácté hlavy I bodu 15. zákona č. 30/2000 Sb. se totiž odvolání proti rozhodnutím soudu prvního stupně vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. V posuzované věci byl rozsudek prvního stupně vydán dne 26. ledna 2000.
Skutečnost, že dovolání se projedná a rozhodne podle dosavadních právních předpisů mj. znamená, že se podle těchto předpisů posoudí i otázka včasnosti dovolání.
Podle §240 odst. 1 věty prvé o. s. ř. účastník může podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni.
Podle §211 a §159 odst. 1 o. s. ř. doručený rozsudek, který již nelze napadnout odvoláním, je v právní moci. Vzhledem k tomu, že rozsudek odvolacího soudu nelze napadnout odvoláním, nabývá tento rozsudek právní moci dne, kdy byl doručen všem účastníkům řízení. V daném případě byl tento rozsudek doručen zástupci žalobců dne 21. 6. 2001 a zástupci žalované dne 20. 6. 2001. Právní moci tedy nabyl dne 21. 6. 2001.
Lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo let se končí uplynutím toho dne, který se svým označením shoduje se dnem, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty, a není-li ho v měsíci, posledním dnem měsíce. Připadne-li konec lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den (§57 odst. 2 věta první a druhá o. s. ř.). Ve smyslu tohoto ustanovení tedy lhůta k podání dovolání skončila dnem 23. 7. 2001 (pondělí). Dovolání žalobců proti rozsudku odvolacího soudu však bylo předáno k poštovní přepravě na poště H.K. jako doporučená zásilka č. R 010914 dne 13. 8. 2001.
Protože dovolání bylo podáno po marném uplynutí zákonem stanovené lhůty k podání dovolání, jejíž zmeškání nelze prominout (§240 odst. 2, věta první o. s. ř.), bylo dovolání v souladu s §243b odst. 4, věty první a §218 odst. 1 písm. a) o. s. ř. - aniž byl dovolací soud oprávněn se jím blíže zabývat - odmítnuto.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. o. s. ř. ve spojení s §224 odst. 1, §151 odst. 1a §142 odst. 1 o. s. ř., když žalobci nebyli v dovolacím řízení úspěšní a žalované žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 26. září 2001
JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á, v. r.
předsedkyně senátu