ECLI:CZ:NS:2001:33.ODO.594.2001.1
sp. zn. 33 Odo 594/2001-81
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Zdeňka Dese ve věci žalobkyně M.č.P., zastoupeném advokátkou, proti žalovanému Ing. V. H., zastoupenému advokátem, o zaplacení 54.975,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 24 C 186/98, o dovolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. března 2001 č.j. 20 Co 55/2001-73, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze usnesením ze dne 23. března 2001 č.j. 20 Co 55/2001-73 odmítl jako opožděné odvolání žalovaného, směřující proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 14. listopadu 2000 čj. 24 C 186/98-62, jímž bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni do jednoho roku od právní moci rozsudku částku 54.975,- Kč, ohledně částky 465,- Kč žaloba zamítnuta a rozhodnuto o nákladech řízení tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, v němž namítal, že bylo-li jeho odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně posouzeno jako opožděné, je „řízení postiženo vadou, která má za následek nesprávné rozhodnutí ve věci s následkem odmítnutí odvolání odvolacím soudem“. Navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31.12.2000 – dále jen „o. s. ř.“ (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), a dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno opožděně.
Podle ustanovení §240 odst. 1, věty první o. s. ř. účastník může podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Podle ustanovení §240 odst. 2, věty druhé o. s. ř. je lhůta zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu.
Podle ustanovení §159 o. s. ř. (na usnesení se užije ustanovení o rozsudku přiměřeně - §167 odst. 2 o. s. ř.) je v právní moci rozsudek, který byl doručen, a který nelze napadnout odvoláním.
V posuzovaném případě bylo zjištěno, že usnesení odvolacího soudu bylo zástupkyni žalobkyně JUDr. I.W., advokátce, doručeno dne 9. 4. 2001 žalovanému dne 10. 4. 2001. Usnesení odvolacího soudu tak nabylo právní moci dne 10. 4. 2001 a lhůta k podání dovolání uplynula ve čtvrtek dne 10. 5. 2001. Dovolání žalovaného proti usnesení odvolacího soudu bylo podáno osobně u soudu prvního stupně dne 16. 5. 2001.
Protože dovolání bylo podáno po marném uplynutí zákonem stanovené lhůty k podání dovolání, jejíž zmeškání nelze prominout (§240 odst. 2, věta první o. s. ř.), bylo v souladu s ustanoveními §243b odst. 4, věty první a §218 odst. 1 písm. a o. s. ř. – aniž byl dovolací soud oprávněn se jím blíže zabývat – odmítnuto.
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 4, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyni, která byla v dovolacím řízení úspěšná, žádné náklady v tomto řízení nevznikly a žalovaný na jejich náhradu nemá právo.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 26. září 2001
JUDr. Ivana Z l a t o h l á v k o v á, v. r.
předsedkyně senátu