ECLI:CZ:NS:2001:33.ODO.64.2001.1
sp. zn. 33 Odo 64/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobců A) JUDr. V. B., B) JUDr. F. B., proti žalované C. F., s.r.o., o zaplacení částky 27 800 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 17 C 70/99, o dovolání žalobce B) proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. května 2000 č.j. 19 Co 254/2000 - 35, takto:
I. Dovolání žalobce se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze usnesením ze dne 31. května 2000 č.j. 19 Co 254/2000 - 35 odmítl odvolání žalobců proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 17. listopadu 1999 č. j. 17 C 70/99 - 17, jímž soud prvního stupně zamítl žalobu na zaplacení částky 27 800 Kč, neboť dospěl k závěru, že odvolání bylo podáno opožděně. Podle údajů na doručenkách neoddělených od obálek /č. l. 21 a 22 spisu/ byl první pokus o doručení rozsudku soudu prvního stupně učiněn oběma žalobcům dne 31. 1. 2000. Jelikož žalobci nebyli v místě bydliště zastiženi, učinila pošta tohoto dne výzvu a dne 1. 2. 2000 po druhém pokusu o doručení, když nebyli adresáti opět zastiženi, byly téhož dne zásilky uloženy na poště se zprávou žalobcům, v jaké lhůtě si mohou zásilky vyzvednout. Protože k faktickému vyzvednutí zásilek nedošlo a ty byly po uplynutí úložní lhůty vráceny soudu prvního stupně dne 18. 2. 2000 zpět, odvolací soud podle ust. §47 odst. 2 o. s. ř. považoval za den doručení rozsudku den 4. 2. 2000. Jelikož odvolání podali žalobci k poštovní přepravě až dne 14. 3. 2000, uplynula tak lhůta k podání odvolání /18. 2. 2000/ marně a jako opožděné je musel odvolací soud odmítnout. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani okolnost, že rozsudek byl žalobcům soudem prvního stupně doručován opětovně dne 1. 3. 2000 (č. l. 23 spisu).
Usnesení odvolacího soudu napadl žalobce B) dovoláním, jímž se domáhal jeho zrušení a vrácení věci k dalšímu řízení s odůvodněním, že jeho odvolání je včasné, jelikož rozsudek soudu prvního stupně mu byl doručen nikoli v únoru 2000, kdy žádnou písemnou výzvu pošty o oznámení uložení písemnosti na poště neobdržel, ale až dne 6. 3. 2000. Dovolatel se domnívá, že odmítnutím odvolání mu byla odňata možnost jednat před soudem ve smyslu ust. §237 odst. 1 písm. f) o. s. ř. V doplnění dovolání pak dovolatel uvádí, že se v období ledna až března 2000 v místě bydliště zdržoval nepravidelně z důvodu péče o nemocnou matku, která bydlela v L., a o nemohoucího dědečka v H. K., což doložil potvrzením o hospitalizaci matky v nemocnici. Dále doložil potvrzení z H. S. o jeho pobytu v S. ve dnech 5. 2. až 9. 2. 2000. Namítá, že rozsudek, který převzal dne 6. 3. 2000 přebíral v dobré víře, že je zasílán poprvé, soud jej nijak neupozornil, že se jedná o již druhé doručení a namítá, že byl postupem soudu uveden v omyl.
Podle ustanovení části dvanácté hlavy I bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 1. 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tedy podle občanského soudního řádu ve znění platném do 31. 12. 2000 – dále jen „o. s. ř.\").
Dovolání je v dané věci přípustné (§236 odst. 1 o. s. ř.), poněvadž směřuje proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo odmítnuto odvolání /§238a odst. 1 písm. e) o. s. ř./, dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou - účastníkem řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), jež má právnické vzdělání (§241 odst. 1 o. s. ř.), splňuje formální i obsahové znaky předepsané ustanovením §241 odst. 2 o. s. ř. a opírá se o způsobilý dovolací důvod podle ust. §241 odst. 3 o. s. ř.
Z úřední povinnosti posuzuje dovolací soud pouze vady řízení vyjmenované v §237 a jiné vady, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§242 odst. 3 o. s. ř.); jinak je vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně toho, jak je dovolatel obsahově vymezil.
Vadou podle §237 odst. 1 písm. f) o. s. ř., jež má dovolatel na mysli tvrzením, že mu byla odňata možnost jednat před odvolacím soudem, řízení postiženo není, protože hodnotící úsudek, že odvolání je opožděné, nesprávný \"postup soudu v průběhu řízení\", který toto ustanovení předpokládá, zjevně nepředstavuje. Ve smyslu již ustálené judikatury (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. června 1996, sp. zn. 2 Cdon 539/96, a ze dne 30. října 1997, sp. zn. 2 Cdon 953/96, uveřejněná ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1998, sešity č. 4 a 6, pod poř. č. 27 a 49), jde totiž o odnětí možnosti jednat před soudem ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm f) o. s. ř. jen tehdy, jestliže se postup soudu projevil v průběhu řízení, nikoli v samotném rozhodování, a byl-li tento postup nesprávný. \"Postupem soudu v průběhu řízení\" ve smyslu výše citovaného ustanovení je tedy činnost soudu, která vydání konečného rozhodnutí předchází, nikoli jeho vlastní rozhodovací akt, který má za úkol průběh řízení zhodnotit. Spatřuje-li tudíž dovolatel vadu řízení v soudním rozhodnutí, nejde o případ podřaditelný pod ustanovení §237 odst. 1 písm f) o. s. ř., vztahující se k nesprávnému postupu soudu.
Tvrzení dovolatele, že zásilku (obsahující rozsudek soudu prvního stupně), výzvu ani vyrozumění o uložení písemnosti neobdržel, však - ani kdyby byla prokázána jeho pravdivost - není způsobilé závěr o doručení zásilky vyvrátit. Výklad podávaný soudní praxí je jednotný potud, že okolnost, že se poštou řádně učiněná výzva nebo vyrozumění o uložení zásilky nedostala k adresátu (např. proto, že tyto písemnosti z poštovní schránky vyzvedla osoba, která je adresátu nepředala, že obsah poštovní schránky byl odcizen nebo zničen apod.), nemá vliv na správnost závěru o řádném doručení písemnosti. Nemá tedy právní význam námitka dovolatele, že doručování písemností poštou do schránky v jeho bydlišti je nespolehlivé.
Výrok napadeného usnesení vyjadřuje závěr, že odvolání bylo podáno po uplynutí lhůty, stanovené v §204 odst. 1 o. s. ř. Poněvadž běh této lhůty počíná od doručení rozhodnutí soudu prvního stupně, zahrnuje logicky i zjištění, že bylo účastníku doručeno řádně; jen řádné doručení má za následek, že odvolací lhůta počne běžet osobě, které bylo doručováno. Posouzení, zda v konkrétním případě byla vyslovená podmínka splněna, vychází současně z určitého právního názoru (výkladu předpisů, jež upravují doručování) a z výsledku šetření o okolnostech, které jsou z hlediska této úpravy významné.
Napadené usnesení není zpochybnitelné prostřednictvím dovolacího důvodu podle ust. §241 odst. 3 písm. c) o. s. ř. Tím, že soud hodnotí včasnost odvolání, totiž nepřijímá skutková zjištění, nýbrž zkoumá podmínky, za kterých je oprávněn odvoláním napadené rozhodnutí věcně přezkoumat. O dokazování ve smyslu ustanovení §120 a násl. o. s. ř., ke kterému se dovolací důvod podle §241 odst. 3 písm. c) o. s. ř. váže, tu nejde.
Nesprávnost závěru o opožděnosti dovolání lze v tomto konkrétní případě v dovolacím řízení napadnout prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu dle §241 odst. 3 písm. d) o. s. ř.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle §47 odst. 2 o. s. ř. nebyl-li adresát písemnosti, která má být doručena do vlastních rukou, zastižen, ačkoli se v místě doručení zdržuje, uvědomí jej doručovatel vhodným způsobem, že mu zásilku přijde doručit znovu v den a hodinu uvedenou na oznámení. Zůstane-li i nový pokus o doručení bezvýsledným, uloží doručovatel písemnost na poště nebo u orgánu obce a adresáta o tom vhodným způsobem vyrozumí. Nevyzvedne-li si adresát zásilku do tří dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl.
Dovolací soud přezkoumal usnesení odvolacího soudu v rozsahu, v němž bylo napadeno, tedy z hlediska správnosti zjištění, kdy byl dovolateli doručen rozsudek soudu prvního stupně, a z něj vycházejícího právního posouzení včasnosti odvolání, a poté dospěl k závěru, že dovolání není důvodné. Odvolací soud při odmítnutí odvolání vycházel z údajů na doručence neoddělené od obálky, v níž byla zásilka jako nevyzvednutá v úložní lhůtě vrácena zpět (č.l. 22), přičemž aplikaci ustanovení §47 odst. 2 o. s. ř. odůvodnil závěrem, že žalobce nebyl v místě svého bydliště dne 31. 1. 2000 zastižen, proto byl po výzvě učiněn nový pokus doručení dne 1. 2. 2000, a protože se ani tento den nepodařilo rozsudek žalobci doručit, byl uložen na poště. Nebylo zjištěno, že by se na adrese svého bydliště žalobce v době, kdy mu byl doručován napadený rozsudek, nezdržoval, proto byl rozsudek v souladu s ust. §47 odst. 2 o. s. ř. doručen žalobci dne 4. 2. 2000. Skutečnost, že soud prvního stupně poté doručoval svůj rozsudek opětovně dne 1. 3. 2000, považoval odvolací soud za nerozhodnou, neboť účinky fikce doručení /4. 2. 2000/ dle ust. §47 odst. 2 o. s. ř. zůstaly bez ohledu na opětovné doručení zachovány.
Z výsledků šetření na č. l. spisu 47 až č. l. 52 bylo zjištěno, že žalovaný se v době doručování rozsudku soudu prvního stupně, to jest dne 31. 1. a 1. 2. 2000 v místě doručování zdržoval, a není právně významné jeho tvrzení, že se zdržoval v místě bydliště nepravidelně /minimálně dvakrát týdně zajížděl do místa bydliště nemocné matky - do L. a do bydliště nemohoucího dědečka v H. K./. Dovolatel dále neprokázal, že se v době doručování rozsudku v místě bydliště nezdržoval z důvodů své dovolené.Z potvrzení na č. l. 52 vyplývá, že na dovolené v S. pobýval od 5. 2. do 9. 2. 2000.
V posuzovaném případě odvolací soud posoudil věc podle ust. §47 odst. 2 o. s. ř., které předpokládá, že adresát se v místě doručování zdržuje. Pokud v konkrétním případě se adresát v čase a místě doručování zdržoval, byť nepravidelně, nelze odvolacímu soudu vytknout nesprávné právní posouzení.
Opětovné doručování rozsudku soudem prvního stupně dne 1. 3. 2000 považoval odvolací soud správně za nevýznamné, neboť fikce doručení podle ust. §47 odst. 2 o. s. ř. již nastala dne 4. 2. 2000. Opětovné doručení rozsudku žalobci dne 6. 3. 2000 /č. l. 23/ mohlo plnit již jen informativní charakter, proto také nebyl rozsudek doručován do vlastních rukou, jak vyžaduje ust. §158 odst. 2 o. s. ř. Doručení rozsudku žalobci dne 6. 3. 2000 nezakládalo účinky doručení, se kterým by mohly být spojovány další právní účinky a právní úkony po doručení rozsudku.
Dovolací důvod podle §241 odst. 3 písm. d) o. s. ř. není v dané věci naplněn.
Podle ust. §242 odst. 3 o. s. ř. je dovolací soud povinen i bez návrhu přihlédnout i k vadám uvedeným v §237 o. s. ř. a k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Protože takové vady se z obsahu spisu nepodávají, nezbylo, než dovolání žalobce jako nedůvodné zamítnout ( §243b odst. 1, věta před středníkem o. s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4 o. s. ř. v návaznosti na ust. §224 odst. 1, §142 odst. 1 a §151 odst. 1 o. s. ř. Žalobce neměl v dovolacím řízení úspěch a žalované, podle obsahu spisu, v řízení o dovolání náklady, na jejichž náhradu by měla právo, nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 8. březen 2001
JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á , v.r.
předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení: Ivana Navrátilová