ECLI:CZ:NS:2001:33.ODO.653.2001.1
sp. zn. 33 Odo 653/2001-139
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci žalobce F.K., zastoupeného advokátem, proti žalované R.A., spol. s r.o. zastoupené advokátem, o zaplacení 848.522,- Kč s příslušenstvím oproti vydání osobního automobilu, vedené u Okresního soudu Brno - venkov pod sp. zn. 5 C 459/95, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 22. března 2001 č.j. 38 Co 371/99-117, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na nákladech dovolacího řízení částku 11.135,- Kč k rukám zástupce žalovaného JUDr. O.K., advokáta do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 22. března 2001 č.j. 38 Co 371/99-117 potvrdil rozsudek Okresního soudu Brno - venkov ze dne 11. listopadu 1998 č.j. 5 C 459/95-84 ve znění doplňujícího usnesení téhož soudu ze dne 11. prosince 1998 č.j. 5 C 459/95-88 a opravného usnesení téhož soudu ze dne 9. března 1999 č.j. 5 C 459/95-97, jímž byla zamítnuta žaloba se žádostí, aby žalované byla stanovena povinnost zaplatit žalobci 848.522,- Kč s 3 % úrokem z prodlení od 30. 6. 1994 do 14. 7. 1994 v částce 1.046,- Kč a s 16 % úrokem z prodlení od 15. 7. 1994 do zaplacení, oproti vydání osobního automobilu značky F.M.G. barvy modré metalízy „cayman“, a rozhodnuto o nákladech řízení účastníků a státu. Současně odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Odvolací soud shodně jako soud prvního stupně neshledal žalobu po právu, byť z jiných důvodů. Uzavřel, že žalobce neunesl důkazní břemeno ohledně svého tvrzení o existenci vad opětovně se vyskytnuvších po opravě, jež by mu umožňovala odstoupit od kupní smlouvy a požadovat vrácení plnění ve smyslu §623 odst. 1 ObčZ.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §239 odst. 2 o.s.ř. a s odkazem na dovolací důvod podle §241 odst. 3 písm. d) o.s.ř. namítá, že odvolací soud věc nesprávně právně posoudil, když neshledal důvody pro aplikaci §623 odst. 1 ObčZ. Žalobce navrhl, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný navrhl, aby dovolání bylo jako nepřípustné odmítnuto, neboť nebyly splněny podmínky přípustnosti dovolání. Pokud jde o právní posouzení věci, ztotožnil se žalovaný plně se závěry odvolacího soudu.
Podle ustanovení Části dvanácté, Hlavy I, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 1. 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tedy podle občanského soudního řádu ve znění platném do 31. 12. 2000 – dále opět jen „o.s.ř.“).
Dovolání bylo podáno proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu oprávněnou osobou (žalobcem) v zákonné lhůtě (§240 odst. 1 o.s.ř.), není však v dané věci přípustné.
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem; dovolací soud se proto vždy musí v prvé řadě zabývat jeho přípustností. Podle §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Nejde-li o případ vad uvedených v §237 odst. 1 o.s.ř. – a ty v daném případě nebyly dovolatelem namítány, ani se z obsahu spisu nepodávají – je třeba, je-li dovoláním napaden rozsudek odvolacího soudu, zkoumat přípustnost dovolání z pohledu ustanovení §238 odst. 1 a §239 o.s.ř.
Jde-li o rozsudek, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (jak tomu bylo i v posuzovaném případě), úprava připouští dovolání pouze ve třech následně uvedených případech. V prvním z nich jde o situaci, kdy za podmínek stanovených v §238 odst. 1, písm. b/ o.s.ř. byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto jinak, než v jeho dřívějším zrušeném rozsudku. Ve druhém případě je dovolání přípustné proto, že jeho přípustnost vyslovil odvolací soud na návrh nebo bez návrhu ve výroku svého potvrzujícího rozsudku (§239 odst. 1 o.s.ř.). Konečně ve třetím případě (§239 odst. 2 o.s.ř.) je dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu přípustné tehdy, jestliže při splnění dalších v tomto ustanovení uvedených předpokladů, odvolací soud nevyhoví návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, přičemž dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu, případně v něm řešená konkrétní právní otázka, má po právní stránce zásadní význam.
O žádný ze shora uvedených případů přípustnosti dovolání v dané věci nejde. Odvolací soud potvrdil v pořadí první rozsudek soudu prvního stupně, aniž současně ve výroku svého potvrzujícího rozsudku vyslovil přípustnost dovolání. Protože žalobce před vyhlášením potvrzujícího rozsudku neučinil návrh na vyslovení přípustnosti dovolání, je vyloučeno, aby dovolací soud přípustnost dovolání uvažoval v intencích ustanovení §239 odst. 2 o.s.ř., jak je v dovolání požadováno.
Za dané procesní situace, kdy nejsou splněny předpoklady přípustnosti dovolání upravené v §238 odst. 1, ani §239 odst. 1 a 2 o.s.ř. a kdy nejsou naplněny ani podmínky přípustnosti dovolání uvedené §237 odst. 1 o.s.ř., Nejvyšší soud České republiky podle §243b odst. 4 věty prvé o.s.ř. ve spojení s §218 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. dovolání žalobce jako nepřípustné bez jednání odmítl, aniž se jím mohl věcně zabývat z pohledu v něm uplatněného dovolacího důvodu.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o.s.ř. Podle výsledku dovolacího řízení má žalovaná právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, které sestávají z odměny advokáta (účelně vynaloženým nákladem byl shledán sepis vyjádření k dovolání při předmětu řízení 848.522,- Kč) ve výši 11.060,- Kč /část dvanáctá hlava první bod 10 zákona č. 30/2000 Sb., §3 odst. 1, §10 odst. 3, §15 v návaznosti na §14 odst. 1 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální odměny za zastoupení účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení (advokátní tarif)/ a z paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 75,- Kč (§13 odst. 3 vyhl.č. 177/1996 Sb.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. října 2001
JUDr. Ivana Z l a t o h l á v k o v á, v. r.
předsedkyně senátu