ECLI:CZ:NS:2001:33.ODO.681.2001.1
sp. zn. 33 Odo 681/2001-210
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci žalobce J.S., zastoupeného advokátem, proti žalované Č. – Ž.p., a.s. o zaplacení 5 614.670,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 38 Cm 62/99, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 18. června 2001 č.j. 9 Cmo 228/2001-194, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 18. června 2001 č.j. 9 Cmo 228/2001-194 potvrdil rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. listopadu 2000 č.j. 38 Cm 62/99-158, jímž byla zamítnuta žaloba požadující, aby žalovaná byla zavázána zaplatit žalobci 5 614 670,- Kč se 26 % úrokem z prodlení od 20. 11. 1998 do zaplacení, a rozhodnuto o nákladech řízení. Současně rozhodl odvolací soud o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §239 odst. 2 o.s.ř. S odkazem na důvody uvedené v §241 odst. 3 písm. c) a d) o.s.ř. žalobce především vytýká odvolacímu soudu, že nebyly zjištěny relevantní příčiny a průběh požáru a že nesprávně bylo aplikováno ustanovení §809 odst. 2 občanského zákoníku. Navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Podle ustanovení Části dvanácté, Hlavy I, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 1. 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tedy podle občanského soudního řádu ve znění platném do 31. 12. 2000 – dále opět jen „o.s.ř.“).
Dovolání bylo podáno proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu oprávněnou osobou (žalobcem) v zákonné lhůtě (§240 odst. 1 o.s.ř.), není však v dané věci přípustné.
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem; dovolací soud se proto vždy musí v prvé řadě zabývat jeho přípustností.
Podle §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Nejde-li o případ vad uvedených v §237 odst. 1 o.s.ř. – a ty v daném případě nebyly dovolatelem namítány, ani se z obsahu spisu nepodávají – je třeba, je-li dovoláním napaden rozsudek odvolacího soudu, zkoumat přípustnost dovolání z pohledu ustanovení §238 odst. 1 a §239 o.s.ř.
Jde-li o rozsudek, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (jak tomu bylo i v posuzovaném případě), úprava připouští dovolání pouze ve třech následně uvedených případech. V prvním z nich jde o situaci, kdy za podmínek stanovených v §238 odst. 1, písm. b/ o.s.ř. byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto jinak, než v jeho dřívějším zrušeném rozsudku. Ve druhém případě je dovolání přípustné proto, že jeho přípustnost vyslovil odvolací soud na návrh nebo bez návrhu ve výroku svého potvrzujícího rozsudku (§239 odst. 1 o.s.ř.). Konečně ve třetím případě (§239 odst. 2 o.s.ř.) je dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu přípustné tehdy, jestliže při splnění dalších v tomto ustanovení uvedených předpokladů, odvolací soud nevyhoví návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, přičemž dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu, případně v něm řešená konkrétní právní otázka, má po právní stránce zásadní význam.
O žádný ze shora uvedených případů přípustnosti dovolání v dané věci nejde. Odvolací soud potvrdil v pořadí první rozsudek soudu prvního stupně, aniž současně ve výroku svého potvrzujícího rozsudku vyslovil přípustnost dovolání. Protože žalobce před vyhlášením potvrzujícího rozsudku neučinil návrh na vyslovení přípustnosti dovolání, je vyloučeno, aby dovolací soud přípustnost dovolání uvažoval v intencích ustanovení §239 odst. 2 o.s.ř., jak je v dovolání požadováno.
Za dané procesní situace, kdy nejsou splněny předpoklady přípustnosti dovolání upravené v §238 odst. 1, ani §239 odst. 1 a 2 o.s.ř. a kdy nejsou naplněny ani podmínky přípustnosti dovolání uvedené v §237 odst. 1 o.s.ř., Nejvyšší soud České republiky podle §243b odst. 4 věty prvé o.s.ř., ve spojení s §218 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., dovolání žalobce jako nepřípustné bez jednání odmítl, aniž se jím mohl věcně zabývat z pohledu v něm uplatněných dovolacích důvodů.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o.s.ř. za situace, kdy žalobce nemá na náhradu nákladů tohoto řízení právo a žalované náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. října 2001
JUDr. Ivana Z l a t o h l á v k o v á, v. r.
předsedkyně senátu