ECLI:CZ:NS:2001:33.ODO.685.2001.1
sp. zn. 33 Odo 685/2001-192
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci žalobkyně V.K., proti žalovanému A.K., o zaplacení částky 55 192 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 2 C 112/99, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. května 2001 č. j. 22 Co 728/2001-173, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3 095 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta.
Odůvodnění:
Okresní soud v Jindřichově Hradci rozsudkem ze dne 28. prosince 2000 č. j. 2 C 112/99-162 ve výroku pod bodem I. zastavil řízení ohledně částky 840 Kč, ve výroku pod bodem II zastavil řízení ohledně částky 4 692 Kč, ve výroku pod bodem III připustil rozšíření žaloby o částku 840 Kč, ve výroku pod bodem IV uložil žalovanému, aby zaplatil žalobkyni částku 50 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 26 % ročně od 22. 8. 1998 do zaplacení, ve výrocích pod body V a VI rozhodl o náhradě nákladů řízení. Dovodil, že žalobkyně zhodnotila nemovitosti žalovaného vybudováním plynovodní a vodovodní přípojky a provedením rozvodu plynu v nemovitosti o částku 50 500 Kč a tím došlo na straně žalovaného k bezdůvodnému obohacení.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 31. května 2001 č. j. 22 Co 728/2001-173 rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích pod body IV, V a VI potvrdil. V ostatních výrocích zůstal rozsudek soudu prvního stupně nedotčen. Odvolací soud vyšel ze skutkového zjištění soudu prvního stupně. Zjistil, že žalovaný je výlučným vlastníkem domu čp. 10 se stavebním pozemkem p. č. 124 v H. Byt v domě od rozvodu manželství účastníků (od 6. 6. 1990) užívá žalobkyně. V letech 1996 a 1997 vybudovala žalobkyně v předmětném domku vodovodní a kanalizační přípojky a rozvod plynu. Tím došlo ke zhodnocení nemovitosti o 50 500 Kč. Tím se žalovaný bezdůvodně obohatil. Žalovaný neprokázal, že by jako pronajímatel uzavřel s žalobkyní smlouvu o nájmu předmětných nemovitostí a že by žalobkyně stavební činností porušila povinnosti nájemce podle nájemní smlouvy nebo podle občanskoprávních předpisů.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost spatřuje v naplnění podmínek ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2001. Podle dovolatele spočívá rozsudek odvolacího soudu na nesprávném právním posouzení věci [241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. ve znění účinném po 1. 1. 2001]. Nesprávnost právního posouzení věci žalovaný spatřuje v tom, že odvolací soud bez dalšího přisvědčil žalobkyni, že účastníci neměli v úmyslu, aby žalovaná užívala nemovitosti ve výlučném vlastnictví žalovaného právem nájmu. Správně měla být věc po právní stránce posouzena podle ustanovení §687 a násl. občanského zákoníku, zejména podle §694, podle něhož nájemce nesmí provádět stavební úpravy ani jinou podstatnou změnu v bytě bez souhlasu pronajímatele, a to ani na svůj náklad. Při porušení této povinnosti je pronajímatel oprávněn požadovat, aby nájemce provedené úpravy a změny bez odkladu odstranil. Žalovaný má i za to, že jednání žalobkyně je třeba posuzovat podle ustanovení §3 odst. 1 občanského zákoníku. Závěr vyslovený odvolacím soudem, že žalobkyně investiční činností v nemovitosti žalovaného projevila snahu přizpůsobit byt v této nemovitosti požadavkům na moderní bydlení se jeví absurdním, neboť odvolací soud tím legalizoval protiprávní jednání žalobkyně a popřel tím základní principy ochrany vlastnického práva. Žalovaný navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích pod body IV, V a VI a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobkyně ve vyjádření k dovolání namítla, že odvolací soud měl s ohledem na ustanovení bodu 17 přechodných a závěrečných ustanovení zákona č. 30/2000 Sb. o odvolání rozhodovat podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000 a nikoliv podle občanského soudního řádu ve znění účinném po novele provedené zákonem č. 30/2000 Sb. Podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000 by mělo být posouzeno i dovolání. Z uvedeného předpisu pak vyplývá, že dovolání bylo podáno opožděně a navíc není přípustné. Navrhla, aby dovolací soud dovolání odmítl.
Podle ustanovení části dvanácté hlavy I bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 1. 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tedy podle občanského soudního řádu ve znění platném do 31. 12. 2000 – dále též „o. s. ř.“).
Podle části dvanácté hlavy I bodu 15 zákona č. 30/2000 Sb. se odvolání proti rozhodnutím soudu prvního stupně vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. V posuzované věci byl rozsudek soudu prvního stupně vydán dne 28. prosince 2000. Odvolací soud měl tedy odvolání projednat a rozhodnout podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000.
Skutečnost, že dovolání se projedná a rozhodne podle dosavadních právních předpisů mj. znamená, že se podle těchto předpisů posoudí i otázka přípustnosti dovolání.
Dovolání v dané věci přípustné není.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Dovolání je přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu (s výjimkou rozsudků, kterými bylo vysloveno, že se manželství rozvádí, že je neplatné nebo že zde není), jestliže trpí vadami uvedenými v ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř.
Proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu je dovolání též přípustné, pokud odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§238 odst. 1 písm. b) o. s. ř.] .
Dovolání je rovněž přípustné proti rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu (§239 odst. 1 o. s. ř.).
Konečně podle ustanovení §239 odst. 2 o. s. ř. nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku nebo před vyhlášením (vydáním) usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam.
V daném případě odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, aniž tomuto potvrzovanému rozsudku předcházelo dřívější rozhodnutí soudu prvního stupně. Odvolací soud rovněž ve svém rozsudku nevyslovil přípustnost dovolání proti svému rozhodnutí a vyslovení této přípustnosti ani žalovaný nenavrhl. Z obsahu spisu se ani nepodává, že by řízení trpělo vadami uvedenými v §237 odst. 1 o. s. ř., přičemž tuto skutečnost netvrdí v dovolání ani žalovaný.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) proto podle §243b odst. 4 a 218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. dovolání odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. , §224 odst. 1, §151 odst. 1 a 2 a §142 odst. 1 o. s. ř., když náklady úspěšné žalobkyně spočívají v odměně advokáta za zastupování účastníka v dovolacím řízení ve výši 3 020 Kč [§1 odst. 1, §3 odst. 1, §10 odst. 3, §15, §14 odst. 1, §18 odst. 1 vyhl. č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů] a v paušální částce náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 75 Kč (§13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.).
Sluší se podotknout, že ani v případě posouzení dovolání podle občanského soudního řádu ve znění účinném po 1. 1. 2001 (dále jen „o. s. ř. po novele“) by dovolání nemohlo být shledáno přípustným.
Podle o. s. ř. po novele je proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu dovolání přípustné tehdy, potvrdil-li odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. po novele]. Takový případ v dané věci nenastal.
Podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. po novele je přípustné dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř. po novele). Podle §243c odst. 2 věty první o. s. ř. po novele usnesení, jímž bylo odmítnuto dovolání, protože nebylo shledáno přípustným podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., nemusí být odůvodněno.
V daném případě napadené rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam nemá.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalovaný dobrovolně povinnost, kterou mu ukládá toto rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 29. listopadu 2001
JUDr. Zdeněk Des, v. r.
předseda senátu