ECLI:CZ:NS:2001:33.ODO.747.2001.1
sp. zn. 33 Odo 747/2001-87
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci žalobkyně P.G. s.r.o., zastoupené advokátem, proti žalované A.M., zastoupené advokátkou, o 145.026,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 6 C 375/2000, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 26. června 2001, č.j. 31 Co 201/2001-69, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 6.645,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokátky.
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 26. 6. 2001, č.j. 31 Co 201/2001-69, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Nymburce ze dne 29. 11. 2000, č.j. 6 C 375/2000-26, jímž byla zamítnuta žaloba o zaplacení 145.026,50 Kč s úrokem ve výši 17 % od 18. 6. 1999 do zaplacení a žalobkyni uložena povinnost zaplatit žalované k rukám její zástupkyně na náhradě nákladů řízení 14.193,- Kč. Současně rozhodl odvolací soud o nákladech odvolacího řízení a zavázal žalobkyni zaplatit žalované k rukám její zástupkyně na náhradě těchto nákladů 32.002,- Kč.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, v němž navrhla zrušit rozsudek odvolacího soudu a věc vrátit tomuto soudu k dalšímu řízení. V dovolání žalobkyně vytýká odvolacímu soudu, že jeho rozhodnutí, stejně jako rozhodnutí soudu prvního stupně, spočívá na nesprávném právním posouzení věci, neboť „nebylo vzato v úvahu, že žalovaná uplatnila k započtení pohledávky rovněž úroky, kterých se vzdala“, že „nebylo rozhodující, zda k tomuto uplatnění došlo postoupením pohledávky“ a že „úroky z pohledávky žalované vůči žalobkyni po dohodě již nebyly existentní proti postupiteli a postupník, žalovaná, nebyla oprávněna je postoupit s pohledávkou“.
Žalovaný navrhla, aby dovolací soud dovolání žalobkyně jako nedůvodné zamítl. Plně se ztotožňujíc s právními názory odvolacího soudu znovu zdůraznila, že na úkor žalobkyně žádné plnění z právního důvodu, který odpadl nezískala a není tak ve sporu pasivně věcně legitimována.
Nejvyšší soud České republiky, který je s účinností od 1. ledna 1996 soudem dovolacím (§10a o. s. ř.), věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000 – dále jen „o. s. ř.“ (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).
Podle Části dvanácté, Hlavy I, bodu 15 zákona č. 30/2000 Sb. se odvolání proti rozhodnutím soudu prvního stupně vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. V posuzované věci byl rozsudek soudu prvního stupně vydán 29. listopadu 2000; na odvolacím soudu bylo, aby i odvolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000.
Dovolání v dané věci není přípustné.
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem; dovolací soud se proto vždy musí v prvé řadě zabývat jeho přípustností.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Nejde-li o případ vad uvedených v §237 odst. 1 o. s. ř. – a ty v daném případě nebyly dovolatelkou namítány, ani se z obsahu spisu nepodávají – je třeba, je-li dovoláním napaden rozsudek odvolacího soudu, zkoumat přípustnost dovolání z pohledu ustanovení §238 odst. 1 a §239 o. s. ř.
Jde-li o rozsudek, jímž odvolací soud potvrdil ve věci samé rozsudek soudu prvního stupně (jak tomu bylo i v posuzovaném případě), úprava připouští dovolání pouze ve třech následně uvedených případech. V prvním z nich jde o situaci, kdy za podmínek stanovených v §238 odst. 1, písm. b/ o. s. ř. byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto jinak, než v jeho dřívějším zrušeném rozsudku. Ve druhém případě je dovolání přípustné proto, že jeho přípustnost vyslovil odvolací soud na návrh nebo bez návrhu ve výroku svého potvrzujícího rozsudku (§239 odst. 1 o. s. ř.). Konečně ve třetím případě (§239 odst. 2 o. s. ř.) je dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu přípustné tehdy, jestliže při splnění dalších v tomto ustanovení uvedených předpokladů, odvolací soud nevyhověl návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, přičemž dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu, případně v něm řešená konkrétní právní otázka, má po právní stránce zásadní význam.
O žádný ze shora uvedených případů přípustnosti dovolání v dané věci nejde. Odvolací soud potvrdil v pořadí první rozsudek soudu prvního stupně, aniž současně ve výroku svého potvrzujícího rozsudku vyslovil přípustnost dovolání. Protože žalobkyně před vyhlášením potvrzujícího rozsudku neučinila návrh na vyslovení přípustnosti dovolání, je vyloučeno, aby dovolací soud přípustnost dovolání uvažoval v intencích ustanovení §239 odst. 2 o. s. ř.
Za dané procesní situace, kdy nejsou splněny předpoklady přípustnosti dovolání upravené v ustanoveních §238 odst. 1 ani §239 odst. 1 a 2 o. s. ř. a kdy nejsou naplněny ani podmínky přípustnosti dovolání uvedené v ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř., Nejvyšší soud České republiky podle ustanovení §243b odst. 4 věty prvé o. s. ř. ve spojení s ustanovením §218 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. dovolání žalobkyně jako nepřípustné bez jednání odmítl, aniž se jím mohl věcně zabývat z pohledu uplatněného dovolacího důvodů.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4, věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. Podle výsledku dovolacího řízení má žalovaná právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které sestávají z odměny advokáta ve výši 6.570,- Kč (část dvanáctá, hlava první zákona č. 30/2000 Sb., §3 odst. 1, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších změn a doplňků) a z paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 75,- Kč (§13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 28. listopadu 2001
JUDr. Ivana Zlatohlávková, v. r.
předsedkyně senátu