ECLI:CZ:NS:2001:33.ODO.769.2001.1
sp. zn. 33 Odo 769/2001-96
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci žalobce V.V., proti žalovanému B.Š., o zaplacení částky 457 811, 60 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 16 C 121/98, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. června 2001 č.j. 54 Co 511/2000-78, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 11. června 1999 č. j. 16 C 121/98-37 uložil žalovanému, aby zaplatil žalobci částku 312 000 Kč s 19% úrokem z dlužné částky od 1. 1. 1997 do zaplacení, částku 108 654, 20 Kč s 19% úrokem z dlužné částky od 1. 1. 1997 do zaplacení, zamítl žalobu v části, v níž se žalobce domáhal zaplacení částky 37 157, 40 Kč s 19% úrokem z této částky od 1. 1. 1997 do zaplacení a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že účastníci řízení jako podnikatelé uzavřeli smlouvu o sdružení na dobu určitou, na jejímž základě vložil žalobce do sdružení zrekonstruované nebytové prostory v P. ulici č. 27 v P. a žalovaný se zavázal provozovat v nich prodejnu, platit veškeré režijní náklady, tj. energie, plyn, vodu, vytápění apod. a platit žalobci měsíční odměnu ve výši 27 500 Kč. Žalobce se domáhal jednak sjednané odměny, kterou žalovaný po dobu trvání sdružení nehradil a z jejíž celkové výše 550 000 Kč požadoval pouze 312 000 Kč a dále zaplacení režijních nákladů (energie, telefon, odvoz domovního odpadu atd.) spojených s činností účastníků v prodejně v P. Soud prvního stupně shledal předmětnou smlouvu o sdružení platnou a nárok žalobce na sjednanou konstantní odměnu a úhradu režijních nákladů spojených s provozem předmětné prodejny za prokázaný. Námitku započtení nároku na pohledávku spočívající v hodnotě žalobcem neprovedených prací (konzultační a poradenská činnost žalobce, kterou se zavázal poskytovat ve smlouvě o sdružení) žalovaným vznesenou jako nutnou obranu shledal soud jako nedůvodnou a neprokázanou, a proto k ní nepřihlédl.
K odvolání žalovaného Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 6. června 2001 č. j. 54 Co 511/2000-78 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Odvolací soud dospěl k závěru, že soud prvního stupně provedl dokazování v dostatečném rozsahu, jednotlivé důkazy hodnotil řádně, náležitě zjistil skutkový stav věci a dospěl rovněž ke správnému právnímu závěru, který nedoznal žádné změny ani v odvolacím řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, které odůvodnil tím, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkových zjištění, která nemají oporu v provedeném dokazování a že spočívá na nesprávném právním posouzení věci; navrhl proto zrušení rozsudků soudů obou stupňů. Žalovaný má za to, že odvolací soud dovolání připustil podle §239 odst. 1 o. s. ř.
Žalobce ve vyjádření k dovolání hodnotil rozhodnutí soudů obou stupňů jako správné po stránce skutkové i právní.
Podle části dvanácté hlavy I bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 1. 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (t.j. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12. 2000 – dále jen „o. s. ř.“). Tak je tomu i v daném případě, kdy byl rozsudek odvolacího soudu vydán po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, tedy podle o. s. ř. ve znění platném do 31. 12. 2000.
Podle části dvanácté hlavy I bodu 15 zákona č. 30/2000 Sb. se totiž odvolání proti rozhodnutím soudu prvního stupně vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. V posuzované věci byl rozsudek soudu prvního stupně vydán dne 11. června 1999 .
Dovolání v dané věci není přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu je dovolání přípustné za podmínek uvedených v §238 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a v §239 o. s. ř.
Podle §238 odst. 1 písm. b) o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil. Takový případ však v dané věci nenastal.
Na přípustnost dovolání nelze usuzovat ani z poučení obsaženého v závěru písemného vyhotovení rozhodnutí odvolacího soudu. Oprávnění založit přípustnost dovolání proti svému rozsudku, proti němuž by jinak dovolání přípustné nebylo, svěřuje ustanovení §239 odst. 1 o. s. ř. odvolacímu soudu za předpokladu, že jde o rozsudek po právní stránce zásadního významu, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno. V posuzovaném případě byl rozsudkem odvolacího soudu rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé potvrzen. Odvolací soud však ve výroku svého rozsudku přípustnost dovolání proti svému potvrzujícímu rozsudku nevyslovil. Uvedl-li odvolací soud v poučení svého rozsudku (nad rámec ustanovení §157 odst. 1 o. s. ř.), že „za podmínek uvedených v ust. §236 až §241 o. s. ř. lze proti tomuto rozsudku podat dovolání k Nejvyššímu soudu v Brně prostřednictvím soudu I. stupně ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu“, pak šlo jen o obecné upozornění na existenci dovolání jakožto mimořádného opravného prostředku. Takové upozornění nemůže samo o sobě založit v posuzované věci přípustnost dovolání podle ustanovení §239 odst. 1 o.s.ř.
Protože žalovaný nenavrhl, aby dovolání bylo odvolacím soudem připuštěno, nemůže být dovolání proti rozsudku odvolacího soudu přípustné ani z hlediska ustanovení §239 odst. 2 o. s. ř. Za situace, kdy z obsahu spisu nevyplývá, že by rozsudek odvolacího soudu trpěl některou z vad uvedených v ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř., je nepochybné, že dovolání žalovaného směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaného - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 4, věty první a §218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn §243b odst. 4 ve spojení s §224 odst. l, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. když úspěšnému žalobci žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. listopadu 2001
JUDr. Zdeněk D e s, v. r.
předseda senátu