ECLI:CZ:NS:2001:4.ND.153.2001.1
sp. zn. 4 Nd 153/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Hrabce a soudců JUDr. Danuše Novotné a JUDr. Jiřího Pácala, jako soud nadřízený podle §12 odst. 3 o. s. ř., v právní věci žalobce Ing. arch. L. Š., proti žalovanému České republice - VS v O., o ochranu osobnosti a náhradu škody, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 23 C 76/2000 a u Vrchního soudu v Olomouci pod sp. zn. 1 Co 39/2001, rozhodl o přikázání věci podle §12 odst. 1 o. s. ř. takto:
Věc se přikazuje Vrchnímu soudu v Praze.
Odůvodnění:
V řízení ve výše uvedené věci rozhodl Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 16. 11. 2000, č. j. 23 C 76/2000-106, že se žalobci nepřiznává osvobození od soudních poplatků. Proti tomuto usnesení podal žalobce odvolání a z tohoto důvodu byla věc předložena k rozhodnutí Vrchnímu soudu v Olomouci.
Spis v předmětné věci byl vzápětí předložen Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o delegaci nutné ve smyslu §12 odst. 1, 3 o. s. ř., přičemž bylo poukázáno na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 1997, sp. zn. Non 20/97, jímž bylo rozhodnuto, že soudce Vrchního soudu v Olomouci JUDr. J. Z. je z projednávání a rozhodnutí věci v řízení před tímto soudem vyloučen. Věc nemůže být podle rozvrhu práce přidělena ani senátu v jiném složení, protože usnesením Nejvyššího soudu ze dne 22. 7. 1998, sp. zn. 7 Nd 244/98 bylo z projednávání věci vyloučeno dalších 16 soudců Vrchního soudu v Olomouci rozhodujících věci podle občanského soudního řádu. Protože jiný než Vrchní soud v Praze v rámci soudní soustavy nepřichází v úvahu a návrh je činěn pouze z důvodu podle §12 odst. 1 o. s. ř., nebyli účastníci řízení dotazováni na jejich stanoviska.
Po vrácení spisu Vrchnímu soudu v Olomouci k doplnění údajů nezbytných k posouzení zda jsou splněny podmínky pro delegaci nutnou podle §12 odst. 1 o. s. ř., byl spis dne 29. 5. 2001 předložen opětovně Nejvyššímu soudu k rozhodnutí.
Nejvyšší soud, který je podle §12 odst. 3 o. s. ř. nejblíže společně nadřízeným příslušného soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána, nejprve přezkoumal, zda je ve věci splněna podmínka, že příslušný soud (Vrchní soud v Olomouci) o ní nemůže jednat, protože jsou jeho soudci vyloučeni.
Podle §14 odst. 1 o. s. ř. jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti.
Soudcův poměr k účastníkům řízení může být založen mj. i vztahem ekonomické závislosti, kdy lze mít důvodnou pochybnost, že nebude schopen ve věci nepodjatě rozhodnout. V konkrétním případě jde o věc, v níž byl za žalovaného označen Český stát zastoupený Vrchním soudem v Olomouci. V tomto stadiu řízení, kdy se věc nachází u Nejvyššího soudu, nelze řešit otázku, zda je takovéto označení žalovaného správné. Nezbývá než vycházet z toho označení účastníků, jak vyplývá z obsahu předloženého spisu. Odvolání žalobce, jímž napadl usnesení Krajského soudu v Ostravě, kterým mu nebylo přiznáno osvobození od soudních poplatků, by tedy za tohoto stavu musel projednat senát složený ze soudců, kteří jsou k výkonu své funkce přiděleni k soudu, jenž vystupuje v postavení účastníka řízení. V takovéto situaci, kdy jsou všichni soudci Vrchního soudu v Olomouci vůči tomuto soudu - účastníku řízení, v postavení obdobném vztahu zaměstnaneckému či služebnímu, lze tuto skutečnost pokládat za důvod k jejich vyloučení z projednávání a rozhodnutí věci ve smyslu §14 odst. 1 o. s. ř.
Na základě výše uvedených úvah a závěrů Nejvyšší soud rozhodl podle §12 odst. 1 o. s. ř. tak, že se předmětná věc přikazuje Vrchnímu soudu v Praze.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 12. června 2001
Předseda senátu:
JUDr. František Hrabec