ECLI:CZ:NS:2001:4.ND.292.2001.1
sp. zn. 4 Nd 292/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky, jako soud nejblíže společně nadřízený, rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. října 2001 v trestní věci obžalovaného R. M., vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 10 T 18/94 a u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 2 To 84/01, o návrhu obžalovaného a jeho matky K. M. na odnětí a přikázání věci takto:
Podle §25 tr. ř. a contr. se návrhy z a m í t a j í .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 9. 5. 2001, sp. zn. 10 T 18/94 byl obžalovaný R. M. uznán vinným organizátorstvím trestného činu loupeže podle §10 odst. 1 písm. a), §234 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák., za což byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání šesti roků, k jehož výkonu byl zařazen do věznice s dozorem. Trestní spis v této věci byl dne 12. 6. 2001 předložen Vrchnímu soudu v Praze k rozhodnutí o podaných odvoláních obžalovaného a jeho matky K. M.
Dne 22. 10. 2001 byl Nejvyššímu soudu České republiky (dále jen Nejvyšší soud) předmětný trestní spis postoupen spolu s návrhem obžalovaného R. M. a jeho matky K. M. na odnětí věci obžalovaného Vrchnímu soudu v Praze a její přikázání Vrchnímu soudu v Olomouci.
V odůvodnění návrhu matky obžalovaného ze dne 12. 9. 2001 a ze dne 1. 10. 2001 se poukazuje na to, že Vrchní soud v Praze ve svém dřívějším rozsudku ze dne 11. 9. 1997 odmítl respektovat závazný nález Ústavního soudu v této věci a trestní řízení je zatíženo vadami a je vedeno v rozporu s platným právem. Tomu má nasvědčovat i svévolný přístup při přidělování této věci k rozhodování senátům Vrchního soudu v Praze, které se děje v rozporu s rozvrhem práce a při němž je porušováno ústavou zakotvené právo na zákonného soudce. Z toho je pak navrhovatelkou dovozováno, že Vrchní soud v Praze není schopen o věci nestranně rozhodovat, když při obsazování odvolacího senátu došlo k odejmutí věci zákonnému soudci. Z okolností případu pak má být zřejmý kolegiální a přátelský poměr soudců dvolacího soudu vůči předsedovi senátu soudu rozhodujícího v prvním stupni, který se odmítá řídit nálezy Ústavního soudu a s nímž jsou v osobním i pracovním styku, což umocňuje a způsobuje pochybnosti o jejich nestrannosti a nepodjatosti. Má zároveň za to, že soudci Vrchního soudu v Praze JUDr. J. Z. a JUDr. P. S. jsou vyloučeni z vykonávání úkonů v trestním řízení.
Obžalovaný R. M. se k návrhu své matky i k vzneseným důvodům připojil.
Předseda senátu Vrchního soudu v Praze JUDr. J. Z. ve svém písemném vyjádření uvedl, že předmětná věc byla přidělena podle rozvrhu práce Vrchního soudu v Praze na rok 2001 senátu 2 To a byla jí přidělena spisová značka 2 To 84/01. Dne 13. 9. 2001 zasedal tento senát ve složení předseda JUDr. J. Z., soudci JUDr. P. S. a JUDr. J. L. První dva jmenovaní soudci jsou stálí členové senátu 2 To, JUDr. J. L. je členem senátu 1 To, který je podle platného rozvrhu práce zastupujícím senátem senátu 2 To a v tento den zastupoval soudce tohoto senátu JUDr. J. F., který ve dnech 10. až 14. září 2001 čerpal řádnou dovolenou. JUDr. J. Z. i JUDr. P. S. se v trestní věci obžalovaného R. M. necítí jakkoli podjati, a proto o návrzích obžalovaného a jeho matky na jejich vyloučení z projednávání trestní věci bylo rozhodnuto negativně usneseními Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 9. 2001, sp. zn. 2 To 84/01 a ze dne 11. 10. 2001, sp. zn. 2 To 84/01.
Nejvyšší soud, jehož příslušnost jako delegujícího soudu vyplývá z ustanovení §25 věta druhá tr. ř., neboť je jediným soudem, který je Vrchnímu soudu v Praze a Vrchnímu soudu v Olomouci společně nadřízen, učinil v posuzované věci níže uvedená zjištění a závěry.
Věcná a místní příslušnost Vrchního soudu v Praze ke konání odvolacího řízení v této věci vyplývá z ustanovení §252 věta druhá tr. ř. a z ustanovení §16 písm. a) a §33 odst. 2 věta prvá zák. č. 335/1991 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů, přičemž podle vyjádřených stanovisek v učiněných návrzích o ní nepochybují ani navrhovatelé.
Podle §25 věta prvá tr. ř. věc může být z důležitých důvodů příslušnému soudu odňata a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně.
Pojem „důležité důvody“ není v zákoně blíže definován, ale je nepochybné, že musí jít o skutečnosti, jež jsou svojí povahou výjimečné, neboť ustanovení §25 tr. ř. je zákonným průlomem do zásady, že nikdo nesmí být odňat zákonnému soudci (soudu), vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
V posuzovaném případě se odůvodnění návrhů na delegaci v podstatě opírá o pochybnosti, zda senát, jemuž byla věc u Vrchního soudu v Praze přidělena k projednání a rozhodnutí je zákonným senátem podle platného rozvrhu práce a jestli bude schopen řádným a zákonným způsobem na podkladě podaných odvolání ve věci rozhodnout, když navrhovatelé pokládají soudce tohoto senátu (2 To) JUDr. J. Z. a JUDr. P. S. za podjaté. Je však třeba prohlásit, že důvody obsažené v podaných návrzích nemohou opodstatnit delegování věci k jinému (nepříslušnému) soudu.
Z rozvrhu práce Vrchního soudu v Praze na rok 2001, který se ve spise nachází na č. l. 1746 až 1771, je patrné, že senátu 2 To jsou přidělovány k projednání a rozhodnutí mj. věci – trestné činy proti svobodě a lidské důstojnosti (§231 - §246 tr. zák.), do nichž patří i trestný čin loupeže (§234 tr. zák.), jímž byl dosud nepravomocně uznán vinným obžalovaný R. M., a to vše z kraje Středočeského a z obvodu Městského soudu v Praze. Ve zmíněném senátu jsou zařazeni soudci JUDr. J. F., JUDr. J. Z., JUDr. V. V. a JUDr. P. S., když první tři jmenovaní jako předsedové senátu. Předmětnou věc obžalovaného R. M. měl ke zpracování přidělenu JUDr. P. S., což vyplývá z protokolu o veřejném zasedání konaném dne 13. 9. 2001, neboť je v něm označen jako soudce – zpravodaj. Nebylo nic nezákonného na tom, že konání veřejného zasedání nařídil předseda senátu JUDr. J. F., a to původně na den 19. 7. 2001 (viz č. l. 1688 spisu), ale na žádost obhájce obžalovaného z 10. 7. 2001 (viz č. l. 1696) došlo k jeho přeložení na den 13. 9. 2001. Vzhledem k udělení řádné dovolené předsedovi senátu JUDr. J. F. mj. i na tento den, jednal dne 13. 9. 2001 ve veřejném zasedání senát 2 To ve složení předseda senátu JUDr. J. Z. a soudci JUDr. P. S. a jako zastupující soudce ze senátu 1 To JUDr. J. L., což rovněž odpovídá platnému rozvrhu práce Vrchního soudu v Praze na rok 2001. Ohledně přidělení věci senátu 2 To Vrchního soudu v Praze a složení tohoto senátu, který ve věci hodlal jednat dne 13. 9. 2001, tudíž nelze vysledovat jakékoli poznatky, jež by signalizovaly, že ve věci nejedná zákonný soud (senát, soudci).
Pokud se týká argumentů jež zpochybňují nepodjatost soudců JUDr. J. Z. a JUDr. P. S., nelze se než odvolat na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 9. 2001, sp. zn. 2 To 84/01 a ze dne 11. 10. 2001, sp. zn. 2 To 84/01, jimiž bylo shodně rozhodnuto o námitkách podjatosti obžalovaného a jeho matky tak, že JUDr. J. Z. a JUDr. P. S. nejsou vyloučeni z vykonávání úkonů trestního řízení, vedeného proti obžalovanému R. M. u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 2 To 84/01. Není proto zákonný důvod pochybovat o schopnosti senátu 2 To nepodjatě a v souladu se zákonem rozhodnout ve věci obžalovaného R. M.
Zároveň je třeba podotknout, že Nejvyšší soud v řízení o návrhu na odnětí a přikázání věci podle §25 tr. ř. může z důvodů uplatněných navrhovateli kladně rozhodnout pouze tehdy, pokud dojde předchozím postupem podle §31 odst. 1 tr. ř. k vyloučení všech soudců příslušného soudu, tedy v daném případě všech soudců Vrchního soudu v Praze, což se nestalo. Nejvyšší soud taktéž v tomto řízení není oprávněn zkoumat či hodnotit předcházející postup a rozhodnutí Vrchního soudu v Praze v předmětné věci, a to i v souvislosti s vydanými nálezy Ústavního soudu, a činit z toho jakékoli závěry, které by mohly či dokonce měly mít vliv na rozhodnutí ohledně delegace této věci Vrchnímu soudu v Olomouci. V takovém případě by se jednalo o nepřípustný zásah do nezávislosti soudního rozhodování, neboť řízením o delegaci věci nelze nahrazovat řízení o mimořádných opravných prostředcích, kterými jedinými (kromě ústavní stížnosti) lze napadat rozhodnutí soudu, který rozhodoval jako soud druhého stupně. Je proto třeba zdůraznit, že výhrady a pochybnosti vztahující se k postupu řízení, jakož i k samotnému rozhodnutí procesního soudu v dané věci, nemohou být důvodem k odnětí věci příslušnému soudu a k jejímu přikázání soudu nepříslušnému podle §25 tr. ř.
Nejvyšší soud proto vzhledem k výše uvedeným zjištěním a závěrům podané návrhy obžalovaného R. M. a jeho matky K. M. na odnětí věci a její přikázání Vrchnímu soudu v Olomouci podle §25 tr. ř. a contr. zamítl, když pro tento postup neshledal důležité důvody.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. října 2001
Předseda senátu:
JUDr. František Hrabec