ECLI:CZ:NS:2001:4.ND.72.2001.1
sp. zn. 4 Nd 72/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Hrabce a soudců JUDr. Danuše Novotné a JUDr. Eduarda Teschlera rozhodl jako soud nadřízený podle §16 odst. 1 o. s. ř. v právní věci navrhovatele: ČSOB, a. s., proti odpůrci: Ž. Ch., a. s., zastoupenému JUDr. J. T., advokátem, o návrhu na prohlášení konkursu, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 18 K 128/2000 a u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 1 Ko 24/2001, o námitce podjatosti soudců Vrchního soudu v Praze, takto:
Soudci Vrchního soudu v Praze JUDr. J. K., JUDr. F. K. a JUDr. J. G. nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 1 Ko 24/2001.
Odůvodnění:
K Vrchnímu soudu v Praze podal odpůrce (dlužník) odvolání proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. 11. 2000, sp. zn. 18 K 128/2000, jímž bylo rozhodnuto, že se dlužníku ustavuje předběžný správce Ing. Václav Pražák. U Vrchního soudu v Praze, coby soudu odvolacího, je tato věc vedena pod sp. zn. 1 Ko 24/2001.
V podání ze dne 14. 2. 2001 odpůrce navrhl vyloučení soudců Vrchního soudu v Praze JUDr. J. K., JUDr. F. K. a JUDr. J. G. z projednávání a rozhodování věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 1 Ko 24/2001. Předmětný návrh odůvodnil tím, že předchozí námitka podjatosti, obsažená v podání odpůrce ze dne 22. 12. 2000, směřující vůči všem soudcům Vrchního soudu v Praze zabývajících se podle rozvrhu práce konkursními věcmi, byla postoupena k rozhodnutí Nejvyššímu soudu České republiky, aniž Vrchní soud v Praze odpůrce vyzval k předložení důkazů, jimiž hodlal svá tvrzení prokázat. Nejvyšší soud České republiky pak svým usnesením ze dne 30. 1. 2001, sp. zn. 3 Nd 34/2001 rozhodl, že soudci Vrchního soudu v Praze JUDr. J. K., JUDr. F. K. a JUDr. J. G. nejsou z projednávání a rozhodování předmětné věci vyloučeni. Tento postup Vrchního soudu v Praze odpůrce označuje za znemožnění nestranného a objektivního posouzení vznesené námitky podjatosti všech soudců Vrchního soudu v Praze, jelikož mu nebylo umožněno, aby předložil důkazy k prokázání svých tvrzení obsažených ve vznesené námitce podjatosti. S ohledem na tyto důvody je navrhováno, aby věc byla přikázána jinému senátu Vrchního soudu v Praze, nebude-li to možné pak aby byla přikázána jinému soudu téhož stupně.
Z písemného sdělení Vrchního soudu v Praze vyplývá, že předmětná věc byla podle rozvrhu práce na rok 2001 přidělena senátu 1 Ko, jehož členy jsou JUDr. J. K., JUDr. F. K. a JUDr. J. G. Z jejich písemného vyjádření učiněného dne 26. 2. 2001 lze pak zjistit, že nemají na projednávané věci žádný přímý zájem a k účastníkům řízení ani k jejich zástupcům nejsou v žádném vztahu.
Nejvyšší soud České republiky na základě těchto podkladů přezkoumal podanou námitku podjatosti vůči výše jmenovaným soudcům Vrchního soudu v Praze a shledal, že v posuzovaném případě podaná námitka podjatosti není ničím opodstatněná.
Předně je třeba poznamenat, že odpůrcem vznesenou námitku podjatosti ze dne 14. 2. 2001 vůči shora jmenovaným soudcům bylo třeba posuzovat podle znění občanského soudního řádu účinného od 1. 1. 2001 (viz část dvanáctá, hlava I, bod č. 5 zák. č. 30/2000 Sb., kterým se mění zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony).
Podle §14 odst. 1 o. s. ř. jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a rozhodování věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti.
K uvedeným důvodům vyloučení soudce (přísedícího) Nejvyšší soud České republiky poznamenává, že soudcův poměr k projednávané věci bývá zpravidla založen na jeho přímém zájmu na výsledku řízení v konkrétní věci. Jeho poměr k účastníkům řízení či jejich zástupcům je zpravidla dán příbuzenským, popř. jiným blízkým vztahem k těmto subjektům. Jde tedy vždy o okolnosti, které mohou vést k důvodným pochybnostem, že určitý soudce nebude schopen ve věci nepodjatě rozhodnout.
V předmětné věci nevyplývají z předloženého spisu žádné skutečnosti, nasvědčující tomu, že by soudci, o jejichž vyloučení jde, měli jakýkoli poměr k projednávané věci, k účastníkům řízení či jejich zástupcům. Takové námitky nakonec nevznesl ani odpůrce. Pokud svoji pochybnost o nepodjatosti uvedených soudců spatřuje v postoupení věci Nejvyššímu soudu České republiky s již dříve podanou námitkou podjatosti vůči všem soudcům Vrchního soudu v Praze, aniž by odpůrce nejprve byl vyzván k předložení důkazů k prokázání svých tvrzení, je třeba poukázat na ustanovení §14 odst. 4 o. s. ř.
Podle jeho znění důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
To tedy znamená, že i kdyby se výše jmenovaní soudci v předchozím řízení v dané věci dopustili odpůrcem naznačovaného procesního pochybení, nebyl by to důvod k jejich vyloučení z dalšího projednávání a rozhodování této věci. Dlužno dodat, že v situaci, kdy Vrchní soud v Praze odpůrce k předložení proklamovaných důkazů nevyzval a věc se vznesenou námitkou podjatosti bez dalšího předložil k rozhodnutí Nejvyššímu soudu České republiky, tak ani tento soud s ohledem na povahu a charakter uplatněných důvodů vyloučení soudců nepokládal za nutné vést k jejich prokázání dokazování a svým usnesením ze dne 30. 1. 2001, sp. zn. 3 Nd 34/2001 rozhodl, že vyjmenovaní soudci Vrchního soudu v Praze nejsou z projednávání a rozhodování věci vyloučeni.
Na základě výše uvedených argumentů a učiněných závěrů Nejvyšší soud České republiky o námitce podjatosti soudců, podané odpůrcem dne 14. 2. 2001, rozhodl podle §16 odst. 1, odst. 3 o. s. ř. bez jednání tak, že soudci Vrchního soudu v Praze JUDr. J. K., JUDr. F. K. a JUDr. J. G. nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 1 Ko 24/2001.
S ohledem na obsah předloženého spisu se Nejvyššímu soudu České republiky jeví nezbytným přičinit poznámku, že většina dosavadních úkonů odpůrce v dané věci vyvolává dojem, že jejich jediným cílem je dosažení co největších průtahů v řízení o vlastním meritu věci.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. března 2001
Předseda senátu:
JUDr. František Hrabec