ECLI:CZ:NS:2001:4.TVO.132.2001.1
sp. zn. 4 Tvo 132/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 26. září 2001 v neveřejném zasedání stížnost obviněného M. K., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 8. 2001, sp. zn. 7 Ntv 10/01, a rozhodl takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost zamítá.
Odůvodnění:
Napadeným usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 8. 2001, sp. zn. 7 Ntv 10/01, byla podle §71 odst. 3 tr. ř. prodloužena vazba obviněných M. K., D. K. a J. M. do 31. 1. 2002.
Proti tomuto usnesení podal v zákonné lhůtě stížnost obviněný M. K. Poukázal v ní mimo jiné na to, že krajský soud přes opakovaná nařizování hlavních líčení nevyužil všech dostupných možností k zajištění účasti svědků. Stížností se obviněný M. K. domáhal zrušení napadeného usnesení.
Z podnětu stížnosti obviněného M. K. přezkoumal Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) podle §147 odst. 1, 2 tr. ř. správnost výroku napadeného usnesení týkající se jeho osoby i správnost řízení předcházející přezkoumávané části usnesení a dospěl k níže uvedeným závěrům.
Obviněný M. K. je stíhán pro trestný čin vraždy podle §219 odst. 1, 2 písm. h) tr. zák. a pro trestný čin loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák., jehož se měl dopustit ve spolupachatelství (§9 odst. 2 tr. zák.) s obviněnými J. M., P. M. a D. K. Obžaloba byla podána u Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci dne 7. 12. 1999. Krajský soud poté, co se seznámil se spisy, rozhodl v předmětné věci o konání hlavního líčení. Rozsudkem ze dne 2. 6. 2000, č. j. 28 T 66/99-792, obviněného uznal vinným shora uvedenými trestnými činy a uložil mu souhrnný trest odnětí svobody v trvání čtrnácti let, pro jehož výkon jej zařadil do věznice se zvýšenou ostrahou. Současně rozhodl o vině a trestu u ostatních obviněných. Tento rozsudek byl následně v odvolacím řízení usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 10. 2000, sp. zn. 7 To 131/2000, v celém rozsahu zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Nyní probíhá řízení před soudem prvního stupně.
O vzetí obviněného M. K. do vazby s účinností od jeho zadržení dne 24. 3. 1999 rozhodl soudce (soudkyně) Okresního soudu v České Lípě usnesením ze dne 26. 3. 1999, sp. zn. Nt 1128/99, z důvodů uvedených v ustanovení §67 odst. 1 písm. a), b), c) tr. ř. Návrh na prodloužení této vazby podal za podmínek §71 odst. 5 tr. ř. ve lhůtě uvedené v §71 odst. 6 tr. ř. Vrchnímu soudu v Praze předseda senátu Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci.
Obviněný M. K. je nyní ve vazbě z důvodů uvedených v §67 odst. 1 písm. a), c) tr. ř. Tyto důvody vazby obviněného M. K. podrobně popsal a vyložil v napadeném usnesení Vrchní soud v Praze, jakož i při minulém rozhodování o prodloužení vazby v této věci Nejvyšší soud (usnesení ze dne 12. 4. 2001, sp. zn. 3 Tvo 49/2001), a Nejvyšší soud se s nimi ztotožňuje. Ostatně ani obviněný M. K. ve své stížnosti v tomto směru ničeho nenamítal.
Nejvyšší soud se dále zabýval správností rozhodnutí Vrchního soudu v Praze pokud jde o splnění dalších podmínek pro prodloužení vazby vymezených v ustanovení §71 odst. 3 tr. ř. a také v tomto směru neshledal pochybení. Nejvyšší soud v rámci své přezkumné povinnosti mohl posuzovat toliko trestní řízení od okamžiku posledního pravomocného rozhodnutí o prodloužení vazby, které bylo učiněno usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 3. 2001, sp. zn. 7 Ntv 2/01, ve spojení s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 12. 4. 2001, sp. zn. 3 Tvo 49/2001. V této fázi řízení nebyly Nejvyšším soudem shledány průtahy v řízení. Po minulém prodloužení vazby byl spis 19. 4. 2001 vrácen Krajskému soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci, ve dnech 25. 5. 2001 a 31. 7. 2001 byla odročena hlavní líčení pro nedostavování se svědků a obviněného P. M. Naposledy bylo hlavní líčení odročeno na 5. 10. 2001. K námitce obviněného M. K., že soud neučinil všechna dostupná opatření k zabezpečení účasti svědků u hlavního líčení, je třeba uvést, že krajský soud požádal o předvedení svědků a spoluobviněného Policií ČR na hlavní líčení 31. 7. 2001, avšak ta svědky ani spoluobviněného k hlavnímu líčení nepředvedla. Stejné opatření učinil soud i pro hlavní líčení 5. 10. 2001.
Pokud by byl obviněný M. K. propuštěn na svobodu, hrozí zcela reálné nebezpečí, že by uprchl či se skrýval a přinejmenším tak podstatně ztěžoval dosažení účelu trestního řízení (§1 odst. 1 tr. ř.).
Prodloužení vazby obviněného do 31. 1. 2002, tedy na dobu nezbytně nutnou podle §71 odst. 3 tr. ř., je opodstatněné, a proto Nejvyšší soud podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. stížnost obviněného M. K. jako nedůvodnou zamítl
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 26. září 2001
Předseda senátu:
JUDr. Jiří Pácal