ECLI:CZ:NS:2001:4.TVO.137.2001.1
sp. zn. 4 Tvo 137/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání dne 17. října 2001 stížnost odsouzeného R. F., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 9. 2001, sp. zn. 1 Ntv 9/2001, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 1 T 52/92, a rozhodl takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost z a m í t á .
Odůvodnění:
Napadeným usnesením prodloužil Vrchní soud v Olomouci podle §71 odst. 3 tr. ř. trvání vazby u odsouzeného R. F. do 21. 12. 2001.
V zákonné lhůtě podal odsouzený proti tomuto usnesení stížnost. Uvedl, že se nemůže ztotožnit s důvody vazby, když podle jeho názoru důvod vazby, který je uveden v ustanovení §350c odst. 1 tr. ř., pominul. V souvislosti s vyřizováním cestovních dokladů vyvinul vlastní aktivitu, přičemž není jeho vinou, že doklady nebyly do dnešního dne vyřízeny. Jeho možnosti v tomto směru jsou omezené. Vzhledem k tomu, že vazba je prodlužována stále ze stejných důvodů, nepředpokládá, že by se to mohlo do budoucna změnit. Navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky napadené usnesení zrušil a propustil jej z vazby na svobodu.
Nejvyšší soud České republiky z podnětu podané stížnosti přezkoumal správnost všech výroků napadeného usnesení, jakož i řízení, jež napadenému usnesení předcházelo, a zjistil, že stížnost není důvodná.
R. F. byl odsouzen rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 14. 3. 1994, sp. zn. 2 T 52/92 ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 6. 1994, sp. zn. 6 To 42/94, pro pokus trestného činu vraždy podle §8 odst. 1 a §219 odst. 1 tr. zák., a pokus trestného činu krádeže podle §8 odst. 1 a §247
odst. 1 písm. b) tr. zák., k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti roků, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Podle §57 tr. zák. byl odsouzenému F. uložen i trest vyhoštění.
Poté, co odsouzený vykonal trest odnětí svobody byl na základě příkazu ze dne 1. 7. 1997, č. j. PPR-98739/RCP-C-223-97, jež byl vydán orgánem cizinecké a pohraniční policie, zajištěn pro účely realizace výkonu trestu vyhoštění, přičemž dne 31. 7. 1997 byl odsouzený F. z tohoto zajištění propuštěn, neboť v uvedené době nebyla totožnost odsouzeného potvrzena orgány Svazové republiky Jugoslávie a zastupitelský úřad tohoto státu v Praze odsouzenému nevystavil cestovní doklady, jež jsou k vyhoštění potřebné.
Pro neznámý pobyt odsouzeného na území České republiky vydal předseda senátu Krajského soudu v Brně dne 18. 11. 1997 příkaz k zatčení, který byl realizován dne 26. 9. 1999, kdy byl odsouzený F. zatčen při cestě z České republiky do Slovenské republiky na hraničním přechodu v Hodoníně, kde prokazoval svou totožnost padělanými doklady státního občana Slovinské republiky.
Na základě rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 27. 9. 1999, sp. zn. 1 T 52/92, byl odsouzený vzat do vyhošťovací vazby podle §350c odst. 1 tr. ř. Zákonná dvouletá lhůta vazby uplynula dne 29. 9. 2001.
Vrchní soud v Olomouci rozhodoval podle §73 odst. 1 tr. ř. především poté, co zjistil, že návrh na prodloužení vazby byl doručen ve lhůtě, jež je uvedena v ustanovení §71 odst. 6 tr. ř. a byl podán osobou k tomu oprávněnou podle §71 odst. 5 tr. ř. per analogiam.
Vrchní soud v Olomouci nepochybil, pokud shledal i nadále existenci důvodu vazby podle §350c odst. 1 tr. ř., neboť nadále trvá obava, že odsouzený se bude skrývat a mařit tak výkon trestu vyhoštění, přičemž je odůvodněna konkrétními poznatky z trestního spisu, jež jsou podrobně zmíněny výše.
Je třeba přisvědčit i závěru, že ve věci jsou splněny i zákonné podmínky pro postup podle §71 odst. 3 tr. ř., a to že trestní stíhání (zde analogicky s vazbou na ustanovení §350c odst. 2 tr. ř.) nebylo možno skončit z jiných závažných důvodů. Ty je třeba spatřovat v tom, že odsouzený je bez cestovních dokladů a zastupitelský úřad SRJ dosud žádosti o vystavení náhradních dokladů odsouzenému nevyhověl. Vrchní soud v Olomouci v této souvislosti správně připomíná, že k nemožnosti realizace výkonu trestu vyhoštění přistoupila po určitou dobu skutečnost, že odsouzený doručil Odboru pro uprchlíky a integraci cizinců Ministerstva vnitra ČR prohlášení o úmyslu požádat na území České republiky o azyl. Tato překážka realizace výkonu trestu vyhoštění pominula rozhodnutím Ministerstva vnitra ČR ze dne 17. 7. 2000, č. j. U-1758/VL-08-P07-2000, kterým odsouzenému azyl udělen nebyl. Pokud dosud nedošlo k vystavení cestovních dokladů pro odsouzeného, stalo se tak proto, že zastupitelský úřad SRJ požaduje po odsouzeném, aby prokázal, že je státním příslušníkem SRJ, a poskytl v tomto směru součinnost, což odsouzený neučinil a spolupráci při obstarávání podkladů pro vydání cestovních dokladů odmítl. Nadto odsouzený znovu učinil prohlášení o úmyslu žádat o azyl v České republice, čemuž však vyhověno nebylo. Odsouzený tak teprve v červnu 2001 projevil vůli ke spolupráci při opatřování cestovních dokladů a dne 6. 6. 2001 prostřednictvím svého obhájce učinil krajskému soudu v tomto směru podání. Zastupitelský úřad SRJ byl dne 12. 6. 2001 požádán znovu orgány ČR o vydání cestovních dokladů pro odsouzeného a tomuto orgánu byly poskytnuty potřebné doklady, avšak dosud je tato žádost ze strany jugoslávských úřadů bez odezvy. Je zřejmé, že stanovená dvouletá lhůta bez zavinění příslušných orgánů ČR nepostačovala pro opatření cestovních dokladů pro odsouzeného, které jsou předpokladem pro úspěšnou realizaci trestu vyhoštění. Naopak lze konstatovat, že podmínky pro tento stav byly dány jednak zcela odmítavým postojem odsouzeného k požadované součinnosti, jednak krajně liknavým a nevstřícným postojem zastupitelského úřadu SRJ.
Pokud Vrchní soud v Olomouci prodloužil lhůtu trvání vazby do 21. 12. 2001, učinil tak na dobu nezbytně nutnou k dalším urgencím a požadavkům na vystavení cestovních dokladů odsouzenému. Propuštěním odsouzeného z vazby na svobodu hrozí, že bude zmařeno nebo podstatně ztíženo dosažení účelu trestního řízení, jež je upraven v ustanovení §1 odst. 1 tr. ř., přičemž jedním z prostředků dosažení sledovaného účelu je mj. požadavek spravedlivého potrestání pachatele.
Za tohoto stavu věci shledal Nejvyšší soud České republiky napadené usnesení zákonným a odůvodněným ve všech jeho výrocích, naopak podanou stížnost odsouzeného R. F. důvodnou neshledal, a proto ji podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 17. října 2001
Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše N o v o t n á