ECLI:CZ:NS:2001:4.TVO.169.2001.1
sp. zn. 4 Tvo 169/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 22. listopadu 2001 v neveřejném zasedání stížnost obžalovaného P. D., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 10. 2001, sp. zn. 7 Ntv 14/01, a rozhodl takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost z a m í t á.
Odůvodnění:
Napadeným usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 10. 2001, sp. zn. 7 Ntv 14/01, byla podle §71 odst. 3 tr. ř. prodloužena vazba obžalovaného P. D. do 31. 12. 2001.
Proti tomuto usnesení podal v zákonné lhůtě obžalovaný P. D. prostřednictvím svého obhájce stížnost. V jejím odůvodnění poukázal na to, že byl obžaloby v celém rozsahu zproštěn rozsudkem Krajského soudu v Plzni, průběh nového projednávání věci nasvědčuje stejnému rozhodnutí, v minulosti vedl řádný život, není důvod, aby se skrýval nebo uprchl, může se zdržovat u své bývalé manželky, jeho zdravotní stav vyžaduje neustálou léčbu a pravidelné lékařské kontroly, problémy se zajištěním účasti svědka Fuchse na hlavním líčení přetrvávají dlouhou dobu, Krajský soud v Plzni opakovaně rozhodl o jeho propuštění z vazby. Obžalovaný P. D. nabídl peněžitou záruku ve výši 400 000,- Kč a písemný slib. V závěru stížnosti navrhl obžalovaný zrušení napadeného rozhodnutí a propuštění z vazby.
Z podnětu stížnosti obžalovaného P. D. přezkoumal Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) podle §147 odst. 1 tr. ř. správnost výroku napadeného usnesení, jakož i řízení, které mu předcházelo, a shledal, že stížnost obžalovaného není důvodná.
Obžalovaný P. D. je sám stíhán pro trestný čin vraždy podle §219 odst. 1 tr. zák. a spolu s dalšími dvěma osobami též pro trestný čin rvačky podle §225 odst. 1, 2 tr. zák., pro které byla na něj podána obžaloba u Krajského soudu v Plzni dne 19. 5. 2000. Tento soud o podané obžalobě rozhodoval v hlavním líčení a svým rozsudkem ze dne 13. 10. 2000, sp. zn. 33 T 8/2000, obžalovaného P. D. zprostil obžaloby pro oba uvedené trestné činy. Z podnětu odvolání státního zástupce podaného v neprospěch obžalovaného byl tento rozsudek v celém rozsahu zrušen usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 1. 2001, sp. zn. 7 To 168/2000, a věc byla vrácena Krajskému soudu v Plzni, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, a to se závaznými pokyny k tomu, v jakých směrech má být dokazování doplněno. Poté krajský soud pokračoval v hlavním líčení, které naposledy odročil na den 10. 12. 2001 za účelem výslechu svědka D. F.
Do vazby byl vzat obžalovaný P. D. usnesením soudce Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 24. 6. 1999, sp. zn. Nt 79/99, které bylo ke stížnosti státního zástupce zrušeno a nahrazeno usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 21. 7. 1999, sp. zn. 8 To 275/99, přičemž byly shledány důvody vazby podle §67 odst. 1 písm. a), b) c) tr. ř. Vazba byla započítána ode dne 22. 6. 1999. O vazbě obžalovaného bylo v přípravném řízení i v řízení před soudem opakovaně rozhodováno, přičemž nyní je obžalovaný ve vazbě z důvodu uvedeného v §67 odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Návrh na prodloužení vazby podal za podmínek §71 odst. 5 tr. ř. ve lhůtě uvedené v §71 odst. 6 tr. ř. Vrchnímu soudu v Praze předseda senátu Krajského soudu v Plzni.
Obžalovaný P. D. je nyní ve vazbě z důvodů uvedených v §67 odst. 1 písm. a) tr. ř. Tyto důvody vazby podrobně popsal a vyložil v napadeném usnesení Vrchní soud v Praze, jakož i při minulém rozhodování o prodloužení vazby v této věci Nejvyšší soud (usnesení ze dne 18. 7. 2001, sp. zn. 5 Tvo 88/2001), a Nejvyšší soud se s nimi ztotožňuje. Ostatně na všechny námitky vznesené obžalovaným v jeho stížnosti bylo reagováno v předchozím rozhodnutí Nejvyššího soudu (zdravotní problémy, zproštění obžaloby, možnost zdržovat se u bývalé manželky, jeho předchozí život, problémy se zajištěním účasti svědků při hlavním líčení) a Nejvyšší soud nemá, čím by svojí předchozí argumentaci v tomto směru doplnil, či změnil, neboť se nezměnily ani konkrétní skutečnosti odůvodňující obavu, že obžalovaný uprchne, nebo se bude skrývat, aby se trestnímu stíhání a trestu vyhnul.
Nejvyšší soud se dále zabýval správností rozhodnutí Vrchního soudu v Praze pokud jde o splnění dalších podmínek pro prodloužení vazby vymezených v ustanovení §71 odst. 3 tr. ř., a také v tomto směru neshledal pochybení. Nejvyšší soud v rámci své přezkumné povinnosti mohl posuzovat toliko trestní řízení od okamžiku posledního pravomocného rozhodnutí o prodloužení vazby, které bylo učiněno usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 6. 2001, sp. zn. 7 Ntv 5/01, ve znění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2001, sp. zn. 5 Tvo 88/2001. V této fázi řízení nebyly Nejvyšším soudem shledány průtahy v řízení. Po minulém prodloužení vazby byl spis 20. 7. 2001 zaslán Krajskému soudu v Plzni, ve dnech 22. 8. 2001, 4. 9. 2001 a 12. 10. 2001 byla konána hlavní líčení, která byla odročována pro nedostavení se svědka D. F., kterého se nepodařilo předvést Policií ČR, naposledy bylo hlavní líčení odročeno na 10. 12. 2001.
Pokud by byl obžalovaný P. D. propuštěn na svobodu, hrozí zcela reálné nebezpečí, že by uprchl či se skrýval a přinejmenším tak podstatně ztěžoval dosažení účelu trestního řízení (§1 odst. 1 tr. ř.).
Prodloužení vazby obžalovaného do 31. 12. 2001, tedy na dobu nezbytně nutnou podle §71 odst. 3 tr. ř., je opodstatněné, a proto Nejvyšší soud podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. stížnost obžalovaného P. D. jako nedůvodnou zamítl.
Pro úplnost zbývá dodat, že Nejvyšší soud není příslušným v řízení o stížnosti proti rozhodnutí o prodloužení vazby nad 2 roky podle §71 odst. 3 tr. ř. k rozhodování podle §73 tr. ř. o přijetí slibu a podle §73a tr. ř. o přijetí peněžité záruky nabízené obžalovaným jako nahrazení vazby.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 22. listopadu 2001
Předseda senátu:
JUDr. Jiří P á c a l