ECLI:CZ:NS:2001:4.TVO.180.2001.1
sp. zn. 4 Tvo 180/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 20. prosince 2001 v neveřejném zasedání stížnost obžalovaného J. P., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. 11. 2001, sp. zn. 1 Ntv 13/2001, a rozhodl takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost z a m í t á .
Odůvodnění:
Usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. 11. 2001, sp. zn. 1 Ntv 13/2001, byla podle §71 odst. 3 tr. ř. prodloužena vazba obžalovaného J. P. do 28. 2. 2002.
Proti tomuto usnesení podal v zákonné lhůtě obžalovaný J. P. prostřednictvím svého obhájce stížnost. V jejím odůvodnění poukázal mimo jiné na to, že zjištěné skutečnosti nenasvědčují tomu, že obžalovaný spáchal žalované skutky, o čemž svědčí i usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. 8. 2001, kterým byl zrušen odsuzující rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 3. 5. 2001, obžalovanému tedy nehrozí uložení přísného trestu odnětí svobody, může být uznán vinným pouze trestným činem podvodu podle §250 odst. 3 tr. zák., a to i z pohledu zák. č. 265/2001 Sb., bude na něho třeba aplikovat §71 odst. 8 písm. b) tr. ř., ve znění zák. č. 265/2001 Sb., takže u něho celková doba vazby nesmí přesáhnout 2 roky, přičemž obžalovaný je ve vazbě již 31 měsíců. V závěru stížnosti navrhl obžalovaný zrušení napadeného usnesení a propuštění z vazby na svobodu.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) přezkoumal podle §147 odst. 1 tr. ř. správnost výroku napadeného usnesení, jakož i řízení, které mu předcházelo, a shledal, že stížnost obžalovaného není důvodná.
Nepravomocným rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 6. 12. 2001, sp. zn. 2 T 7/2001, byl J. P. uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 4 tr. zák., dílem dokonaným, dílem nedokonaným ve stadiu přípravy podle §7 odst. 1 tr. zák. Za to byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 6 roků. Trestným činem podvodu měl obviněný J. P. způsobit škodu přesahující 1 200 000 Kč a zamýšlel způsobit škodu přesahující 300 000 Kč.
Obžalovaný J. P. byl vzat do vazby usnesením soudce Městského soudu v Brně ze dne 1. 5. 1999, sp. zn. 7 Nt 3866/99, z důvodů uvedených v §67 odst. 1 písm. a) tr. ř. s účinností od 30. 4. 1999, vazba obžalovaného J. P. byla opakovaně prodlužována nad 2 roky, nyní je ve vazbě z důvodů uvedených v §67 odst. 1 písm. a), c) tr. ř.
Návrh na prodloužení vazby podal za podmínek §71 odst. 5 tr. ř. ve lhůtě uvedené v §71 odst. 6 tr. ř. Vrchnímu soudu v Olomouci předseda senátu Krajského soudu v Brně.
Obžalovaný J. P. je nyní ve vazbě z důvodů uvedených v §67 odst. 1 písm. a), c) tr. ř., jak správně konstatoval v napadeném usnesení Vrchní soud v Olomouci. Důvody vazby při minulém rozhodování o prodloužení vazby podrobně popsal a vyložil Nejvyšší soud (usnesení ze dne 18. 5. 2001, sp. zn. 4 Tvo 65/2001) i Vrchní soud v Olomouci (usnesení ze dne 20. 8. 2001, sp. zn. 4 Ntv 16/2001) a Nejvyšší soud se s nimi ztotožňuje. K námitkám obžalovaného J. P., které jsou uvedeny v jeho stížnosti, Nejvyšší soud dodává, že obžalovanému byl uložen, byť nepravomocně, trest odnětí svobody v trvání 6 roků, takže hrozba uložení vysokého trestu je naprosto reálná.
Nejvyšší soud se dále zabýval správností rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci pokud jde o splnění podmínek pro prodloužení vazby podle §71 odst. 3 tr. ř. a také v tomto směru neshledal pochybení. Nejvyšší soud v rámci své přezkumné povinnosti mohl posuzovat toliko trestní řízení od okamžiku posledního pravomocného rozhodnutí o prodloužení vazby, které bylo učiněno usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. 8. 2001, sp. zn. 4 Ntv 16/2001. V této fázi řízení nebyly Nejvyšším soudem shledány průtahy v řízení, neboť v odvolacím řízení rozhodl Vrchní soud v Olomouci (30. 8. 2001), následně pak v hlavním líčení i Krajský soud v Brně (6. 12. 2001), a to včetně vyhotovení rozsudku.
Pokud by byl obžalovaný J. P. propuštěn na svobodu, hrozí zcela reálné nebezpečí, že by uprchl či se skrýval a přinejmenším tak podstatně ztěžoval dosažení účelu trestního řízení (§1 odst. 1 tr. ř.).
K námitkám uvedeným ve stížnosti obžalovaného je třeba uvést, že podle §71 odst. 8 písm. c) tr. ř., ve znění zák. č. 265/2001 Sb., s účinností od 1. 1. 2002 celková doba vazby v trestním řízení nesmí přesáhnout 3 roky, je-li vedeno trestní stíhání pro zvlášť závažný úmyslný trestný čin, kterým podle §41 odst. 2 tr. zák. je trestný čin podvodu podle §250 odst. 3 písm. b) tr. zák., neboť horní hranice trestní sazby činí 8 roků. Tříletá lhůta trvání vazby by u obžalovaného J. P. uplynula 30. 4. 2002.
Prodloužení vazby obžalovaného do 28. 2. 2002, tedy na dobu nezbytně nutnou podle §71 odst. 3 tr. ř. pro potřeby odvolacího řízení, je opodstatněné, a proto Nejvyšší soud podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. stížnost obžalovaného jako nedůvodnou zamítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 20. prosince 2001
Předseda senátu:
JUDr. Jiří P á c a l