ECLI:CZ:NS:2001:4.TVO.27.2001.1
sp. zn. 4 Tvo 27/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání dne 21. února 2001 stížnosti obviněných V. D. V., a A. A. O., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 1. 2001, sp. zn. 10 Ntv 3/01, a rozhodl takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnosti zamítají.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze rozhodl usnesením ze dne 25. 1. 2001, sp. zn. 10 Ntv 3/01, tak, že u obviněných V. D. V. a A. A. O. prodloužil podle §71 odst. 3 tr. ř. lhůtu trvání vazby do 2. 8. 2001 u každého z obviněných.
V zákonné lhůtě podali proti citovanému usnesení stížnosti oba obvinění prostřednictvím svých obhájců.
Obviněný V. D. V. ve stížnosti mimo jiné uvádí, že stíhání 7 obviněných spolu prakticky nesouvisí, v určitých časových úsecích se koná vyšetřování k některému z obviněných, přičemž se často jedná o trestnou činnost nesouvisející s obviněným V., Vrchní soud v Praze se nezabýval důvody pro prodloužení vazby nad 2 roky podle §71 odst. 3 tr. ř. spočívajícími v tom, že propuštěním na svobodu hrozí zmaření či podstatné ztížení dosažení účelu trestního řízení, takové důvody u něho neexistují, nebyly dostatečně zkoumány podmínky vazby podle §67 odst. 2 tr. ř., žádá zrušení napadeného usnesení a propuštění na svobodu.
Obviněný A. A. O. ve stížnosti mimo jiné uvádí, že ve vyšetřování dochází opakovaně k průtahům, neexistuje u něho vazební důvod podle §67 odst. 1 písm. b) tr. ř., navrhuje zrušení napadeného usnesení a propuštění z vazby.
Nejvyšší soud České republiky přezkoumal podle §147 odst. 1 tr. ř. správnost všech výroků napadeného usnesení, jakož i řízení, které jim předcházelo, a shledal, že stížnosti obou obviněných nejsou důvodné.
Výše uvedení obvinění jsou stíháni pro trestné činy krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 4 tr. zák. a účasti na zločinném spolčení podle §163a odst. 1 tr. zák., kterých se měli dopustit s dalšími obviněnými tím, že od roku 1998 do roku 1999 na území České republiky zejména ke škodě cizích státních občanů odcizovali motorová vozidla a dále organizovali jejich demontáž nebo přeměnu identifikačních čísel a tato vozidla vyváželi mimo území České republiky, přičemž obviněnému V. je kladeno za vinu odcizení 34 automobilů a obviněnému O. 31 automobilů.
Obviněný V. byl vzat do vazby usnesením Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 3. 2. 1999, sp. zn. 40 Nt 130/99, z důvodů uvedených v §67 odst. 1 písm. a), b), c) tr. ř. a vazba započala dnem 2. 2. 1999. Obviněný O. byl vzat do vazby usnesením téhož soudu ze dne 11. 2. 1999, sp. zn. 40 Nt 139/99, z důvodů uvedených v §67 odst. 1 písm. a), b), c) tr. ř. a vazba započala dnem 9. 2. 1999. Oba obvinění jsou nadále ve vazbě z důvodů uvedených v §67 odst. 1 písm. a), b), c) tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky především zjistil, že žádost o prodloužení lhůty trvání vazby byla podána ve smyslu §71 odst. 5 tr. ř. osobou k tomu oprávněnou, a to ve lhůtě, která je v souladu s §71 odst. 6 tr. ř.
Nejvyšší soud se v plné míře ztotožňuje se závěry uvedenými v napadeném usnesení, že u obou obviněných nadále trvají vazební důvody uvedené v §67 odst. 1 písm. a), b), c) tr. ř. Oba obvinění jsou cizí státní příslušníci, pohybovali se po celém území České republiky a zdržovali se na neznámých místech, svoji totožnost zastírali užíváním cizích jmen a příjmení za pomocí dokladů vystavených na tato jména a příjmení, oba obvinění jsou stíháni pro rozsáhlou majetkovou trestnou činnost jako účastníci zločinného spolčení, hrozí jim uložení vysokých trestů odnětí svobody. Tyto konkrétní skutečnosti odůvodňují obavu, že oba obvinění uprchnou nebo se budou skrývat, aby se trestnímu stíhání nebo trestu vyhnuli.
Odůvodněna je i obava, že tito obvinění budou působit na dosud nevyslechnuté svědky, jejichž potřebu vyslechnutí zmiňuje ve svém návrhu na prodloužení vazby vrchní státní zástupce, a to především se zřetelem na charakter, rozsah, provázanost a organizovanost posuzované trestné činnosti.
Oba obvinění neměli pravidelný legální zdroj příjmů, který jim měla nahrazovat trestná činnost páchaná po delší časové období řadou útoků. Tyto skutečnosti odůvodňují obavu, že obvinění V. a O. by po propuštění na svobodu pokračovali v trestné činnosti.
V daném případě jsou u obou obviněných splněny i podmínky pro prodloužení vazby uvedené v §67 odst. 2 tr. ř., a to se zřetelem na provedené důkazy - především výpovědi svědků, kteří obviněným pronajali nebytové prostory, obviněné ztotožnili a potvrdili manipulaci s osobními automobily, některá z odcizených vozidel byla zajištěna při prohlídce nebytových prostor.
Mimo existenci vazebních důvodů Nejvyšší soud shledal, že jsou dány i další zákonné předpoklady pro aplikaci ustanovení §71 odst. 3 tr. ř., v konkrétním případě, že pro obtížnost věci nebylo možno trestní stíhání skončit v zákonné lhůtě dvou let a propuštěním obviněných na svobodu hrozí, že bude zmařeno nebo podstatně ztíženo dosažení účelu trestního řízení (§1 odst. 1 tr. ř.), přinejmenším jejich možným uprchnutím či skrýváním se. Věc je vzhledem k počtu trestně stíhaných osob a dosud provedenému okruhu důkazů mimořádně obtížná, rozsáhlá (v současné době má spis 22 svazků), řadu důkazů je třeba opatřovat a provádět cestou dožádání v cizině. Z tohoto pohledu se pak námitka obviněných, že k jejich újmě jsou ve společném řízení stíháni i další pachatelé, jeví jako zcela nepřípadná, nadto pak proti dikci ustanovení §20 odst. 1 tr. ř. o povinnosti konat společné řízení, když trestné činy obviněných spolu souvisí - především jejich účastí a podílem na odcizení aut a následné manipulaci s nimi. Námitka o nečinnosti vyšetřovatele a z toho plynoucích nedůvodných průtahů v řízení není případná, neboť z konkrétního procesního postupu vyšetřovatele vyplývá, že ve věci provádí úkony, jejichž provedení je třeba, postup vyšetřovatele je bez známek liknavosti či delších časových prodlev.
Lhůta trvání vazby u obou obviněných byla prodloužena na nezbytně dlouhou dobu, jíž období do 2. 8. 2001 je, a to vzhledem k rozsahu důkazů, jež mají být provedeny a jež státní zástupce ve své žádosti dostatečně konkrétně specifikoval. Ani v tomto směru neshledal Nejvyšší soud pochybení
Za tohoto stavu věci, kdy stížnosti obviněných V. D. V. a A. A. O. nejsou důvodné, Nejvyšší soud je podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 21. února 2001
Předseda senátu:
JUDr. J. P.