ECLI:CZ:NS:2001:4.TVO.52.2001.1
sp. zn. 4 Tvo 52/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 19. dubna 2001 v neveřejném zasedání stížnost obviněného J. Č., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 3. 2001, sp. zn. 2 Ntv 7/01, a rozhodl takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost z a m í t á .
Odůvodnění:
Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 3. 2001, sp. zn. 2 Ntv 7/01, byla podle §71 odst. 3 tr. ř. prodloužena vazba obviněného J. Č. do 1. 7. 2001.
V zákonné lhůtě podal proti tomuto usnesení stížnost obviněný J. Č. Ve stížnosti mimo jiné uvedl, že nenese odpovědnost za to, že se nekonalo veřejné zasedání o odvolání pro nepřítomnost jeho obhájce, rozsudek, kterým byl uznán vinným, trpí procesními vadami, vychází z neúplného dokazování, to však nyní Nejvyšší soud nemůže posuzovat, obviněný v České republice žije od roku 1977, má zde sourozence, 5 dnů před vzetím do vazby obdržel finanční hotovost 470 000,- Kč z dědictví, pro majetkovou trestnou činnost byl naposledy ve výkonu trestu v roce 1987, nehodlá se skrývat či jinak mařit trestní řízení. V závěru stížnosti obviněný J. Č. navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a propustil jej z vazby na svobodu.
Nejvyšší soud podle §147 odst. 1 tr. ř. přezkoumal správnost výroku napadeného usnesení, jakož i řízení, které tomuto rozhodnutí předcházelo, a dospěl k závěru, že podaná stížnost není důvodná.
Obviněný J. Č. byl vzat do vazby usnesením Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 3. 9. 1998, sp. zn. 1 Nt 281/98, z důvodů uvedených v ustanovení §67 písm. a), b), c) tr. ř. (v tehdy platném znění), v současnosti je nadále spatřován důvod vazby podle §67 odst. 1 písm. a) tr. ř. Vazba počala dnem 2. 9. 1998. Naposledy bylo trvání vazby prodlouženo usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 11. 2000, sp. zn. 5 Ntv 14/2000, ve spojení s usnesením Nejvyššího soudu České republiky ze dne 14. 12. 2000, sp. zn. 4 Tvo 143/2000, a to do 31. 3. 2001.
Návrh na opětovné prodloužení vazby byl podán předsedou senátu Vrchního soudu v Praze ve lhůtě uvedené v §71 odst. 6 tr. ř.
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 7. listopadu 2000, sp. zn. 4 T 5/2000, byl mimo jiné obviněný J. Č. uznán vinným trestnými činy loupeže podle §234 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák., krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. b) tr. zák. v jednočinném souběhu s trestným činem porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, odst. 2 tr. zák. a nedovoleného ozbrojování podle §185 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák. Za to byl odsouzen podle §234 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody na sedm let, k jehož výkonu byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Proti tomuto rozsudku podal obviněný a státní zástupce odvolání, která nyní projednává Vrchní soud v Praze.
Nejvyšší soud musí konstatovat, že úvaha o přetrvávajícím důvodu vazby podle §67 odst. 1 písm. a) tr. ř. má oporu v obsahu spisu. Obviněný J. Č. není občanem České republiky, přičemž v případě jeho propuštění z vazby na svobodu by mu v žádném případě nemohlo být zabraňováno v tom, aby území České republiky opustil. Trest odnětí svobody v trvání sedmi roků, který byl obviněnému, byť nepravomocně, uložen, je vysokým trestem, a tato reálná hrozba posiluje důvodnost obavy, že by se na svobodě trestnímu stíhání vyhýbal a před hrozícím trestem se skrýval.
Nejvyšší soud se dále zabýval správností rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, pokud jde o splnění dalších podmínek pro prodloužení vazby vymezených v ustanovení §71 odst. 3 tr. ř., a také v tomto směru neshledal pochybení. Nejvyšší soud v rámci své přezkumné povinnosti mohl posuzovat toliko trestní řízení od okamžiku posledního pravomocného rozhodnutí o prodloužení vazby, které bylo učiněno usnesením Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2000, sp. zn. 4 Tvo 143/2000. V této fázi řízení nebyly shledány žádné průtahy v řízení, neboť dne 12. 1. 2001 byl po napsání vypraven rozsudek Městského soudu v Praze, dne 26. 1. 2001 obdržel tento soud odůvodnění odvolání státního zástupce, dne 6. 2. 2001 byl spis předložen k odvolacímu řízení Vrchnímu soudu v Praze, který dne 22. 3. 2001 odročil veřejné zasedání na 3. 5. 2001 pro nepřítomnost obhájce obviněného J. Č.
Správné je napadené rozhodnutí i v té části, kde je konstatováno, že propuštěním obviněného z vazby na svobodu by došlo ke zmaření či k podstatnému ztížení dosažení účelu trestního řízení, a to uprchnutím či skrýváním se obviněného.
Prodloužení vazby obviněného J. Č. do 1. 7. 2001, tedy na dobu nezbytně nutnou podle §71 odst. 3 tr. ř., je opodstatněné, a proto Nejvyšší soud podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. stížnost obviněného jako nedůvodnou zamítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 19. dubna 2001
Předseda senátu:
JUDr. Jiří Pácal