ECLI:CZ:NS:2001:4.TVO.53.2001.1
sp. zn. 4 Tvo 53/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 24. dubna 2001 stížnosti obviněných T. M. A. A. R., a P. J., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 3. 2001, sp. zn. 6 Ntv 3/01, a rozhodl takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr . ř. se stížnosti zamítají.
Odůvodnění:
Výše uvedeným usnesením Vrchního soudu v Praze bylo rozhodnuto podle §71 odst. 3 tr. ř. o prodloužení vazby obviněných T. M. A. A. R., J. F., M. M. a P. J. do 30. 6. 2001.
Proti tomuto usnesení podali v zákonné lhůtě stížnosti obvinění T. M. A. A. R. a P. J., oba prostřednictvím svých obhájců.
V odůvodnění stížnosti prvého z obviněných se uvádí, že se soud nevyjádřil k jím již několikrát uváděné námitce ohledně spojení jeho trestní věci s věcí těch osob, kterým vyšetřovatel sdělil obvinění mnohem později a musí se tak opakovat vyšetřovací úkony již několikrát provedené. Pokládá proto vyšetřovatele za toho, kdo vytvořil situaci, že se přípravné řízení neúměrně protahuje formálním opakováním úkonů. Dále poukazuje na to, že poslední úkony ve věci byly provedeny 15. 12. 2000 a poté až 23. 1., 1. 3. a 20. 3. 2001. Stěžovatel nesouhlasí ani s argumenty, kterými je u jeho osoby odůvodňován útěkový důvod vazby a označuje je za protiústavní. V závěru vyslovuje názor, že v jeho případě neexistuje důvod, pro který by měl být více jak tři roky ve vazbě. Navrhl proto, aby napadené usnesení o prodloužení vazby bylo zrušeno a byl z vazby propuštěn na svobodu.
Obviněný P. J. taktéž nesouhlasí s prodloužením vazby u své osoby a namítá, že vrchní soud ve svém rozhodnutí neodůvodnil splnění zákonné podmínky spočívající v ohrožení účelu trestního řízení, pokud by byl propuštěn na svobodu. Zároveň má za to, že dosavadní doba trvání přípravného řízení byla postačující pro shromáždění všech podkladů pro přijetí příslušného postupu k jeho ukončení. V této souvislosti poukazuje na dobu potřebnou pro soudní projednání věci, pokud bude podána obžaloba. Podle jeho názoru nelze vyloučit, že se to nepodaří v zákonné čtyřleté vazební lhůtě a bude tak muset dojít k jeho propuštění na svobodu. Prodlužování jeho vazby se tak jeví jako zbytečné. Napadenému usnesení taktéž vytýká, že se nevypořádalo s jeho námitkami proti trvání vazby, zejména uváděnému vazebnímu důvodu podle §67 odst. 1 písm. a) tr. ř. Trvá na tom, že v okamžiku svého zadržení měl téměř půl roku stálé bydliště a měl i zaměstnání kam docházel. Obavu, že by uprchnul, rozptyluje i skutečnost, že tak neučinil, ačkoli k tomu měl příležitost. Domnívá se proto, že není dán důvod pro jeho další vazební stíhání a navrhuje, aby napadené usnesení bylo zrušeno a on byl propuštěn na svobodu.
Nejvyšší soud podle §147 odst. 1, 2 tr. ř. přezkoumal správnost výroku napadeného usnesení v části týkající se osob stěžovatelů, jakož i příslušnou část řízení, které jeho vydání předcházelo a dospěl k závěru, že podané stížnosti nejsou důvodné.
V prvé řadě je třeba poznamenat, že ohledně osoby obviněného T. M. A. A. R. byla vazební lhůta Vrchním soudem v Praze již vícekrát prodlužována, naposledy do 30. 3. 2001 jeho usnesením ze dne 24. 11. 2000, sp. zn. 6 Ntv 15/2000 ve spojení s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2000, sp. zn. 4 Tvo 145/2000. Pokud jde o obviněného P. J., v jeho případě dvouletá vazební lhůta uplynula dne 12. 4. 2001 a vrchní soud o jejím prodloužení rozhodoval poprvé.
Oba jmenovaní obvinění jsou stíháni ve společném řízení s dalšími 27 spoluobviněnými pro trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 4 tr. zák. dílem dokonaný, dílem ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák., za použití §43 tr. zák., neboť uvedená skupina obviněných, jejímiž byli členy, si měla od počátku roku 1996 nejméně do konce měsíce srpna 1997 na základě zejména padělaných nevplacených poštovních poukázek typu „A, C\" nechat zasílat větší částky peněz na účty u různých finančních ústavů, jež byly bezprostředně vybírány nebo to obvinění měli v úmyslu, čímž byla s. p. Česká pošta P. způsobena škoda ve výši celkem nejméně 40 000 000,- Kč a jednání obviněných směřovalo ke způsobení škody ve výši celkem nejméně 250 000 000,- Kč.
Konkrétní podíl obviněného T. M. A. A. R. na výše uvedeném jednání má spočívat v tom, že po vzájemné dohodě se spoluobviněným M. M. tento založil dne 9. 4. 1997 běžný účet v COOP bance a. s. pobočka P., dále účet u FORESTBANK a. s. pobočka P., a účet v KB, pobočka P., čísla účtů předali dalším osobám, které na ně prostřednictvím padělaných nevplacených poštovních poukázek, vložených do poštovní přepravy, zasílaly různé finanční částky. Obviněný M. M. na pokyn obviněného T. M. A. A. R. vystavil a podepsal příkazy k bankovním převodům peněz, které měly být takto získány, z jednotlivých účtů na další účet, vedený u ČSOB a. s., pobočka P., založený pro firmu C., k němuž měl obviněný T. M. A. A. R. jako jediný dispoziční právo. Tímto způsobem mělo být získáno více než 52 528 000,- Kč. Další protiprávní jednání obviněného T. M. A. A. R., pro něž je stíhán, je specifikováno v předloženém spise.
Obviněný P. J. se na trestné činnosti má podílet tím, že nejméně od března 1996 do srpna 1997 společně zejména s obviněným P. P., P. K. a se zesnulým P. I., organizoval trestnou činnost, vyhledával a řídil osoby, které se na ní podílely, finančně je vybavoval, zajišťoval jejich ukrytí v ČR i jejich vycestování mimo území ČR. Konkrétně měl společně s P. I. získat ke spolupráci obviněného L. N. a instruovat jej k založení účtů u Českomoravské hypotéční banky v M. B., na které byla prostřednictvím padělaných a nevplacených poštovních poukázek zaslána část peněžních prostředků, měl jej instruovat k vyplňování tzv. zkušebních poštovních poukázek a měl udělovat následně prostřednictvím obviněného J. K. pokyny zejména obviněným L. N., P. K. a M. D. k zakládání účtů u různých peněžních ústavů a k dispozici s nimi. Osobně měl opatřovat údaje pro vyplnění padělků poštovních poukázek, sám podávat tzv. zkušební poukázky na malé částky, které pak byly používány jako vzor pro ostatní obviněné, činné v nižší struktuře skupiny.
Oba obvinění se t. č. ve vazbě nacházejí na základě důvodů uvedených v §67 odst. 1 písm. a) tr. ř.
Jak vyplývá z odůvodnění napadeného usnesení vrchního soudu, návrh na prodloužení vazby byl podán ve smyslu §71 odst. 5 tr. ř. osobou k tomu oprávněnou, a ve lhůtě, která je k tomu vymezena v ustanovení §71 odst. 6 tr. ř.
Vrchní soud v Praze nepochybil, pokud lhůtu trvání vazby u obviněných prodloužil, neboť pro tento postup jsou dány i podmínky uvedené v §71 odst. 3 tr. ř.
Není žádných pochyb o tom, že u obviněných nadále trvají vazební důvody, jak je předpokládá ustanovení §67 odst. 1 písm. a) tr. ř. Jsou stíháni za zvlášť závažný trestný čin a hrozí jim uložení vysokých trestů odnětí svobody v trestní sazbě modifikované ustanovením §44 tr. zák. To spolu s poznatky o jejich osobách, kdy jmenovaní nejsou na území České republiky nikterak pevně vázáni, a obviněný P. J. se po delší dobu nezdržoval na adrese, kde byl trvale hlášen a své místo pobytu často měnil, vede stále k neměnné obavě, že by po propuštění z vazby na svobodu uprchli nebo se skrývali, aby se tak dalšímu průběhu trestního stíhání vyhnuli. V tomto směru je proto třeba výhrady vznesené stěžovateli odmítnout a naopak nezbývá než souhlasit se závěry vyslovenými vrchním soudem.
Mimo existenci vazebních důvodů Nejvyšší soud shledal, že u obviněných jsou dány i další zákonné předpoklady pro aplikaci ustanovení §71 odst. 3 tr. ř. na něž vesměs ve svém usnesení poukázal Vrchní soud v Praze. Jedná se zejména o důvody, pro něž trestní stíhání v předmětné věci nemohlo být skončeno v základní dvouleté vazební lhůtě a u obviněného T. M. A. A. R. ani ve lhůtě již několikrát nad tuto dobu prodloužené. Vrchní soud v Praze důvodně poukazuje na rozsáhlost a složitost této trestní věci, v níž je vedeno společné řízení proti celé řadě osob, a ve které se prováděné dokazování vyznačuje zvýšenou náročností. V této souvislosti nelze akceptovat námitky obviněných proti délce dosavadního vyšetřování, jejíž příčiny spatřují zejména ve spojení věcí vyšetřovatelem a v nutnosti řadu důkazů opakovat, nebo v jejich příliš pomalém shromažďování. Jde o postup, který vyplývá z příslušných ustanovení trestního řádu a nikoli ze svévole vyšetřovatele. Na tyto výhrady vznesené již v předchozím řízení obviněným T. M. A. A. R. nakonec reagoval patřičně Nejvyšší soud již ve svém usnesení ze dne 21. 6. 2000, sp. zn. 4 Tvo 68/2000, a na jeho podrobné odůvodnění lze plně odkázat. Subjektivní názor obviněného P. J. o pomalosti vyšetřování je třeba rovněž odmítnout, když jednou z příčin, proč přípravné řízení nemohlo být dříve ukončeno, je mj. náhle vyvstalá potřeba zkoumání jeho duševního stavu znalci psychiatry (viz usnesení vyšetřovatele o přibrání znalců ze dne 30. 1. 2001). Lze tedy důvodně konstatovat, že trestní stíhání obviněných nemohlo být pro obtížnost věci do této doby skončeno, jak to má na mysli ustanovení §71 odst. 3 tr. ř., přičemž nedůvodné průtahy v postupu přípravného řízení nebyly shledány.
Napadené rozhodnutí vrchního soudu o prodloužení vazby obviněných je správné i z hlediska splnění zákonné podmínky spočívající v předpokladu, že by propuštěním obviněných na svobodu hrozilo zmaření nebo alespoň podstatné ztížení dosažení účelu trestního řízení. V tomto ohledu je nutné vycházet z charakteru trestné činnosti, pro kterou jsou obvinění stíháni, z poznatků k jejich osobám a z ustanovení §1 odst. 1 tr. ř. Podle něj je účelem trestního řízení mj. náležité zjištění trestných činů a spravedlivé potrestání jejich pachatelů, přičemž provedené řízení musí též působit k upevňování zákonnosti, předcházení a zamezování trestné činnosti. Těchto požadavků by ovšem v konkrétním případě nebylo možné dosáhnout, pokud by nebyla zabezpečena účast obviněných v dalším řízení.
Rovněž dobu, o níž byla lhůta vazby obviněným prodloužena, lze označit za nutnou k provedení úkonů potřebných k ukončení přípravného řízení a k rozhodnutí o dalším postupu v této věci. Je však třeba zdůraznit, že tento postup by měl být provázen zvýšeným úsilím vyšetřovatele, jakož i dozorujícího státní zástupce, neboť nelze nevidět, že zejména u obviněného T. M. A. A. R. byla podstatná část z maximální čtyřleté vazební lhůty využita pro přípravné řízení, v jehož rámci, jak lze důvodně předpokládat, nebude věc meritorně skončena, ale tato bude postoupena do stadia řízení před soudem.
Vzhledem ke všem skutečnostem, jež jsou výše rozvedeny, neshledal Nejvyšší soud stížnosti obviněných důvodnými, a proto je podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 24. dubna 2001
Předseda senátu:
JUDr. František Hrabec