ECLI:CZ:NS:2001:4.TZ.123.2001.1
sp. zn. 4 Tz 123/2001
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 3. srpna 2001 ve veřejném zasedání v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pácala a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Stanislava Rizmana stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky v neprospěch obviněného L. Z., proti pravomocnému usnesení vyšetřovatele Policie České republiky, Okresního úřadu vyšetřování Ústí nad Orlicí ze dne 9. 11. 2000, sp. zn. ČVS: OVUO-158/2000 a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. za splnění podmínek uvedených v §272 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným usnesením vyšetřovatele Policie České republiky, Okresního úřadu vyšetřování Ústí nad Orlicí ze dne 9. 11. 2000, sp. zn. ČVS: OVUO-158/2000, b y l p o r u š e n zákon v ustanovení §172 odst. 1 písm. b) tr. ř. a tímto usnesením a v řízení, jež mu předcházelo, dále v ustanoveních §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. ve prospěch obviněného L. Z.
Napadené usnesení se zrušuje .
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Vyšetřovateli Policie České republiky, Okresního úřadu vyšetřování Ústí nad Orlicí se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Usnesením vyšetřovatele Policie České republiky, Okresního úřadu vyšetřování Ústí nad Orlicí ze dne 9. 11. 2000, sp. zn. ČVS: OVUO-158/2000, které nabylo právní moci dne 24. 11. 2000, bylo podle §172 odst. 1 písm. b) tr. ř. zastaveno trestní stíhání obviněného L. Z. pro trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zák., který měl spáchat tak, že dne 9. 9. 1998 ve V. M. podepsal leasingovou smlouvu s pronajímatelem V. l. s., s. r. o., V. M., s předmětem leasingu - Škoda Octavia GLXi 1,6 v hodnotě 371 800,- Kč, smlouvu podepsal jako jednatel společnosti T. C. T. tex, v. o. s., H. v Č., a po uzavření leasingové smlouvy vozidlo dal k dispozici pro služební účely a cesty Ch. O., přihlášenému k dlouhodobému pobytu B., leasingový dluh neuhradil a vozidlo nevrátil.
Proti tomuto usnesení podal ministr spravedlnosti České republiky ve lhůtě uvedené v §272 odst. 1 tr. ř. v neprospěch obviněného L. Z. stížnost pro porušení zákona. Vytkl v ní porušení zákona v ustanoveních §2 odst. 5, odst. 6 a §172 odst. 1 písm. b) tr. ř. ve vztahu k §248 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zák.
Ve stížnosti pro porušení zákona poukázal ministr spravedlnosti České republiky mimo jiné na to, že provedené důkazy nebyly zaměřeny na skutečnosti rozhodné pro posouzení věci. Nebylo objasněno za jakých ekonomických okolností byla smlouva uzavírána, z čeho měl vyplývat záměr obviněného o rozšíření společnosti a nebyly vyjasněny důvody dalšího půjčení vozidla. Vyšetřovatel měl provést podrobné objektivní šetření ohledně společnosti T. C. T. tex., v. o. s., zejména ověřit způsob jejího hospodaření a stav zadluženosti. Měl také slyšet další společníky firmy T. C. T. tex, v. o. s., případně její zaměstnance, pokud existovali, ke způsobu podnikání ve firmě, k hospodářské situaci firmy, k její zadluženosti, k vědomostem o transakci s předmětným vozidlem, k možnostem řádně hradit leasingové splátky a k zamýšlené spolupráci s Ukrajincem Ch. Podle výsledků dokazování nebyla vyloučena ani potřeba opatřit znalecké vyjádření k ekonomickému stavu firmy a k tomu, zda ke dni 9. 9. 1998 byl obviněný Z. schopen ze zisků svého podnikání řádně hradit leasingové splátky. Tvrzení obviněného, že tuto povinnost na sebe převzal Ch., je nevěrohodné. Objasnění této otázky je důležité i pro posouzení právní kvalifikace jednání pachatele při rozlišování podvodného jednání od zpronevěry cizího majetku. Obdobně k osobě svědka Ch. měl vyšetřovatel zjišťovat o jakou šlo osobu, kde svědek pobýval, čím se zabýval, zda ekonomicky podnikal. V provedených důkazech jsou rozpory, které se vyšetřovatel ani nepokusil odstranit. Vyšetřovatel nezajistil odstranění rozporů ve výpovědích obviněného Z., svědka M. a svědka Ch. Každý z nich vypovídá o podstatných okolnostech případu rozdílně a vyšetřovatel se v zastavovacím usnesení ani nepokusil rozdílnosti ve výpovědích těchto osob vyhodnotit a vyvodit z nich právní závěry. Ostatně výpovědi obviněného Z. a svědka M. obsahově neodpovídají potřebám dokazování. Oba měli být slyšeni podrobně k tomu, v jakých oborech obviněný Z. a svědek Ch. podnikali, jaké konkrétní úkony měl Ch. pro podnikání Z. provádět a jaká byla ekonomická a finanční situace společnosti T. C. T. tex, v. o. s., stav její zadluženosti a ke dni uzavření leasingové smlouvy i jaká byla její schopnost splácet leasingové splátky. Mezi obviněným Z. a svědkem M. měla být provedena konfrontace. Svědku Ch. bylo nutno předložit alespoň fotografii obviněného Z. a na základě předestřených výpovědí obviněného Z. a svědka M. se měl tento svědek přesně vyjádřit k jimi uváděným okolnostem. Bylo nutno slyšet pracovníky prodejny A. M., s. r. o., v Ch. k tomu, jakým způsobem obviněný Z. auto přebíral, zda odběru auta byli přítomni jak svědek M., tak Ukrajinec Ch., zda do jednání zasahovali a jakým způsobem a kdo s autem odjížděl.
V závěru stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným usnesením byl ve vytýkaném směru porušen zákon ve prospěch obviněného L. Z., aby podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadené usnesení a dále aby postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky přezkoumal podle §267 odst. 1 tr. ř. ve lhůtě uvedené v §272 odst. 1 tr. ř. z podnětu této stížnosti pro porušení zákona správnost všech výroků napadeného rozhodnutí, jakož i správnost řízení, které mu předcházelo, a shledal, že zákon porušen byl.
Nejvyšší soud musí přisvědčit názoru vyslovenému ve stížnosti pro porušení zákona, že vyšetřovatel Policie České republiky, Okresního úřadu vyšetřování Ústí nad Orlicí nepostupoval při zjišťování skutkového stavu věci v souladu s ustanovením §2 odst. 5 tr. ř. tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který byl nezbytný pro jeho rozhodnutí. Provedené důkazy pak nehodnotil podle §2 odst. 6 tr. ř., zejména důsledně neprověřil obhajobu obviněného L. Z., této obhajobě uvěřil a vycházel z ní při rozhodování o zastavení trestního stíhání.
Obviněný Ladislav Z. na svou obhajobu uvedl, že předmětný automobil půjčil O. Ch. mu, který mu sliboval, že zajistí určité podnikatelské aktivity pro plánovanou společnou podnikatelskou činnost a že bude platit leasingové splátky, nic z toho však nesplnil. Obviněný od počátku roku 1999 z ekonomických důvodů nebyl schopen platit leasingové splátky, Ch. i s automobilem zmizel.
K prověření této obhajoby bude nezbytné zjistit konkrétní finanční situaci firmy T. C. T. tex, v. o. s., H. v době, kdy obviněný L. Z. jako jednatel této společnosti uzavíral předmětnou leasingovou smlouvu a přebíral automobil, a v době, kdy přestal platit leasingové splátky. K tomu nechť jsou podrobně vyslechnuti společníci firmy E. S. a F. Z., případně zaměstnanci firmy. Tito svědci nechť se vyjádří i k záměru obviněného rozšířit firmu, k případné spolupráci s O. Ch. a k transakci s předmětným automobilem. Ke zjištění konkrétní finanční situace firmy T. C. T. tex, v. o. s., H. v naznačené době bude potřebné opatřit odborné vyjádření či znalecký posudek z oboru ekonomika - účetnictví.
Ne dosti podrobně byli vyslechnuti svědci M. M., O. Ch. i obviněný L. Z. ke konkrétní formě spolupráce mezi obviněným a svědkem Ch., kterému měla být ukázána fotografie obviněného Z., jak o to sám žádal, a k účelu a podmínkám údajného zapůjčení vozidla zmíněnému svědkovi. Bude potřebné pokusit se odstranit rozpory mezi výpověďmi těchto svědků a obviněným Z. (např. konfrontací či otázkami podle §101 odst. 3 tr. ř.). K prověření způsobu, jakým obviněný L. Z. automobil přebíral, kdo odběru byl přítomen, zda do jednání někdo zasahoval a kdo s autem odjížděl, nechť jsou slyšeni zaměstnanci prodejny A. M., s. r. o., v Ch.
Až po doplnění důkazů ve shora naznačeném směru bude možno posoudit, zda jednáním obviněného L. Z. byly či nebyly naplněny znaky skutkové podstaty trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zák., případně podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák.
Ze shora podaného je zřejmé, že napadeným usnesením vyšetřovatele byl porušen zákon v ustanoveních §172 odst. 1 písm. b) tr. ř. a §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. - přinejmenším předčasné zastavení trestního stíhání při nedostatečně zjištěném skutkovém stavu věci. Takovéto porušení zákona podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil Nejvyšší soud. Zákon byl porušen ve prospěch obviněného L. Z., neboť pro něho je příznivější zastavení trestního stíhání než jeho pokračování.
Dále pak Nejvyšší soud podle §269 odst. 2 tr. ř. za splnění podmínek uvedených v §272 odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení stejně jako všechna obsahově navazující rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §270 odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud přikázal vyšetřovateli Policie České republiky, Okresního úřadu vyšetřování Ústí nad Orlicí, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, přičemž je podle §270 odst. 4 tr. ř. vázán právním názorem, který vyslovil ve věci Nejvyšší soud, a je povinen provést procesní úkony nařízené Nejvyšším soudem.
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 3. srpna 2001
Předseda senátu:
JUDr. Jiří Pácal