ECLI:CZ:NS:2001:4.TZ.158.2001.1
sp. zn. 4 Tz 158/2001
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 5. září 2001 v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pácala a soudců JUDr. Františka Hrabce a Mgr. Josefa Hendrycha stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněné J. A., proti pravomocnému rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 6. 1999, sp. zn. 3 T 3/92, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §271 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 30. 6. 1999, sp. zn. 3 T 3/92, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §67 odst. 1 písm. c) a §248 odst. 1, odst. 3 písm. a), písm. c) tr. zák. v neprospěch obviněné J. A.
Tento rozsudek se zrušuje v celém rozsahu.
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §11 odst. 1 písm. b) tr. ř. se z a s t a v u j e trestní stíhání obviněné J. A., pro skutek spočívající v tom,
že v době od 4. 9. 1989 do 30. 6. 1991 v P., ve funkci vedoucí ekonomky - účetní v pohostinském zařízení FMO ČSFR, společně s odděleně stíhaným kpt. ČSA ing. M. K. úmyslně v rozporu se směrnicí pro provoz pohostinského zařízení FMO ČSFR, a dalšími předpisy krátili v rámci vyúčtování činnosti tohoto zařízení tržby tím způsobem, že prováděli nejprve machinace se zúčtovatelnými doklady o docilovaných tržbách, které přebírali od účtujících číšníků a následně na nich přepisovali výši odevzdané tržby, a poté obviněná J. A. zastírala tuto činnost vystavováním nepodložených faktur, jimiž účetně zatěžovala účty s cílem opatřit takto finanční prostředky, o něž se oba obvinění po vzájemné dohodě dělili, přičemž za uvedené období zkrátili docílenou tržbu o celkovou částku 764 379,50 Kčs, z níž si obviněná J. A. ponechala částku ve výši nejméně 254 793,- Kčs,
v němž obžaloba bývalé městské prokurátorky v Praze ze dne 16. 1. 1992, sp. zn. Kv 601/91, spatřovala trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1, odst. 3 písm. b), odst. 4 tr. zák., ve znění účinném do 31. 12. 1993.
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze, sp. zn. 3 T 3/92, ze dne 30. 6. 1999 byla obviněná J. A. odsouzena pro trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1, odst. 3 písm. a), písm. c) tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků, přičemž výkon tohoto trestu jí byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou roků.
Obviněná se podle rozsudku soudu I. stupně trestné činnosti dopustila tím, že v době od 4. 9. 1989 do 30. 6. 1991 v P. ve funkci vedoucí ekonomky - účetní v pohostinském zařízení FMO ČSFR, společně s již odsouzeným ing. M. K., tehdy kpt. ČSA, na jehož popud úmyslně v rozporu se směrnicí pro provoz pohostinského zařízení FMO ČSFR, a dalšími předpisy krátili v rámci vyúčtování činnosti tohoto zařízení tržby tím způsobem, že prováděli nejprve machinace se zúčtovatelnými doklady o docilovaných tržbách, které přebírali od účtujících číšníků a následně na nich přepisovali výši odevzdané tržby, zastírali tuto činnost vystavováním nepodložených faktur, jimiž účetně zatěžovali účty s cílem opatřit takto finanční prostředky, o něž se oba po vzájemné dohodě dělili, přičemž za uvedené období byla docílená tržba zkrácena o celkovou částku 728 867,60 Kčs, na které se obviněná podílela částkou nejméně 242 955,86 Kčs, kterou si také ponechala. Uvedený rozsudek nabyl právní moci dne 30. 6. 1999.
Proti tomuto rozsudku podal ministr spravedlnosti stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněné J. A. Vytkl v ní porušení zákona v ustanoveních §225 odst. 1, §223 odst. 1, §11 odst. 1 písm. b) tr. ř. a §67 odst. 1 písm. c) tr. zák.
Ve stížnosti pro porušení zákona poukázal ministr spravedlnosti mimo jiné na to, že z hlediska případného uplynutí promlčecí doby a zániku trestnosti činu ve smyslu §67 tr. zák. je rozhodné právní posouzení jednání obviněné. Z provedených důkazů vyplývá, že obviněná byla trestně stíhána pro jednání, které spočívalo ve zpronevěření finančních prostředků ve výši přesahující částku 700 000,- Kčs. S ohledem na ustanovení §16 odst. 1 tr. zák. je nutno jednání obviněné posuzovat podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán; podle pozdějšího zákona se posuzuje pouze tehdy, je-li to pro pachatele příznivější. V době spáchání trestné činnosti bylo jednání obviněné kvalifikováno jako trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1, odst. 3 písm. b), odst. 4 tr. zák. Značnou škodu ve smyslu ustanovení §89 odst. 14 tr. zák. byla tehdy škoda dosahující nejméně částky 80 000,- Kčs a škodou velkého rozsahu škoda dosahující částky nejméně 400 000,- Kčs. Ustanovení §89 odst. 14 tr. zák. bylo ovšem s účinností od 1. 1. 1994 novelizováno zákonem č. 290/1993 Sb. tak, že nadále je značnou škodou škoda dosahující částky nejméně 200 000,- Kč a škodou velkého rozsahu škoda v částce nejméně 1 000 000,- Kč. Městský soud v Praze správně aplikoval ustanovení §16 odst. 1 tr. zák. pouze potud, že věcně správně vyřešil otázku právní kvalifikace jednání obviněné, když je posoudil jako trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1, odst. 3 písm. a), c) tr. zák. ve znění účinném od 1. 1. 1994. Na tento trestný čin zákon stanoví trestní sazbu odnětí svobody od dvou do osmi let. Promlčecí doba proto s ohledem na ustanovení §67 odst. 1 písm. c) tr. zák. činila v tomto případě pět let, neboť se jednalo o trestný čin, u něhož horní hranice trestní sazby odnětí svobody činila více než tři roky, ovšem nepřevyšovala deset let. Příslušný soud byl ve věci obviněné nečinný více než 6 let, přičemž během tohoto období nedošlo k přerušení promlčení podle §67 odst. 3 tr. zák. Trestnost posuzovaného činu tedy zanikla promlčením podle §67 odst. 1 písm. c) tr. zák.
V závěru stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil porušení zákona v uvedeném rozsahu, aby podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadené rozhodnutí, stejně jako obsahově navazující rozhodnutí, a dále aby postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Z podnětu podané stížnosti pro porušení zákona Nejvyšší soud předtím, než podle §267 odst. 1 tr. ř. v celém rozsahu přezkoumal správnost všech výroků napadeného rozhodnutí, jakož i řízení, jež mu předcházelo, se zabýval námitkou uvedenou ve stížnosti pro porušení zákona, že v daném případě podle §67 odst. 1 písm. c) tr. zák. zanikla trestnost posuzovaného činu promlčením. Z níže uvedených důvodů pak dospěl k závěru, že tomu tak bylo.
Dne 23. 1. 1992 napadla u Městského soudu v Praze obžaloba na J. A. pro trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1, odst. 3 písm. b), odst. 4 tr. zák. účinného do 31. 12. 1993, přičemž škoda velkého rozsahu odůvodňující právní kvalifikaci podle §248 odst. 4 cit. tr. zák. s trestní sazbou odnětí svobody 5 - 12 let byla správně spatřována ve škodě ve výši 764 379,50 Kčs. Po vrácení věci prokurátorovi k došetření a následné stížnosti prokurátora bylo dne 19. 11. 1992 doručeno Městskému soudu v Praze usnesení Nejvyššího soudu České republiky, jímž bylo podle §149 odst. 1 písm. b) tr. ř. napadené usnesení zrušeno a Městskému soudu v Praze bylo uloženo, aby ve věci znovu jednal a rozhodl. Ze strany tohoto soudu byl následně proveden první úkon směřující k trestnému stíhání obviněné až dne 25. 11. 1998, kdy bylo nařízeno hlavní líčení. Tento následný první úkon směřující k trestnímu stíhání obviněné byl učiněn až za více než 6 let.
Zákonem č. 290/1993 byl s účinností od 1. 1. 1994 novelizován §89 odst. 14 tr. zák., takže hranice škody velkého rozsahu byla zvýšena na 1 000 000,- Kč. Podle §16 odst. 1 tr. zák. se trestnost činu posuzuje podle pozdějšího zákona než v době spáchání činu účinného tehdy, jestliže je to pro pachatele příznivější. Od 1. 1. 1994 bylo tedy shora popsané jednání obviněné J. A. nutné kvalifikovat podle třetího odstavce §248 tr. zák. s trestní sazbou 2 - 8 let odnětí svobody, což správně učinil i Městský soud v Praze v napadeném rozsudku. Tento soud však pominul ustanovení §67 odst. 1 písm. c) tr. zák., podle něhož trestnost činu zaniká uplynutím promlčecí lhůty, jež činí u trestných činů s horní hranicí trestní sazby do 10 let pět let.
V posuzovaném případě nebyl více než 6 let učiněn žádný úkon Městského soudu v Praze směřující k trestnímu stíhání obviněné, přičemž nebyly zjištěny žádné okolnosti, které by stavěly promlčecí dobu (§67 odst. 2 tr. zák.) či ji přerušovaly (§67 odst. 3 tr. zák.). Je tedy zřejmé, že trestnost posuzovaného činu obviněné J. A. podle §67 odst. 1 písm. c) tr. zák. zanikla, takže podle §11 odst. 1 písm. b) tr. ř. mělo být její trestní stíhání zastaveno.
Vzhledem k výše uvedenému Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil porušení zákona v ustanovení §67 odst. 1 písm. c), §248 odst. 1, odst. 3 písm. a), písm. c) tr. zák., neboť Městský soud v Praze neměl obviněnou J. A. uznat vinnou citovaným trestným činem, nýbrž měl její trestní stíhání z důvodu promlčení zastavit s poukazem na ustanovení §11 odst. 1 písm. b) tr. ř. Zákon byl porušen v neprospěch této obviněné.
Nejvyšší soud podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek Městského soudu v Praze, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Při splnění podmínek uvedených v §271 odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud rozhodl ve věci sám a podle §11 odst. 1 písm. b) tr. ř. trestní stíhání obviněné J. A. zastavil, neboť je její trestní stíhání promlčeno.
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V trestním stíhání bude pokračováno, prohlásí-li obviněná do tří dnů od oznámení rozhodnutí o zastavení trestního stíhání, že na projednání věci trvá.
V Brně dne 5. září 2001
Předseda senátu:
JUDr. Jiří Pácal