ECLI:CZ:NS:2001:4.TZ.211.2001.1
sp. zn. 4 Tz 211/2001
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 18. září 2001 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch i neprospěch obviněného J. P., proti trestnímu příkazu Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. 3. 2001, sp. zn. 29 T 9/2001, a podle §268 odst. 2 tr. ř., §269 odst. 2 tr. ř. a §270 odst. 1 tr. ř., za splnění podmínek §272 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. 3. 2001, sp. zn. 29 T 9/2001, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanovení §314e odst. 2 písm. a) tr. ř. a §82 odst. 1 tr. zák. ve prospěch i neprospěch obviněného J. P.
Napadený trestní příkaz se zrušuje .
Zrušují se též všechna další rozhodnutí, jež na zrušený trestní příkaz obsahově navazují, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Českých Budějovicích se p ř i k a z u j e, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Okresní soud v Českých Budějovicích vydal dne 12. 3. 2001 trestní příkaz, sp. zn. 29 T 9/2001, jímž obviněného J. P. uznal vinným trestným činem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §201 písm. b), d) tr. zák. a trestným činem neposkytnutí pomoci podle §208 tr. zák. Podle trestního příkazu se těchto trestných činů dopustil tím, že dne 23. 5. 2000 v době kolem 22.00 hod. v Č. B, jako řidič osobního automobilu zn. RENAULT 5, při jízdě ulicí F. A. G. ve směru od centra města k ulici M., maje v krvi nejméně 2,07 promile alkoholu, v prostoru před budovou věznice v důsledku ovlivnění alkoholem přejel s vozidlem do protisměru, kde se střetl s protijedoucím cyklistou V. S., který při nehodě utrpěl otřes mozku I. stupně, podvrtnutí krční páteře, zhmoždění a oděrky levého bérce, tržnou ránu čela s oděrkami v okolí a zhmoždění pravé patní kosti, když obvyklá délka léčení takového zranění se pohybuje kolem 3 - 4 týdnů, a aniž se přesvědčil o zdravotním stavu poškozeného či mu poskytl první pomoc, případně tuto zajistil jinak, z místa nehody ujel, přičemž pro obdobné jednání kvalifikované dle §22 odst. 1 písm. d) a §30 odst. 1 písm. b) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, byl postižen na základě rozhodnutí Policie ČR, Okresního ředitelství, dopravního inspektorátu v Českých Budějovicích, č. j. ORCB-3696/DS-99 ze dne 17. 11. 1999, kterým mu byla uložena pokuta ve výši 4 000,- Kč a zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu šesti měsíců. Za to mu byl v sazbě §208 tr. zák. uložen za použití §35 odst. 1 tr. zák. úhrnný trest odnětí svobody v trvání patnácti měsíců. Výkon tohoto trestu byl podle §58 odst. 1 písm. a) tr. zák. a §82 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let. Podle §49 odst. 1 tr. zák. a §50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen i trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu tří let. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byl obviněný zavázán k povinnosti zaplatit poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR, okresní pojišťovně, v Českých Budějovicích na náhradě škody částku 3 380,- Kč.
Trestní příkaz nabyl právní moci dne 31. 3. 2001 (ve stížnosti pro porušení zákona vadně uvedeno datum 27. 3. 2001).
Proti tomuto trestnímu příkazu podal ministr spravedlnosti České republiky ve lhůtě uvedené v ustanovení §272 odst. 1 tr. ř. stížnost pro porušení zákona ve prospěch i neprospěch obviněného J. P. Okresnímu soudu v Českých Budějovicích vytýká porušení zákona v ustanovení §314e odst. 2 písm. a) tr. ř., neboť trestním příkazem uložil obviněnému trest odnětí svobody ve vyšší výměře, než připouští uvedené ustanovení zákona.
Ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil namítané porušení zákona, k němuž došlo ve prospěch i neprospěch obviněného J. P., aby dále podle §269 odst. 2 tr. ř. tento trestní příkaz zrušil a dále aby postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud na podkladě podané stížnosti pro porušení zákona přezkoumal podle §267 odst. 1 tr. ř. správnost všech výroků napadeného rozhodnutí, jakož i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k závěru, že zákon byl porušen, a to v širším rozsahu, než stížnost pro porušení zákona vytýká.
Ustanovení §314e odst. 2 písm. a) tr. ř. limituje samosoudce při vydání trestního příkazu stanovením maximální výměry trestu odnětí svobody, jehož hranice činí maximálně jeden rok. Byť samosoudce Okresního soudu v Českých Budějovicích měl jinak dány podmínky pro vydání trestního příkazu dané ustanovením §314a odst. 1 tr. ř., když skutkový stav byl spolehlivě prokázán provedenými důkazy, musel si být vědom, že při rozhodování o trestu bude moci uložit trest odnětí svobody jen do výše jednoho roku. Pokud se přesto rozhodl vydat trestní příkaz, jímž uložil obviněnému trest odnětí svobody ve vyšší výměře, než kterou připouští zákon, porušil tímto vadným postupem ustanovení §314e odst. 2 písm. a) tr. ř.
Při rozhodování o druhu a výměře trestu samosoudce měl hodnotit okolnost, že obviněný se dopustil trestné činnosti ve stavu těžké opilosti, přičemž od jeho předchozího potrestání pro požití alkoholu před jízdou motorovým vozidlem uplynulo jen sedm měsíců. Nadto měl v rámci úvah o trestu pečlivě hodnotit i skutečnost, že se obviněný dopustil dvou závažných a společensky výrazně nebezpečných trestných činů, kde trestní sazba u trestného činu podle §208 tr. zák. činí až tři roky odnětí svobody.
Podle §82 odst. 1 tr. zák. stanoví soud při podmíněném odsouzení mladistvého zkušební dobu jeden rok až tři léta. Pojem „mladistvého“ vymezuje ustanovení §74 odst. 1 tr. zák., když jde o takovou osobu, která v době spáchání trestného činu dovršila patnáctý rok a nepřekročila osmnáctý rok svého věku. Obviněný J. P. se narodil 24. 11. 1980 a vytýkaného protiprávního jednání se dopustil dne 23. 5. 2000. Je tedy zřejmé, že v době spáchání činu nebyl v postavení mladistvého a proto užití ustanovení §82 odst. 1 tr. zák. je nezákonné, když v tomto případě měl okresní soud aplikovat ustanovení §59 odst. 1, případně odst. 2 tr. zák.
Nejvyšší soud vyslovil podle §268 odst. 2 tr. ř., že trestním příkazem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. 3. 2001, sp. zn. 29 T 9/2001, byl porušen zákon v ustanovení §314e odst. 2 písm. a) tr. ř. a §82 odst. 1 tr. zák. ve prospěch i neprospěch obviněného J. P. Tento trestní příkaz podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil, včetně všech na něj obsahově navazujících rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Nejvyšší soud mohl toto rozhodnutí učinit proto, že tento postup navrhl ministr spravedlnosti ve stížnosti pro porušení zákona podané do šesti měsíců od právní moci napadeného rozhodnutí a Nejvyšší soud rozhodl o této stížnosti do tří měsíců od jejího podání. Věc poté podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Českých Budějovicích, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Při svém novém rozhodování bude Okresní soud v Českých Budějovicích vázán ve smyslu §270 odst. 4 tr. ř. právním názorem Nejvyššího soudu, který je v tomto rozhodnutí vysloven.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. září 2001
Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše Novotná