ECLI:CZ:NS:2001:4.TZ.4.2001.1
sp. zn. 4 Tz 4/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 27. února 2001 stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného P. K., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 1. 2000, sp. zn. 5 To 78/2000, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné, pobočka v Havířově pod sp. zn. 10 T 250/95, a rozhodl takto:
Podle §268 odst. 1 tr. ř. se stížnost pro porušení zákona zamítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Karviné, pobočka v Havířově ze dne 22. 2. 1996, sp. zn. 10 T 250/95, byl obviněný P. K. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1, odst. 2 tr. zák. a byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 20 měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 let.
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 5. 1996, sp. zn. 5 To 144/96, byl z podnětu odvolání obviněného P. K. podle §258 odst. 1 písm. e) tr. ř. ve výše uvedeném napadeném rozsudku zrušen celý výrok o trestu a obviněnému P. K. byl nově uložen trest odnětí svobody v trvání 15 měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 roků.
Usnesením Okresního soudu v Karviné, pobočka v Havířově ze dne 4. 1. 2000, sp. zn. 10 T 250/95, bylo rozhodnuto podle §60 odst. 1 tr. zák. tak, že obviněný P. K. vykoná trest odnětí svobody v trvání 15 měsíců, uložený mu s podmíněným odkladem na zkušební dobu dvou roků rozsudkem téhož soudu ze dne 22. 2. 1996, sp. zn. 10 T 250/95, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 5. 1996, sp. zn. 5 To 144/96. Pro výkon tohoto trestu byl zařazen do věznice s dozorem.
Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 1. 2000, sp. zn. 5 To 78/2000, byla podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítnuta stížnost obviněného P. K. proti shora citovanému usnesení Okresního soudu v Karviné, pobočka v Havířově.
Proti tomuto usnesení podal ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného P. K. Vytkl v ní porušení zákona v ustanoveních §2 odst. 4, odst. 6 a §147 odst. 1 písm. c) tr. ř. (správně §148 odst. 1 písm. c/ tr. ř.) ve vztahu k ustanovení §60 odst. 1, odst. 3 tr. zák.
Ve stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti poukázal mimo jiné na to, že při přezkoumání stížností napadeného usnesení krajský soud nepostupoval řádně podle ustanovení §147 odst. 1 písm. a), b) tr. ř., neboť jako nadřízený orgán nepřezkoumal správnost výroku napadeného usnesení samého ani nařízení, které mu předcházelo. Nezjistil, že soud prvního stupně nepostupoval jako orgán činný v trestním řízení tak, aby věc byla projednána co nejrychleji a s plným šetřením občanských práv ve smyslu §2 odst. 4 tr. ř. a že také nehodnotil důkazy podle svého vnitřního přesvědčení po pečlivém zvážení všech okolností případu jednotlivě i v celkovém souhrnu ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. V důsledku toho došlo k zásadnímu porušení zákona v ustanovení §60 odst. 3 tr. zák., podle něhož v případě nerozhodnutí podle §60 odst. 1 tr. zák. soudem ve lhůtě do jednoho roku od skončení zkušební doby nastává fikce, že se podmíněně odsouzený osvědčil, pokud na takových průtazích odsouzený nenese vinu. V daném případě ve věci 10 T 250/95 plynula zkušební doba podmíněného odsouzení od 2. května 1996 do 2. května 1998 a jednoroční lhůta od jejího skončení tedy uplynula dnem 2. května 1999. Rozhodnutí podle §60 odst. 1 tr. zák. o přeměně trestu bylo učiněno až 4. 1. 2000 okresním soudem a 28. 1. 2000 je potvrdil krajský soud. Tato rozhodnutí tedy byla vydána v době, kdy fikce osvědčení již nastala. Podle obsahu trestního spisu bylo soudu ještě v době průběhu zkušební doby zřejmé, že obviněný je znovu stíhán pro závažnou trestnou činnost spáchanou ve zkušební době, že v této době také již byl ve vazbě a soudu tedy mohl být k dispozici. Nelze proto předpokládat jeho zavinění na průtazích vzniklých v rozhodování podle §60 odst. 1 tr. zák.
V závěru stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným usnesením a v řízení mu předcházejícím byl ve výše uvedeném směru porušen zákon, aby podle §269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení zrušil stejně jako obsahově navazující rozhodnutí a dále aby postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky z podnětu podané stížnosti pro porušení zákona v souladu s ustanovením §274 tr. ř. v neveřejném zasedání přezkoumal podle §267 odst. 1 tr. ř. správnost všech výroků napadeného rozhodnutí, jakož i řízení, které mu předcházelo, a shledal, že zákon porušen nebyl.
Podle §60 odst. 1 tr. zák. jestliže podmíněně odsouzený vedl ve zkušební době řádný život a vyhověl uloženým podmínkám, vysloví soud, že se osvědčil; jinak rozhodne, a to popřípadě již během zkušební doby, že se trest vykoná.
Podle §60 odst. 3 tr. zák. neučiní-li soud do roka od uplynutí zkušební doby rozhodnutí podle odstavce 1, aniž na tom měl podmíněně odsouzený vinu, má se za to, že se podmíněně odsouzený osvědčil.
Okresní soud v Karviné, pobočka v Havířově postupoval v souladu s výše uvedenými zákonnými ustanoveními. Dne 2. 5. 1998 uběhla obviněnému zkušební doba, dne 10. 6. 1998 byly soudcem učiněny příslušné dotazy na chování obviněného P. K. ve zkušební době, 1. 9. 1998 bylo zjištěno, že se obviněný nachází ve vazební věznici, 16. 12. 1998 obdržel okresní soud od Krajského soudu v Ostravě obžalobu, 1. 12. 1999 obdržel rozsudek Krajského soudu a rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 7. 9. 1999, sp. zn. 2 To 91/99. Tímto rozsudkem byl obviněný P. K. pravomocně uznán vinným trestnými činy podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. a podle §250 odst. 1, odst. 4 tr. zák. a byl odsouzen za tyto trestné činy a za trestný čin krádeže podle §247 odst. 1, odst. 2 tr. zák., ohledně něhož zůstal napadený rozsudek nezměněn, k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 5 roků a 10 měsíců se zařazením do věznice s ostrahou, k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu provozování živnosti nákup a prodej zboží za účelem jeho dalšího prodeje v trvání 3 roků. Posuzované trestné činy obviněný P. K. páchal v době od 12. 6. 1997 do 26. 3. 1998, tedy ve zkušební době, která podle rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 5. 1996, sp. zn. 5 To 144/96, běžela obviněnému P. K. od 2. 5. 1996 do 2. 5. 1998.
Nepodaří-li se soudu rozhodnout podle §60 odst. 1 tr. zák., že odsouzený vykoná původně podmíněně odložený trest odnětí svobody, před uplynutím jednoho roku od konce zkušební doby (§60 odst. 3 tr. zák.), musí dříve, než rozhodne po této lhůtě, jako předběžnou otázku, zda na tom měl podmíněně odsouzený vinu. Tuto předběžnou otázku vyřešily správně soudy obou stupňů tak, že vina byla na straně podmíněně odsouzeného P. K., neboť běželo jeho trestní stíhání až do 7. 9. 1999, kdy byl pravomocně uznán vinným ze spáchání trestných činů ve zkušební době posuzovaného podmíněného odsouzení. Následně pak rozhodl Okresní soud v Karviné, pobočka v Havířově bez zbytečných průtahů 4. 1. 2000, když výše popsaný rozsudek Vrchního soudu v Olomouci obdržel 1. 12. 1999. Se zřetelem na jednu ze základních zásad trestního řízení - presumpci neviny (§2 odst. 2 tr. ř.) nemohl Okresní soud v Karviné, pobočka v Havířově rozhodnout ve lhůtách uvedených v §60 odst. 1, odst. 3 tr. zák. o výkonu podmíněně odloženého trestu odnětí svobody pouze na základě trestního stíhání obviněného P. K. bez pravomocného rozhodnutí o jeho vině a trestu.
Dále se Nejvyšší soud zabýval otázkou, zda v trestním řízení vedeném u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 36 T 24/98 a u Vrchního soudu v Olomouci pod sp. zn. 2 To 91/99 nedošlo k průtahům v řízení zaviněných orgány činnými v trestním řízení. V takovém případě by pak obviněný P. K. nemohl mít vinu ve smyslu ustanovení §60 odst. 3 tr. zák. na tom, že soud do roku od uplynutí zkušební doby neučinil rozhodnutí podle §60 odst. 1 tr. zák. Žádné takové průtahy v řízení však Nejvyšší soud nezjistil.
Se zřetelem na výše uvedené nezbylo Nejvyššímu soudu, než podle §268 odst. 1 tr. ř. stížnost pro porušení zákona zamítnout, neboť zákon porušen nebyl.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. února 2001
Předseda senátu:
JUDr. J. P.