ECLI:CZ:NS:2001:4.TZ.46.2001.1
sp. zn. 4 Tz 46/2001
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 10. dubna 2001 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného Ing. J. J., proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 26. 9. 1991, sp. zn. Rt 121/91, a podle §268 odst. 2 tr. ř., §269 odst. 2 tr. ř. a §271 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 26. 9. 1991, sp. zn. Rt 121/91, a řízením, jež mu předcházelo, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. a §2 odst. 1 písm. b), odst. 2 zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, ve znění pozdějších předpisů, v neprospěch obviněného Ing. J. J.
Napadené usnesení se z r u š u j e.
Podle §2 odst. 2 zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, ve znění pozdějších předpisů, n e n í Ing. J. J. ú č a s t e n r e h a b i l i t a c e podle tohoto zákona.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Zbraslavi ze dne 10. 12. 1949, sp. zn. T 636/49, byl Ing. J. J. v bodě 1. výroku rozsudku uznán vinným přečinem ohrožování jednotného hospodářského plánu z nedbalosti podle §38 zákona č. 231/1948 Sb. jehož se dopustil tím, že v době od 1. 7. 1949 v K., jako hospodářský správce, pověřený ústředním ředitelstvím Československých státních statků, národní podnik, vedením státního hospodářství v K., se nestaral dostatečně o majetek mu svěřený, ve žních 1949 nechal slámu ze sklizeného a vymláceného ječmene na poli tak dlouho, že ztratila na hodnotě, neodvedl pšenici z loňské sklizně, pracovním silám v době sklizně řepky dal vyklízet chlévy, aby zahladil stopy nepořádku, neboť mrva nebyla vyvážena a ponechána pod dobytkem až do výše 60 cm, takže bylo ohroženo zdraví ustájeného dobytka a zároveň tím snížena úrodnost polí, odňal hospodářství jednu pracovní sílu pro potřebu své vlastní domácnosti a platil ji z prostředků národního podniku, čímž tento poškodil o částku 8 314,- Kčs, krmil vlastního vepře a drůbež v počtu 149 kusů krmivem národního podniku, nesprávným vyplácením mzdy porušil pracovní morálku zaměstnanců, nevedl řádné záznamy o chodu hospodářství, ač tyto jsou předepsány a dopustil, aby byla zapisována falešná čísla, čímž bylo větší množství zásob podstatně odňato.V bodě 2. rozsudku byl uznán vinným zločinem zpronevěry podle §183 tr. zák., jehož se dopustil tím, že odňal pro krmení vlastního vepře a drůbeže ze sýpky krmivo v hodnotě 12 657,- a 759,- Kčs. V bodě 3. výroku rozsudku byl uznán vinným přestupkem podvodu podle §197/461 tr. zák., jehož se dopustil tím, že během provádění revize v říjnu 1949 nařídil zaměstnancům, aby ukryli asi 50 - 60 kg krmné rýže v ceně asi 150 - 180,- Kčs, ač tato již byla předtím ze zásob odepsána jako vydaná, aby její neoprávněné odepsání zahladil. Za to byl podle §184 I. sazby tr. zák. se zřetelem na ustanovení §25 a 55 tr. zák. odsouzen k nepodmíněnému trestu těžkého žaláře v trvání šesti měsíců, zostřeného a doplněného dvěma tvrdými lůžky měsíčně a podle §47 zák. č. 231/1948 Sb. k peněžitému trestu ve výši 5 000,- Kčs, v případě nedobytnosti k náhradnímu trestu těžkého žaláře v trvání patnácti dnů, a ke ztrátě práva volebního.
Proti tomuto rozsudku podali odvolání jak obviněný Ing. J. J., tak veřejný žalobce. Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 17. 7. 1950, sp. zn. To 538/50, z podnětu odvolání obviněného napadený rozsudek podle §102 odst. 3 zákona č. 231/1948 Sb. zrušil a obviněného podle §259 č. 2 tr. ř. zprostil z obžaloby, že 1. od 1. 7. 1949 do října 1949 v K. jako hospodářský správce pověřený Ústředním ředitelstvím československých státních statků - národní podnik, vedením státního hospodářství v K., neplnil a porušil povinnosti vyplývající z jeho zaměstnání v úmyslu ohrozit provádění nebo plnění jednotného hospodářského plánu, 2. v téže době a tamtéž krmivo pro vepře a drůbež v celkové hodnotě 13 416,- Kčs, tedy věci jemu jako vedoucímu československými státními státky - národní podnik svěřené, hodnotu 6 000,- Kčs převyšující, za sebou zadržel a sobě přivlastnil, 3. dne 24. 10. 1949 tamtéž dal ukrýt 50 - 60 kg krmné rýže před revizními orgány, přičemž lstivým jednáním uvedl československé státní statky v omyl, jímž tyto škodu na svém majetku 6 000,- Kčs nepřevyšující trpěti měly a částkou 4 500,- Kčs skutečně utrpěly. Tím měl spáchat v bodě 1. zločin sabotáže podle §36 odst. 1 zákona č. 231/1948 Sb., v bodě 2. zločin zpronevěry podle §183 tr. zák. a v bodě 3. přestupek podvodu podle §197/461 tr. zák. Soukromý účastník - československé státní statky, národní podnik, ústřední ředitelství v P., byl podle §366 tr. ř. odkázán s nárokem na náhradu způsobené škody ve výši 24 240, 20,- Kčs na pořad práva soukromého. Podle §102 odst. 2 zákona č. 319/1948 Sb. bylo odvolání veřejného žalobce jako neodůvodněné zamítnuto.
Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl usnesením dne 26. 9. 1991, sp. zn. Rt 121/91, tak, že podle §2 odst. 1 písm. b) zákona č. 119/1991 Sb., o soudní rehabilitaci, prohlásil u odsouzeného Ing. J. J. za zrušený výrok o vině přečinem ohrožování jednotného hospodářského plánu z nedbalosti podle §38 zákona č. 231/1948 Sb. z rozsudku Okresního soudu ve Zbraslavi ze dne 10. 12. 1949. Podle §2 odst. 2 zákona č. 119/1991 Sb., o soudní rehabilitaci, zastavil trestní stíhání pro přečin ohrožování jednotného hospodářského plánu podle §38 zákona č. 231/1948 Sb., kterého se měl Ing. J. J. dopustit tím, že z nedbalosti neplnil a porušil povinnosti vyplývající z jeho zaměstnání, ač mohl věděti, že tím ohrožuje provádění nebo plnění jednotného hospodářského plánu. Dále podle §2 odst. 2 zákona č. 119/1991 Sb., o soudní rehabilitaci, bylo za trestné činy rehabilitací nedotčené upuštěno od stanovení přiměřeného trestu. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 25. 10. 1991.
Proti tomuto pravomocnému usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 podal ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného Ing. J. J., neboť podle jeho názoru jím došlo k porušení ustanovení §2 odst. 1, odst. 2 zákona č. 119/1991 Sb., o soudní rehabilitaci, a §2 odst. 5, 6 tr. ř.
Obvodní soud pro Prahu 5 vydal napadené rozhodnutí na základě nedostatečných podkladových materiálů a je v rozporu se zákonem. Tento soud neměl zákonný důvod k rozhodnutí podle zákona č. 119/1991 Sb., neboť tento zákon řeší pouze případy, kdy odsuzující rozhodnutí bylo vydáno a je pravomocné. U Ing. J. J. tomu tak nebylo, neboť odsuzující rozsudek byl soudem II. stupně zrušen. Podaný návrh tedy měl Obvodní soud pro Prahu 5 zamítnout.
Závěrem ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil namítané porušení zákona, podle §269 odst. 2 tr. ř. napadené rozhodnutí zrušil a dále aby postupoval podle §271 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky přezkoumal na podkladě stížnosti pro porušení zákona podle §267 odst. 1 tr. ř. správnost a odůvodněnost všech výroků napadeného rozhodnutí, jakož i řízení, jež mu předcházelo, a dospěl k závěru, že zákon byl porušen.
Účelem zákona č. 119/1991 Sb., o soudní rehabilitaci, bylo zrušit odsuzující rozsudky za činy, které v rozporu s principy demokratické společnosti, respektující občanská politická práva a svobody zaručené ústavou a vyjádřené v mezinárodních dokumentech a mezinárodních právních normách zákon označoval za trestné, umožnit rychlé přezkoumání případů osob protiprávně odsouzených v důsledku porušování zákonnosti na úseku trestního řízení. Tento zákon v ustanovení §2 odst. 1 přikazoval soudům, aby nevyčkávajíce návrhů odsouzených osob, ze zákona rozhodovaly o zrušení soudních rozhodnutí, jež byla vyhlášena v době od 25. února 1948 do 1. ledna 1990, týkajících se skutků spáchaných po 5. květnu 1945, a to za vyjmenované trestné činy. Uvedené zákonné ustanovení se pod ad b) týkalo také těch odsouzení, k nimž došlo na podkladě zákona na ochranu republiky č. 231/1948 Sb., mj. též pro přečin ohrožování jednotného hospodářského plánu z nedbalosti podle §38 citovaného zákona. Až potud mohly být úvahy Obvodního soudu pro Prahu 5, které jej vedly k rozhodnutí o užití rehabilitace, správné. Základním předpokladem pro úvahu podle §2 odst. 2 zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, zda konkrétní odsouzený je vůbec a do jaké míry účasten rehabilitace, však byla existence pravomocného odsuzujícího soudního rozhodnutí. V posuzované trestní věci však Obvodní soud pro Prahu 5 vycházel pouze z faktu, že bývalý Okresní soud ve Zbraslavi vydal dne 10. 12. 1949 pod sp. zn. T 636/49 odsuzující rozsudek, přičemž je zřejmé, že o proběhnuvším řízení před soudem druhého stupně a jeho výsledku nevěděl. Z obsahu protokolu o neveřejném zasedání ze dne 26. 9. 1991 v trestním spise, sp. zn. Rt 121/91 totiž nevyplývá, že by byl přečten též rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 17. 7. 1950, sp. zn. To 538/50, a rovněž úkony předsedkyně senátu, jimiž toto zasedání připravovala, nesvědčí o tom, že by vyžadovala celý spis bývalého Okresního soudu ve Zbraslavi a že by jej skutečně při rozhodování o rehabilitaci měla k dispozici. V opačném případě by totiž Obvodní soud pro Prahu 5 musel vědět, že rozsudek soudu prvního stupně byl zrušen a Ing. J. J. byl obžaloby v celém rozsahu zproštěn. Důsledkem tohoto procesního postupu je neexistence pravomocného odsuzujícího soudního rozhodnutí jakožto základního předpokladu pro úvahy zda vůbec přichází v úvahu užití rehabilitace. Obvodní soud v Praze 5 pak v důsledku nesprávného zjištění skutkového stavu vadně aplikoval rehabilitaci na neexistující soudní rozhodnutí. Od tohoto primárního pochybení se poté odvíjely i jeho další chybné úvahy o upuštění od stanovení přiměřeného trestu za rehabilitací nedotčené činy.
Vzhledem k okolnostem výše uvedeným poté Nejvyšší soud České republiky podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 26. 9. 1991, sp. zn. Rt 121/91, a v řízení, které mu předcházelo, byl porušen zákon v ustanoveních §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. a §2 odst. 1 písm. b), odst. 2 zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, ve znění pozdějších předpisů v neprospěch obviněného Ing. J. J. Podle §269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení zrušil a za podmínek §271 odst. 1 tr. ř. poté ve věci sám rozhodl. Vzhledem k zjištěním, která jsou výše podrobně rozvedena bylo nutno vycházet z ustanovení §2 odst. 2 zákona č. 119/1991 Sb., o soudní rehabilitaci, ve znění pozdějších předpisů, a neexistence pravomocného odsuzujícího soudního rozhodnutí ve smyslu §2 odst. 1 písm. b) citovaného zákona pak odůvodňuje rozhodnutí o podaném návrhu Ing. J. J. ze dne 16. 4. 1991 tak, že Ing. J. J. není účasten rehabilitace podle tohoto zákona.
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 10. dubna 2001
Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše Novotná