ECLI:CZ:NS:2001:4.TZ.5.2001.1
sp. zn. 4 Tz 5/2001
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 13. února 2001 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. D. N. a soudců JUDr. F. H. a JUDr. E. T. stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného K. G., proti výroku o trestu z trestního příkazu Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 9. 12. 1998, sp. zn. 6 T 120/98, a podle §268 odst. 2 tr. ř., §269 odst. 2 tr. ř. a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Trestním příkazem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 9. 12. 1998, sp. zn. 6 T 120/98, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanovení §314e odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. ř. v neprospěch obviněného K. G.
Napadený trestní příkaz se zrušuje v celém rozsahu.
Zrušují se též všechna další rozhodnutí, na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku se p ř i k a z u j e, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Samosoudce Okresního soudu ve Frýdku-Místku vydal dne 9. 12. 1998 pod sp. zn. 6 T 120/98 trestní příkaz, jímž obviněného K. G. uznal vinným trestným činem podvodu podle §250 odst.1, odst. 2 tr. zák., jehož se dopustil tím, že v období od 15. 7. 1995 do 1. 8. 1995 na poštách v T., v Č. T. a H. vybral na nekryté šeky IPB, a. s. P., celkem částku ve výši 38 500,- Kč, přičemž v době výběrů měl na svých účtech číslo 103561089 a 103450098, založených dne 8. 7. 1995 a 25. 7. 1995 pouze základní vklady ve výši 200,- Kč, ač v té době věděl, že v souladu s Obchodními podmínkami pro postžirové účty a Obchodními podmínkami pro postkonta je oprávněn s prostředky na svých účtech disponovat pouze do výše minimálního zůstatku, a tímto jednáním způsobil IPB, a. s., P., celkovou škodu ve výši 38 100,- Kč. Za to mu byl v sazbě §250 odst. 2 tr. zák. uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byl zavázán k povinnosti zaplatit na náhradě škody poškozené organizaci IPB, a. s., OOJ Ž. c., částku 38 100,- Kč. Trestní příkaz nabyl právní moci dne 28. 7. 1999.
Proti výroku o trestu tohoto trestního příkazu podal ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného K. G.
Trestní příkaz byl obviněnému doručen dne 28. 7. 1999. Okresní soud ve Frýdku-Místku nezjistil, že před doručením trestního příkazu byl obviněný odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Karviné, pobočka v Havířově, dne 8. 2. 1999, sp. zn. 11 T 85/98, pro trestné činy podvodu podle §250 odst. 1, odst. 2 tr. zák., zpronevěry podle §248 odst. 1, odst. 2 tr. zák. a zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 2, odst. 3 tr. zák. k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání třiceti měsíců. Okresní soud měl tedy postupovat podle §35 odst. 2 tr. zák. a ve věci vzhledem k ustanovení §314e odst. 4 písm. d) tr. ř. rozhodnout rozsudkem. Protože tak nepostupoval, uložil obviněnému trest odnětí svobody, který v souhrnu s trestem předchozím převyšuje nejvyšší výměru, kterou lze uložit. V tom je spatřován zřejmý nepoměr ke stupni nebezpečnosti činu pro společnost a současně splnění podmínek uvedených v ustanovení §266 odst. 2 tr. ř.
Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti České republiky navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil namítané porušení zákona, podle §269 odst. 2 tr. ř. napadené rozhodnutí zrušil a dále postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud přezkoumal na podkladě stížnosti pro porušení zákona správnost všech výroků napadeného rozhodnutí, jakož i řízení, jež mu předcházelo, a shledal, že zákon byl porušen.
V posuzované trestní věci bylo konáno řízení o trestném činu, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice nepřevyšuje pět let, a proto byl k řízení příslušný samosoudce, jemuž ustanovení §314e odst. 1 tr. ř. umožňovalo ve věci vydat trestní příkaz. Samosoudce Okresního soudu ve Frýdku-Místku dne 9. 12. 1998 trestní příkaz vydal. Z poštovních doručenek je zřejmé, že obhájci obviněného, státnímu zástupci a poškozenému byl trestní příkaz doručen již v prosinci 1998. Vzhledem k tomu, že se obviněnému trestní příkaz doručit nepodařilo, neboť dle sdělení věznice v O. - H. byl k datu 30. 11. 1998 na základě rozhodnutí Okresního soudu v Ostravě, sp. zn. PP 114/98 z výkonu trestu podmíněně propuštěn, a rovněž tak na udané adrese trvalého bydliště se nezdržoval, vydal samosoudce Okresního soudu ve Frýdku-Místku dne 28. 1. 1999 příkaz k zatčení. Obviněný byl na základě tohoto příkazu zadržen dne 28. 7. 1999, a téhož dne mu byl trestní příkaz doručen.V této souvislosti byl s obviněným sepsán protokol, z jehož obsahu vyplývá, že se obviněný vzdal odporu a vyjádřil současně i stanovisko, že si nepřeje, aby v jeho prospěch podala opravný prostředek některá z osob uvedených v ustanovení §247 odst. 2 tr. ř. Uvedené datum je významné z pohledu ustanovení §314e odst. 5 tr. ř., neboť trestní příkaz má povahu odsuzujícího rozsudku a účinky spojené s vyhlášením rozsudku nastávají doručením trestního příkazu obviněnému.
Obviněný K. G. byl před doručením shora označeného trestního příkazu odsouzen Okresním soudem v Karviné, pobočka v Havířově, a to rozsudkem ze dne 8. 2. 1999, sp. zn. 11 T 85/98, pro dva trestné činy podvodu podle §250 odst. 1, odst. 2 tr. zák., dva trestné činy zpronevěry podle §248 odst. 1, odst. 2 tr. zák. a trestné činy zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 2 tr. zák. a §213 odst. 2, odst. 3 tr. zák., za což mu byl uložen úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání třiceti měsíců s výkonem ve věznici s ostrahou. Rozsudek nabyl právní moci dne 20. 5. 1999.
Pochybení Okresního soudu ve Frýdku-Místku spočívá především v tom, že byť formálně trestní příkaz vydat mohl, neměl v konkrétním případě splněny všechny nezbytné předpoklady pro aplikaci ustanovení §314e odst. 1 tr. ř. Podle tohoto ustanovení může samosoudce bez projednání věci v hlavním líčení vydat trestní příkaz, jestliže skutkový stav je spolehlivě prokázán provedenými důkazy. Pod pojem spolehlivého zjištění skutkového stavu je však nutno zahrnout i objasnění okolností, jež mají vzhledem k osobě pachatele význam z hlediska stanovení adekvátního druhu trestu a jeho výměry tak, aby uložený trest v sobě plně pojímal požadavky stanovené §23 odst. 1 tr. zák. Pokud by okresní soud v posuzované věci postupoval plně v intencích tohoto požadavku, zjistil by, že proti obviněnému je paralelně vedeno trestní stíhání pro rozsáhlou trestnou činnost u Okresního soudu v Karviné, pobočka v Havířově, což jej mělo vést k tomu, aby si o stavu tohoto řízení opatřil potřebné podrobnější
informace. Znalost stavu řízení by nepochybně deklinovala úvahy okresního soudu o vhodnosti rozhodnutí posuzované trestní věci trestním příkazem.
Vzhledem k značné časové prodlevě mezi datem vydání trestního příkazu a dnem jeho doručení obviněnému se tak Okresní soud ve Frýdku-Místku v době doručování trestního příkazu ocitl v situaci, kdy již existoval pravomocný rozsudek Okresního soudu v Karviné, pobočka v Havířově, ze dne 8. 2. 1999, sp. zn. 11 T 85/98, přičemž existence tohoto rozsudku tvořila vzhledem k ustanovení §314e odst. 4 písm. d) tr. ř. pro Okresní soud ve Frýdku-Místku objektivní procesní překážku pro užití institutu trestního příkazu, neboť jím měl být jednak uložen souhrnný trest dle zásad uvedených v ustanovení §35 odst. 2 tr. zák., a navíc pak trest, k němuž měl být souhrnný trest ukládán, byl uložen rozsudkem. Důsledkem porušení citovaných ustanovení je stav, kdy obviněnému byly vedle sebe uloženy tresty odnětí svobody v trvání třiceti měsíců a jednoho roku, což ve svém souhrnu je trest, který o šest měsíců převyšuje horní hranici trestní sazby §213 odst. 3 tr. zák. jakožto trestného činu nejpřísněji trestného, v rámci níž by mu měl být souhrnný trest ukládán.
S přihlédnutím ke všem těmto skutečnostem Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že trestním příkazem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 9. 12. 1998, sp. zn. 6 T 120/98, byl porušen zákon v ustanovení §314e odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. ř. v neprospěch obviněného K. G.
Ačkoliv konstatované porušení zákona má v předmětném rozhodnutí důsledky dopadající na správnost výroku o trestu, bylo v daném případě nutno zrušit napadené rozhodnutí v celém rozsahu. Trestní příkaz má podle ustanovení §314e odst. 5 tr. ř. povahu odsuzujícího rozsudku, což znamená, že trestním příkazem nelze obviněného zprostit obžaloby podle §226 tr. ř., ani upustit od jeho potrestání podle §24 a násl. tr. zák. V uvedeném "odsuzujícím" smyslu tvoří výroky trestního příkazu jednotu a jsou s nimi spojeny účinky předpokládané zákonem (nezaměnitelnost, závaznost, vykonatelnost). Je-li proti trestnímu příkazu podán odpor podle §314g tr. ř., nelze jím dosáhnout zrušení jen některého z výroků trestního příkazu, a to ani pokud by podaný odpor proti takovému výroku výlučně směřoval, neboť v důsledku uplatnění tohoto specifického opravného prostředku se trestní příkaz zruší zásadně celý, t. j. ve všech výrocích a samosoudce ve věci nařídí hlavní líčení (§314g odst. 2 tr. ř.). Nepřichází tedy v úvahu, aby se trestní příkaz stal částečně pravomocným a další řízení se vedlo např. jen o uložení trestu nebo náhradě škody.
Podle shora naznačených kriterií postupoval Nejvyšší soud i v projednávané trestní věci. Trestní příkaz, který vydal samosoudce Okresního soudu ve Frýdku-Místku byl zatížen vadou, v důsledku které se stal - jako institut s povahou odsuzujícího rozsudku ve smyslu ustanovení §314e odst. 5 tr. ř. - nezákonným. Proto jej bylo nutno postupem podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušit celý a současně zrušit též další rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Nejvyšší soud poté podle §270 odst. 1 tr. ř. věc přikázal Okresnímu soudu ve Frýdku- Místku, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Uvedená trestní věc se tak
vrací do stadia po podání obžaloby. Bude na okresním soudu jaký procesní způsob rozhodnutí ve věci zvolí, pokud však bude ve věci nařizovat hlavní líčení a rozhodovat, je v takovémto případě vázán podle §270 odst. 4 tr. ř. právním názorem vysloveným v této věci Nejvyšším soudem, nadto by měl zohlednit, že obviněný již trestním příkazem uložený trest odnětí svobody v trvání jednoho roku vykonal.
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. února 2001
Předsedkyně senátu:
JUDr. D. N.