ECLI:CZ:NS:2001:4.TZ.59.2001.1
sp. zn. 4 Tz 59/2001
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 15. května 2001 v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pácala a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Danuše Novotné stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného O. J., proti pravomocnému rozsudku bývalého Nižšího vojenského soudu v Brně ze dne 11. 11. 1955, sp. zn. T 36/55, a rozhodl podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §271 odst. 1 tr. ř. takto:
Pravomocným rozsudkem bývalého Nižšího vojenského soudu v Brně ze dne 11. 11. 1955, sp. zn. T 36/55, byl p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §265 odst. 1 zák. č. 86/1950 Sb. a §2 odst. 3 zák. č. 87/1950 Sb. v neprospěch obviněného O. J.
Napadený rozsudek se zrušuje v celém rozsahu.
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, zejména se zrušuje rozsudek bývalého Vojenského obvodového soudu v Brně ze dne 12. 11. 1992, sp.zn. 1 Rtv 7/92 a usnesení téhož soudu ze dne 21. 5. 1992, sp. zn. 1 Rtv 7/92.
Podle §11 odst. 1 písm. f) tr. ř. se z a s t a v u j e trestní stíhání obviněného O. J., nar. 21. 5. 1921, pro skutek spočívající v tom, že
dne 20. 9. 1955 nenastoupil, jak byl povinen podle povolávacího rozkazu, vojenské cvičení, přičemž se odvolával na svoje náboženské přesvědčení, že je Svědek Jehovův,
čímž měl spáchat trestný čin nenastoupení služby v branné moci podle §265 odst. 1 zák. č. 86/1950 Sb.
Odůvodnění:
Rozsudkem bývalého Nižšího vojenského soudu v Brně ze dne 11. 11. 1955, sp. zn. T 36/55, byl obviněný O. J. uznán vinný trestným činem nenastoupení služby v branné moci podle §265 odst. 1 zák. č. 86/1950 Sb. (dále jen tr. zák. 1950), kterého se měl dopustit shora popsaným jednáním. Za to mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání tří let a podle §68 odst. 1 písm. a) zák. č. 87/1950 Sb. mu byla stanovena povinnost nahradit náklady trestního řízení zálohované státem. Podle §43 tr. zák. 1950 Sb. byla vyslovena ztráta čestných práv občanských a ztráta práv uvedených v §44 odst. 2 cit. zákona na tři roky. Rozsudek nabyl právní moci dne 15. 11. 1955, jak je na něm vyznačeno.
Ještě před tímto odsouzením byl obviněný O. J. rozsudkem bývalého Nižšího vojenského soudu v Brně ze dne 17. 8. 1954, sp. zn. T 33/54, uznán vinným trestným činem vyhýbání se služební povinnosti podle §270 odst. 1 písm. b) tr. zák. 1950 Sb. a byl mu uložen trest odnětí svobody v trvání dvou let a ztráta čestných práv občanských na tři roky. Trestnost jednání spočívala v tom, že dne 27. 7. 1954 měl nastoupit vojenské cvičení, po příchodu k vojenskému útvaru však odmítl obléci vojenský stejnokroj a konat výcvik s odůvodněním, že je Svědkem Jehovovým a vojenskou službu mu jeho víra nedovoluje.
Pravomocným usnesením bývalého Vojenského obvodového soudu Brno ze dne 21. 5. 1992, sp. zn. 1 Rtv 7/92, byl zrušen ve výroku o trestu rozsudek Nižšího vojenského soudu v Brně ze dne 11. 11. 1955, sp. zn. T 36/55, podle §14 odst. 1 písm. f) zák. č. 119/1990 Sb.
Pravomocným rozsudkem bývalého Vojenského obvodového soudu Brno ze dne 12. 11. 1992, sp. zn. 1 Rtv 7/92, byl obviněnému O. J. z důvodu §227 tr. ř. neuložen trest při nezměněném výroku o vině z rozsudku bývalého Nižšího vojenského soudu v Brně ze dne 11. 11. 1955, sp. zn. T 36/55, kterým byl uznán vinným trestným činem nenastoupení služby v branné moci podle §265 odst. 1 tr. zák. 1950.
Proti rozsudku bývalého Nižšího vojenského soudu v Brně ze dne 11. 11. 1955, sp. zn. T 36/55, podal ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného O. J. Vytkl v ní porušení zákona v ustanoveních §281, §283, §6 písm. e) a §2 odst. 7 zák. č. 87/1950 Sb.
V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti poukázal mimo jiné na to, že již v rozsudku bývalého Nižšího vojenského soudu v Brně ve věci T 33/54 bylo konstatováno, že obviněný O. J. odmítl vykonávat vojenské cvičení s odvoláním na své náboženské přesvědčení, neboť je od r. 1948 Svědkem Jehovovým. Jednal tedy od počátku v úmyslu trvale se vojenské službě vyhnout a tento svůj úmysl dal jednoznačně najevo s tím, že jej pod žádným tlakem nehodlá změnit. Trest, který mu tehdy byl uložen, odpykal částečně, neboť na jeho trestní věc se vztahovala amnestie z 9. 5. 1955. Tento úmysl jako trvalý potvrdil obviněný i svým dalším jednáním, které bylo předmětem jednání bývalého Nižšího vojenského soudu v Brně ve věci T 36/55.
Obviněný O. J. podle názoru ministra spravedlnosti tedy již od počátku dal najevo svůj úmysl trvale se vyhnout vojenské službě ve formě vojenských cvičení, byť předtím již vojenskou službu vykonával.Vzhledem k tomuto jednotícímu úmyslu je nutno jednání obviněného ze dne 27. 7. 1954 a ze dne 20. 9. 1955 ve vztahu k výkonu vojenské služby ve formě vojenského cvičení považovat za jeden skutek, byť jeho právní posouzení bylo rozdílné, pro který byl odsouzen již rozsudkem bývalého Nižšího vojenského soudu v Brně ze dne 17. 8. 1954, sp. zn. T 33/54. Další odsouzení rozsudkem bývalého Nižšího vojenského soudu v Brně ze dne 11. 11. 1955, sp. zn. T 36/55, bylo porušením obecně a trvale platné zásady „ne bis in idem\", formulované v ustanovení §6 písm. e) zák. č. 87/50 Sb. (zřejmě zák. č. 64/1956 Sb., který však na daný případ nelze použít).
Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil porušení zákona v uvedeném rozsahu, aby podle §269 odst. 2 tr. ř. citovaný rozsudek zrušil včetně obsahově navazujících rozhodnutí a dále aby postupoval podle §271 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky přezkoumal podle §267 odst. 1 tr. ř. z podnětu této stížnosti pro porušení zákona správnost všech výroků napadeného rozhodnutí, nikoliv však správnost řízení, které mu předcházelo, neboť předmětné trestní spisy bývalého Nižšího vojenského soudu Brno, sp. zn. T 36/55 a T 33/54, byly již skartovány, a dospěl k závěru, že zákon porušen byl.
Je třeba přisvědčit názoru vyslovenému ve stížnosti pro porušení zákona, že již v rozsudku bývalého Nižšího vojenského soudu Brno ze dne 17. 4. 1954, sp. zn. T 33/54, je konstatováno, že obviněný O. J. u hlavního líčení vypověděl, že z důvodu náboženského přesvědčení odpírá konati vojenskou službu, je příslušníkem sekty Svědků Jehovových a nemůže jako příslušník této sekty konati vojenskou službu. Dal tedy najevo zcela jednoznačně úmysl trvale se vojenské službě vyhnout. Přesto byl rozsudkem bývalého Nižšího vojenského soudu Brno ze dne 11. 11. 1955, sp. zn. T 36/55, odsouzen pro skutek spočívající v tom, že 20. 9. 1955 nenastoupil vojenské cvičení, přičemž se odvolával na svoje náboženské přesvědčení. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu ČR (např. nálezy ze dne 18. 9. 1995, sp. zn. IV.ÚS 81/95 a ze dne 20. 3. 1997, sp. zn. I.ÚS 184/96) se jedná o týž skutek a tedy o věc rozsouzenou. Zde je na místě připomenout, že znění §220 odst. 1, §166 odst. 1 písm. b), §89 odst. 1 písm. f) a §89 odst. 2 písm. d) zák. č. 87/1950 lze vyložit jako odpovídající znění §11 odst. 1 písm. f) tr. ř. nyní platného - tedy povinnost zastavit trestní stíhání, jestliže trestní stíhání obviněného pro týž skutek skončilo pravomocným rozsudkem soudu, a tento rozsudek nebyl v předepsaném řízení zrušen.
Se zřetelem na výše uvedené tedy Nejvyšší soud vyslovil porušení zákona v ustanoveních §265 odst. 1 tr. zák. 1950 a §2 odst. 3 zák. č. 87/1950 Sb. Nižší vojenský soud neměl obviněného O. J. uznat vinným trestným činem nenastoupení služby v branné moci, nýbrž podle §166 odst. 1 písm. b) zák. č. 87/1950 Sb. jeho trestní stíhání mělo být zastaveno jako věc rozsouzená. Zákon byl porušen v neprospěch obviněného. Podle §269 odst. 2 tr. ř. Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek, jakož i všechna obsahově navazující rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Při splnění podmínek uvedených v §271 odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud rozhodl ve věci sám a podle §11 odst. 1 písm. f) tr. ř. trestní stíhání obviněného O. J. zastavil, neboť jeho trestní stíhání pro týž skutek skončilo pravomocným rozsudkem soudu a tento rozsudek nebyl v předepsaném řízení zrušen.
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. května 2001
Předseda senátu:
JUDr. Jiří Pácal