ECLI:CZ:NS:2001:4.TZ.71.2001.1
sp. zn. 4 Tz 71/2001
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 2. května 2001 v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pácala a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Danuše Novotné stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného K. M., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 5. 1999, sp. zn. 6 To 16/99, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 43 T 13/98, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 5. 1999, sp. zn. 6 To 16/99,
b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §254 odst. 1 a §259 odst. 3 tr. ř. a tímto rozsudkem a v řízení mu předcházejícím dále v ustanoveních §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. ve prospěch i neprospěch obviněného K. M.
Napadený rozsudek se zrušuje v celém rozsahu. Zrušuje se i rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 10. 11. 1998, sp. zn. 43 T 13/98, v části týkající se obviněného K. M. Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Městskému soudu v Praze se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 10. 11. 1998, sp. zn. 43 T 13/98, byl obviněný K. M. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), odst. 4 tr. zák. a trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, odst. 2 tr. zák. Trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), odst. 4 tr. zák. se podle výroku rozsudku dopustil tím, že v době od ledna 1997 do dubna 1997 v P., ve skladech ČKD - D.S., a. s., kde byl zaměstnán jako vedoucí, postupně odcizoval skladovaný materiál, který prostřednictvím neztotožněné osoby či osob nechával vyvážet mimo objekt a prodávat v provozovnách Sběrných surovin a takto odcizil ve výroku rozsudku specifikovaný materiál v celkové hodnotě 1 877 322,10 Kč. Trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák. se podle výroku rozsudku dopustil tím, že na témže místě dne 21. 7. 1997 převzal osobně částku 33 000,- Kč, určenou na úhradu poštovních poplatků, ze které částku 30 741,- Kč použil na úhradu svých soukromých závazků. Obviněnému M. byl uložen podle ustanovení §247 odst. 4 a §35 odst. 1 tr. zák. úhrnný trest odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem. Týmž rozsudkem byl dále podle §226 písm. c) tr. ř. pravomocně zproštěn obžaloby pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), odst. 4 tr. zák. obviněný B. D., kterého se stížnost pro porušení zákona netýká.
Rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 5. 1999, sp. zn. 6 To 16/99, byl z podnětu odvolání obviněného M. rozsudek soudu I. stupně podle §258 odst. 2 tr. ř. z důvodů §258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. ohledně tohoto obviněného zrušen v celém rozsahu. Současně podle §259 odst. 3 tr. ř. byl obviněný K. M. uznán vinným trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, odst. 4 tr. zák. na tom skutkovém základě, že:
1) v době od ledna 1997 do 23. července 1997 v P., jako vedoucí skladu ČKD - D. S., a. s., přisvojoval si skladový materiál, který neztotožněný řidič podnikové dopravy odvážel do Sběrných surovin, kde byl prodán, o utržené peníze se s řidičem rozdělil a získal částku ve výši nejméně 100 000,- Kč a takto si přivlastnil:
- v přesně nezjištěný den v měsíci lednu 300 ks chladičů v hodnotě 3 900,- Kč,
- 2. 2. 1997 400 ks chladičů v hodnotě 5 200,- Kč,
- přesně nezjištěného dne 800 ks chladičů v hodnotě 10 400,- Kč,
- 4. 3. 1997 12 000 ks vývodek v hodnotě 114 000,- Kč,
- 5. 4. 1997 4 000 ks vývodek v hodnotě 38 000,- Kč,
- 6. 4. 1997 20 000 ks mosazných doteků v hodnotě 1 044 000,- Kč,
- 7. 5. 1997 30 ks spínacích skříní v hodnotě 258 090,- Kč,
- od 8. 7. 1997 do 23. 7. 1997 18 196 ks ok kabelů v hodnotě 365 732,10 Kč,
celkem materiál v hodnotě 1 877 322,10 Kč,
2) v téže funkci a tamtéž dne 21. července 1997 převzal od vedoucí pokladní částku 33 000,- Kč, určenou na úhradu poštovních poplatků, z nichž vyúčtoval částku 2 259,- Kč a zbytek použil pro svoji potřebu a způsobil škodu ve výši 30 741,- Kč, celkem způsobil škodu ve výši 1 908 063,10 Kč.
Za to byl obviněnému K. M. uložen podle §248 odst. 4 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání pěti roků, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem.
Proti tomuto rozsudku podal ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného K. M. Vytkl v ní porušení zákona v ustanoveních §254 odst. 1, §259 odst. 3, §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. a §89 odst. 15 tr. zák., ve znění platném do 31. 12. 1997. Ve stížnosti pro porušení zákona poukázal ministr spravedlnosti České republiky mimo jiné na to, že skutková zjištění byla učiněna v souladu s ustanovením §2 odst. 5, 6 tr. ř., pokud se týká jednání spočívajícího v odcizení finanční částky 30 741,- Kč. Provedené důkazy rovněž opravňují k závěru, že obviněný M. v první polovině roku 1997 na svém pracovišti v určitém rozsahu odcizoval skladový materiál; skutková zjištění však nebyla učiněna v souladu s ustanovením §2 odst. 5, 6 tr. ř. a též v ustanovení §89 odst. 15 tr. zák., ve znění platném do 31. 12. 1997, pokud se týká stanovení výše způsobené škody. Za důkazně doložené lze považovat pouze údaje o počtu odcizených spínacích skříní (30 kusů) a kabelových ok (18 196 kusů). Údaj o spínacích skříních potvrzuje svědkyně J. Š. (č. l. 123) a ohledně této položky lze přihlédnout i k výpovědi obviněného, který tento údaj spontánně uvedl s tím, že šlo o rozměrnější předměty, které na rozdíl od jiných byly nakládány jednotlivě (č. l. 172). Počet odcizených kabelových ok je potvrzován výpovědí svědka - skladníka P. N. (č. l. 126) a zejména doklady - tzv. malými sděleními na č. l. 133 - 134. Další početní údaje uvedené ve vyčíslení škody žádným svědectvím ani listinným důkazem doloženy nejsou, což platí i o zdaleka nejvýraznější položce, kterou představuje 20 000 kusů mosazných dotyků v údajné hodnotě 1 044 000,- Kč. Pokud soud poukazuje na doklad na č. l. 132, potvrzující převzetí chladičů obviněným, je nutno - nehledě na nízkou kvalitu tohoto dokladu - poukázat na skutečnost, že doklad je datován k 29. 4. 1997, když chladiče měl obviněný odcizit v lednu - únoru 1997. O tom, že nalézací soud při hodnocení důkazů nepostupoval v souladu s ust. §2 odst. 6 tr. ř., svědčí též skutečnost, že za rozhodující důkaz označil kopii zápisu o provedené inventuře na č. l. 127 - 131. Inventura byla provedena v prosinci 1996 a z citovaného materiálu absolutně žádné relevantní poznatky k trestné činnosti obviněného nevyplývají. Stavy materiálu jsou zde vyjádřeny finančně bez jakéhokoli druhového rozlišení.
Při stanovení hodnoty odcizeného materiálu podle názoru ministra spravedlnosti bylo postupováno v naprostém rozporu s ust. §89 odst. 15 tr. zák., ve znění platném do 31. 12. 1997. Podle tohoto ustanovení, shodného s dnešním ust. §89 odst. 12 tr. zák., je při stanovení výše škody způsobené trestným činem nutno vycházet z obvyklé prodejní ceny věci v době a místě odcizení. Tato zásada v žádném případě respektována nebyla. Při prvním vyčíslení škody bylo vycházeno z fakturačních cen, tj. z hodnot pořizovacích. Z listinných materiálů na č. l. 27 a násl. vyplývá, že faktury vesměs pocházejí z let 1994 - 1996. V této souvislosti je navíc nutno uvést, že souvislost faktur s jednotlivými druhy odcizeného materiálu není vždy jasná a že v žádné z nich není zmiňován nejdražší druh materiálu - mosazné doteky. K cenám použitým ve druhém vyjádření poškozené firmy se jeho zpracovatel blíže nevyjádřil. Srovnání listinných materiálů na č. l. 21 a 189 nasvědčuje tomu, že šlo opět o ceny fakturační. Rozdíl spočíval pouze v tom, že u toho materiálu, který existoval ve více typech, bylo použito ceny odpovídající typu nejlevnějšímu. Z pořizovacích cen nebylo pro účely trestního řízení možno vycházet. V podmínkách tržního hospodářství může u dlouhodobě skladovaných materiálových zásob dojít k poklesu jejich tržní hodnoty v důsledku zániku nebo omezení určitého druhu výroby, a to i tehdy, když se jejich fyzické vlastnosti nijak nemění. Svědek ing. S. R., vedoucí odboru zásobování poškozené firmy, při výslechu v přípravném řízení uvedl, že nebyl důvod snižovat cenu skladovaného materiálu z toho důvodu, že by šlo o nějaké „ležáky\" (č. l. 203). Z faktur předložených poškozenou firmou ovšem vyplývá, že šlo o materiál nakoupený většinou již v r. 1995. Tato skutečnost odpovídá spíše tvrzení obviněného, podle kterého šlo o staré, nepohyblivé zásoby. Nebyla objasněna ani možnost ztráty hodnoty skladovaného materiálu v důsledku koroze nebo jiných vnějších vlivů. V již citované výpovědi svědek ing. R. trval na tom, že ve všech případech šlo o materiál plnohodnotný. U hlavního líčení (č. l. 252) ovšem týž svědek uvedl, že některé komponenty v průběhu skladování hodnotu neztrácejí a jiné ztrácejí. Pouze příkladmo uvedl, že hodnotu může ztratit materiál označený jako vývodky. Svědek současně připustil, že i zkorodované věci mohly zůstat ve skladu. Toto vyjádření koresponduje s tvrzením obviněného M., který hovořil o zrezivění zejména u vývodek (č. l. 247). V předmětné trestní věci bylo stanovení výše škody otázkou značně složitou, a proto nepochybně bylo na místě přibrání znalce z oboru ekonomiky. Ještě před přibráním znalce se měl soud pokusit opatřit další doklady, když možnost existence takovýchto dokladů se podává z vyjádření svědka K. na č. l. 255 (seznam zpracovaný pro potřeby kriminální policie, blíže nespecifikované podklady, archivované na ekonomickém úseku).
V závěru stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil porušení zákona ve vytýkaném směru, aby podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek, jakož i jemu předcházející rozsudek soudu I. stupně, a dále aby postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky přezkoumal podle §267 odst. 1 tr. ř. z podnětu této stížnosti pro porušení zákona správnost všech výroků napadeného rozsudku, jakož i řízení, které mu předcházelo, a shledal, že zákon porušen byl.
Podle §2 odst. 5 tr. ř. orgány činné v trestním řízení postupují tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí. Bez návrhu stran objasňují stejně pečlivě okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch obviněného. Doznání obviněného nezbavuje orgány činné v trestním řízení povinnosti přezkoumat všechny okolnosti případu.
Podle §2 odst. 6 tr. ř. orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení, založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.
Je třeba konstatovat, že orgány činné v daném trestním řízení se těmito zákonnými ustanoveními důsledně neřídily. Ve stížnosti pro porušení zákona je správně uvedeno, že nebyla náležitě zjištěna výše škody způsobená posuzovaným jednáním obviněného K. M. Především nebyl zjištěn alespoň minimální počet kusů jednotlivých druhů skladového materiálu (s výjimkou spínacích skříní a ok kabelů), který si obviněný měl přisvojit, kvalita (míra znehodnocení) tohoto materiálu a cena zmíněného skladového materiálu v době jeho odcizení. V tomto směru nebyla vyvrácena obhajoba obviněného K. M. uplatněná zejména v hlavních líčeních a v podaném odvolání proti rozsudku soudu I. stupně. Obviněnému při hlavním líčení nebyla ani podle §207 odst. 2 tr. ř. přečtena jeho výpověď z přípravného řízení na č. l. 197-199 spisu, v níž doznal rozsah odcizeného skladového materiálu v souladu se sděleným obviněním, nebyl dotázán na příčinu rozporů ve svých výpovědích.
Rozporná a důkazně neprověřená se jeví výpověď svědka B. K., který za poškozenou organizaci stanovil množství odcizeného skladového materiálu a jeho cenu. Tento svědek při hlavním líčení 10. 11. 1998 vypověděl, že po zjištění krádeže byla provedena průběžná inventura, snad na ekonomickém úseku poškozené organizace byly archivovány podklady pro výpočet škody na základě inventarizace, svědek kriminální policii dával seznam odcizených předmětů, při jehož sestavení vycházel z běžné inventury. V přípravném řízení na č. l. 177 svědek K. vypověděl, že po zjištění krádeže se inventura jako taková nedělala, byla provedena kontrola, vycházelo se ze vzpomínek skladníků, v předmětném skladu bylo zaměstnáno asi 10 lidí. Bude nezbytné, aby svědek B. K. byl dotázán k vysvětlení shora popsaného rozporu ve svých výpovědích, aby přesně popsal způsob, jakým bylo zjišťováno množství skladového materiálu, který měl být v kritické době odcizen, jak byla zjištěna právě doba tohoto odcizení, v jaké kvalitě byl zmíněný materiál (sám svědek na č. l. 253 vypověděl, že pravděpodobně ve skladu mohl být i rezavý materiál). K témuž bude nezbytné podrobně vyslechnout všechny zaměstnance předmětného skladu ve sledovaném období, kterých podle svědka K. mělo být asi 10, přičemž doposud byli vyslechnuti jen svědci J. Š., Z. K. a P. N., nikoliv však dostatečně podrobně ve výše naznačeném směru. Za nutné považuje Nejvyšší soud i opatření listinných důkazů, o nichž shora hovořil svědek B. K. - podklady pro výpočet škody na základě inventarizace, které by měly být uloženy na ekonomickém úseku poškozené organizace, protokoly o inventarizaci, která měla být provedena v roce 1997, a seznam odcizených předmětů, který měl svědek předat kriminální policii. Až po provedení shora naznačených důkazů bude soud moci uzavřít, jaké množství skladového materiálu (alespoň minimálně) a v jaké kvalitě obviněný K. M. odcizil ze skladu poškozené organizace.
Soudy obou stupňů při stanovení ceny odcizeného skladového materiálu nevycházely z ustanovení §89 odst. 15 tr. zák., ve znění platném do 31. 12. 1997, podle něhož při stanovení výše škody se vychází z ceny, za kterou se věc, která byla předmětem útoku v době a v místě činu obvykle prodává. Nelze-li takto výši škody zjistit, vychází se z účelně vynaložených nákladů na obstarání stejné nebo obdobné věci, nebo uvedení věci v předešlý stav. Z výpovědi svědka ing. S. R. na č. l. 202 - 203 spisu je zřejmé, že při vyčíslení škody poškozenou organizací bylo vycházeno z původních fakturačních cen, za které byl materiál získán. Takovéto vyčíslení škody, vycházející nesprávně z pořizovacích cen, převzaly i soudy obou stupňů do svých rozsudků. Nezbývá proto než souhlasit se stížností pro porušení zákona, že je na místě pro stanovení výše škody přibrat znalce z oboru ekonomiky - ceny a odhady movitých věcí.
Vrchní soud v Praze v odůvodnění napadeného rozsudku konstatoval, že obviněný K. M. skutek spáchal jako vedoucí skladu poškozeného podniku, jemuž byl uskladněný materiál svěřen za účelem výroby či uskladnění, a proto byl uznán vinným nikoliv trestným činem krádeže, nýbrž trestným činem zpronevěry. Pro takový závěr však nebyly opatřeny a provedeny potřebné důkazy, z nichž by byly patrné povinnosti a odpovědnost obviněného K. M. jako vedoucího skladu ve vztahu ke skladovanému materiálu. Bude nezbytné opatřit jeho pracovní smlouvu, případně další doklady, z nichž by byly zřejmé jeho pracovní povinnosti a odpovědnost ve vztahu ke skladovanému materiálu, podrobně k tomu vyslechnout obviněného i jeho nadřízené.
Vzhledem k výše uvedenému Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil porušení zákona v ustanoveních §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., neboť nebyl náležitě zjištěn skutkový stav věci při nedůsledném hodnocení provedených důkazů. Dále byl zákon porušen v ustanovení §254 odst. 1 tr. ř., neboť odvolací soud řádně nesplnil svou přezkumnou povinnost, a v ustanovení §259 odst. 3 tr. ř., neboť odvolací soud sám rozhodl na podkladě nedostatečně zjištěného skutkového stavu věci. Zákon byl porušen ve prospěch i neprospěch obviněného K. M., neboť nelze předjímat, zda po doplnění skutkového stavu výše naznačeným způsobem bude škoda způsobená jednáním obviněného vyšší či nižší, než je uvedeno v napadeném rozhodnutí.
Nejvyšší soud podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek v celém rozsahu, rozsudek soudu I. stupně v části týkající se obviněného K. M., jakož i všechna další obsahově navazující rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Zákon byl porušen ve prospěch i neprospěch obviněného K. M., avšak při podání stížnosti pro porušení zákona nebyly splněny podmínky uvedené v §272 odst. 1 tr. ř. Napadené rozhodnutí bylo zrušeno v nedělitelném výroku, kterého se porušení zákona týká. Lze tedy v novém řízení napravit jen ty vytýkané vady, jejichž nápravou nedojde ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněného (zákaz reformace in peius uvedený §273 tr. ř.).
Podle §270 odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud přikázal Městskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, přičemž je podle §270 odst. 4 tr. ř. vázán právním názorem, který shora vyslovil Nejvyšší soud, a je povinen provést procesní úkony, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 2. května 2001
Předseda senátu:
JUDr. Jiří Pácal