ECLI:CZ:NS:2001:4.TZ.84.2001.1
sp. zn. 4 Tz 84/2001
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 14. srpna 2001 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Hrabce a soudců JUDr. Danuše Novotné a JUDr. Jindřicha Urbánka stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněné L. J., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 3. 2000, sp. zn. 7 To 56/2000, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 27. 3. 2000, sp. zn. 7 To 56/2000, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanovení §254 odst. 1, §259 odst. 3 a §120 odst. 3 tr. ř. a v řízení, které mu předcházelo v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. v neprospěch obviněné L. J.
Napadený rozsudek se ohledně osoby obviněné L. J. zrušuje .
V tomto rozsahu se také zrušuje rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 3. 11. 1999, sp. zn. 3 T 15/98, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené části těchto rozsudků obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Obvodnímu soudu pro Prahu 8 se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 3. 11. 1999, sp. zn. 3 T 15/98 byli obvinění V. P., P. J. a L. J. uznáni vinnými trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., dílem dokonaným a dílem ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák., spáchaným ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák., jehož se dopustili společným jednáním spočívajícím v tom, že:
1. v období od 21. 6. 1996 do 12. 2. 1997 obviněný J. navedl obviněnou P., aby jako účetní - fakturantka firmy CPC F., a. s., zadávala do počítačové sítě objednávky zboží na vyskladnění ze skladu v P. ve prospěch firmy „P. J. \", přičemž obviněná P. takto postupovala u faktury na zboží v hodnotě 20 093,- Kč, na zboží v hodnotě 16 395,- Kč, na zboží v hodnotě 27 370,- Kč, na zboží v hodnotě 8 748,- Kč a 22 168,- Kč, na zboží v hodnotě 63 287,- Kč, na zboží v hodnotě 3 878,- Kč, po odeslání objednávky počítačovou sítí údaje v počítači vymazala a na stejné místo zaevidovala jiného odběratele, přičemž zboží bylo dodáno a převzato v prodejně „P. J. \" provozovatelkou obviněnou J., aniž bylo zaplaceno, čímž společnosti CPC F., a. s., vznikla škoda ve výši 161 393,- Kč.
2. dne 12. 2. 1997 po vzájemné domluvě mezi obviněným J. a obviněnou P., obviněná P. zavedla do počítačové sítě společnosti CPC F., a. s., objednávku na zboží v hodnotě 39 219,- Kč, kterou odeslala modemem do skladu v P. s tím, aby bylo vyskladněno do prodejny „P. J.\", přičemž obviněná P. po odeslání objednávky tuto přetvořila v počítači na zákazníka F., avšak k vyskladnění zboží nedošlo a škoda ve výši 39 219,- Kč firmě CPC F., a. s., nevznikla.
Za tuto trestnou činnost byla obviněná V. P. odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků, přičemž výkon tohoto trestu jí byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří roků. Obviněnému P. J. byl uložen trest odnětí svobody v trvání dvou roků, přičemž výkon tohoto trestu mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř roků, a byl mu uložen i peněžitý trest ve výši 50 000,- Kč, když pro případ zmaření výkonu tohoto trestu byl stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání pěti měsíců. Obviněné L. J. soud uložil trest odnětí svobody v trvání dvou roků, přičemž výkon tohoto trestu jí byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dva a půl roku, a dále jí byl uložen peněžitý trest ve výši 50 000,- Kč, přičemž pro případ zmaření výkonu tohoto trestu stanovil soud náhradní trest odnětí svobody v trvání pěti měsíců. Poškozená firma CPC F., a. s., byla odkázána s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Na základě odvolání obviněných P. J. a L. J. rozhodoval ve věci Městský soud v Praze, který rozsudkem ze dne 27. 3. 2000, sp. zn. 7 To 56/2000, podle §258 odst. 1 písm. d), e) tr. ř. a v případě obviněné V. P. podle §261 tr. ř. zrušil napadený rozsudek soudu prvního stupně u všech tří obviněných v celém rozsahu a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že při zcela totožném popisu skutkového stavu uznal všechny tři obviněné vinnými ze spáchání pokusu trestného činu podvodu podle §8 odst. 1 k §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. Za tuto trestnou činnost odsoudil obviněnou V. P. k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků, přičemž výkon tohoto trestu jí odložil na zkušební dobu v trvání tří roků. Obviněný P. J. byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků, přičemž výkon tohoto trestu mu byl odložen na zkušební dobu v trvání čtyř roků. Současně byl tomuto obviněnému uložen peněžitý trest ve výši 25 000,- Kč, přičemž pro případ zmaření výkonu tohoto trestu byl stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání tří měsíců. Obviněné L. J. soud uložil trest odnětí svobody v trvání dvou roků, přičemž výkon tohoto trestu byl odložen na zkušební dobu v trvání dva a půl roku. Obviněné byl dále uložen peněžitý trest ve výši 25 000,- Kč, když pro případ zmaření výkonu tohoto trestu stanovil soud náhradní trest odnětí svobody v trvání tří měsíců.
Podle §229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená firma CPC F., a. s., odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti posledně uvedenému rozsudku odvolacího soudu podal ministr spravedlnosti podle §266 odst. 1, 3 tr. ř. stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněné L. J. V této vytkl, že Městský soud v Praze napadeným rozsudkem porušil zákon v ustanovení §254 odst. 1 a §259 odst. 3 tr. ř. a v řízení jemu předcházejícím v ustanovení §2 odst. 6 tr. ř., v neprospěch této obviněné. Poukázal dále na obsah provedených důkazů, zejména na výpovědi obviněných i svědků a vyslovil názor, že obviněné L. J. nebyla prokázána trestná činnost v tom rozsahu, jak je v napadených rozsudcích uváděno. Nebyl proveden jediný důkaz, který by ji ze spáchání trestné činnosti usvědčoval, a nelze to dovodit jenom proto, že byla manželkou spoluobviněného P. J., a že nezaplacené zboží bylo dodáváno do prodejny, kterou ona provozovala. Skutečnost, že obviněná jako provozovatelka prodejny převzala zboží, aniž by je následně zaplatila, nezakládá v tomto konkrétním případě skutkovou podstatu žádného z trestných činů. Tvrzení obviněné, že s úhradou za dodané zboží čekala až do obdržení faktury není nelogické a nelze je vyvrátit pouhým konstatováním o protiprávnosti takového jednání.
Ministr spravedlnosti se proto z těchto důvodů domnívá , že odvolací soud nesplnil při rozhodování v této věci ve vztahu k obviněné L. J. svoji přezkumnou povinnost, když navíc následně rozhodl sám ve věci rozsudkem, který vycházel z nesprávně zjištěného skutkového stavu. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud vytýkaná porušení zákona vyslovil, napadený rozsudek Městského soudu v Praze ve vztahu k obviněné L. J. zrušil, a poté postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud na podkladě podané stížnosti pro porušení zákona přezkoumal podle §267 odst. 1, 2 tr. ř. správnost výroků napadeného rozhodnutí, které se týkají osoby obviněné L. J., jakož i řízení, jež této části rozhodnutí předcházelo a dospěl k závěru, že podstatná část vznesených výhrad je důvodná.
Podle §2 odst. 5, 6 tr. ř. orgány činné v trestním řízení postupují tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí. Bez návrhu stran objasňují stejně pečlivě okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch obviněného. Doznání obviněného je nezbavuje povinnosti přezkoumat všechny okolnosti případu. Orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeném na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.
Podle §120 odst. 3 tr. ř. výrok, jímž se obviněný uznává vinným, nebo jímž se obžaloby zprošťuje, musí přesně označovat trestný čin, jehož se výrok týká, a to nejen zákonným pojmenováním a uvedením příslušného zákonného ustanovení, nýbrž i uvedením místa, času a způsobu spáchání, popřípadě uvedením jiných skutečností, jichž je třeba k tomu, aby skutek nemohl být zaměněn s jiným, jakož i uvedením všech zákonných znaků včetně těch, které odůvodňují určitou trestní sazbu.
Podle §254 odst. 1 tr. ř. nezamítne-li odvolací soud odvolání podle §253 tr. ř., přezkoumá zákonnost a odůvodněnost všech výroků rozsudku, proti nimž může odvolatel podat odvolání, i správnost postupu řízení, které předcházelo rozsudku, přihlížeje přitom i k vadám, které nebyly odvoláním vytýkány.
Podle §259 odst. 3 tr. ř. rozhodnout sám rozsudkem ve věci může odvolací soud, jen je-li možno nové rozhodnutí učinit na podkladě skutkového stavu, který byl v napadeném rozsudku správně zjištěn a popřípadě důkazy provedenými před odvolacím soudem doplněn.
Těmito ustanoveními se ale při svém postupu důsledně neřídil odvolací soud a před ním již i soud prvního stupně, a to ve vztahu k obviněné L. J.
Skutková zjištění, tak jak byla popsána ve výroku rozsudku soudu prvního a posléze i soudu druhého stupně, jsou ohledně vyslovené viny této obviněné neprůkazná a v podstatě nepřezkoumatelná. Z vyjádřené skutkové věty pod bodem 1 není zřejmé, jakým způsobem se obviněná L. J. podílela na uvedení poškozené firmy CPC F., a. s. v omyl a v návaznosti na dosažení toho, aby objednané zboží bylo vyskladněno ze skladu v P. a dopraveno a předáno v prodejně potravin, jejíž byla v té době provozovatelkou s tím, že nebude dodavateli zaplaceno. Eventuálně, že si alespoň podvodného jednání, na němž se prokazatelně podíleli obviněný P. J. a V. P., byla alespoň vědoma a srozuměna s tím, že takovým způsobem a za těchto podmínek bylo předmětné zboží od firmy CPC F., a. s. do její prodejny dodáváno. Její účast na celém jednání je spatřována pouze v tom, že obviněná zboží dodávané do prodejny přebírala, aniž by je zaplatila. V popisu skutkové věty pod bodem 2 rozsudečného výroku pak osoba obviněné L. J. v souvislosti s páchaným jednáním není vůbec uvedena, a není proto možné ani zjistit, jak se na něm podílela. Tímto postupem obou soudů nebylo respektováno citované ustanovení §120 odst. 3 tr. ř.
V odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně jsou skutkové závěry ohledně viny obviněné L. J. založeny na nepřímých důkazech spočívajících v tom, že obviněná v kritické době v prodejně kromě svědkyně D. B. taktéž přebírala zboží, přičemž faktury byly zasílány do konce roku 1996 do bydliště J. Dále je konstatováno, že obviněná L. J. zcela zjevně jednala v součinnosti se svým manželem obviněným P. J., když mu musela poskytovat informace o tom, co a v jakém množství má být objednáváno. Svědčit o tom mělo i její jednání, kdy přesto, že zaznamenala, že nedošly faktury na větší množství zboží, navíc od zaměstnavatelské firmy jejího manžela, o vyjasnění a zaslání faktur se nezajímala a snahu dodané zboží zaplatit neprojevila. Taktéž z tohoto důvodu byla obhajoba obviněné, že se o zaslání faktur, které na dodané zboží nepřišly, nezajímala, označena za nelogickou. Subjektivní stránka trestného činu byla u obviněné L. J. shledána minimálně ve formě nepřímého úmyslu podle §4 písm. b) tr. zák., neboť si musela být vědoma, že se jej může dopustit a pro takový případ byla s tímto následkem srozuměna a nepodnikla nic, aby k němu nedošlo, ačkoli si byla vědoma toho, že se může obohacovat na úkor firmy CPC F., a. s.
Z důkazů, které byly v řízení provedeny a vztahují se k osobě obviněné L. J. lze poukázat v prvé řadě na její vlastní výpověď, kdy popřela jakoukoli vědomost o tom, že by spoluobviněná V. P. prováděla na počítači nějaké neoprávněné zásahy s cílem získat zboží pro její kantýnu tak, aby toto zboží nebylo placeno. Vypověděla, že objednávky zboží prováděla telefonicky v P. sama. Dále uvedla, že došlé zboží přebírala ona nebo prodavačka D. B. a potvrzovaly je na dodacím listu. Faktury za dodané zboží chodily k nim domů, ale převody k placení přes banku prováděl manžel. Připustila, že někdy do kantýny přišlo zboží, na které ale nebyla zaslána faktura k zaplacení. Proč se tak dělo neví. Dodací listy k tomuto zboží se zakládaly, faktury se ale neurgovaly. V podstatě se čekalo až faktury přijdou, přičemž k žádným urgencím na zaplacení zboží ze strany dodavatele nedocházelo. Bylo jí to divné, ale předpokládala, že kdyby bylo třeba něco zaplatit, poslali by upomínku. Obviněná popřela, že by věděla o nějaké peněžní půjčce (40 000,- Kč), kterou její manžel poskytl V. P.
Obviněná V. P. v žádné ze svých výpovědí nepotvrdila, že by L. J. věděla o předmětné půjčce, kterou získala od P. J., ani o ostatní činnosti vztahující se k manipulaci s počítačovými daty ohledně některých dodávek zboží k jejichž fakturaci nedošlo. V tomto směru obviněná kategoricky prohlásila, že vždy komunikovala pouze s P. J., s jeho manželkou nikoli.
Z výpovědi obviněného P. J. nevyplynulo nic nad rámec toho co uvedla L. J. pokud jde o dodávky zboží za něž faktura nedošla. Dále prohlásil, že jeho manželka o fakturách a dodávkách zboží neměla přehled, neboť tyto věci zařizoval on.
Z výpovědi svědkyně D. B. je možné zjistit pouze tolik, že i ona přebírala dodané zboží. Peníze z tržeb předávala L. J., která si prodejnu vedla i účetně. Objednávky zboží si prováděla L. J., zcela výjimečně je činila ona po dohodě s J. Není si vědoma toho, že by si P. J. nebo jeho manželka odvezli z kantýny nějaké zboží, ani toho že by některý z nich byl v kontaktu s paní P., s jejímž jménem se do doby výslechu nesetkala.
Z ostatních důkazů, které mají nějakou přímou souvislost s obviněnou L. J. lze poukázat pouze na kopie dodacích listů, z nichž některé jsou opatřeny jejím podpisem, coby osoby, která zboží přejímala.
Žádný z provedených důkazů obsažených v odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a založených v trestním spise nikterak neprokazuje, že by obviněná L. J. minimálně věděla o tom, jakým způsobem je některé zboží do kantýny dodáváno, tedy že se tak děje v důsledku podvodného jednání vedoucího v konečném důsledku k tomu, že na toto zboží nebude dodavatelem vystavena faktura a nebude tudíž muset být zaplaceno. Skutečnost, že o tom spolehlivě věděl obviněný P. J., neboť sám obviněnou V. P. k takové machinaci vyzval a v podstatě jí o to požádal, jako o způsobu splacení peněžní půjčky, kterou jí dříve poskytl, nemůže automaticky potvrzovat též vědomost obviněné L. J. jenom na základě toho faktu, že byla manželkou obviněného P. J. a že takové zboží někdy přebírala. Ve vztahu ke jmenované bylo plně prokázáno, že si byla vědoma okolnosti, že do kantýny je dodáváno zboží, které nebylo posléze fakturováno a tudíž ani zaplaceno. Obhajoba uplatněná L. J. v tom smyslu, že platba za dodané zboží nebyla urgována a ona čekala až příslušná faktura přijde, se sice může ve světle důkazů usvědčujících spoluobviněné V. P. a P. J. zdát nepravděpodobnou, ale je třeba zdůraznit, že zmíněná obhajoba není formálně nelogická. Obecně lze připustit, že konkrétní vědomost o pozadí celé věci mohla být u manželů J. zcela rozdílná, když i o finanční půjčce, jíž P. J. poskytl V. P., obviněná L. J. nevěděla a dokonce prohlašovala, že by si z finančních důvodů její manžel něco takového nemohl dovolit. Každopádně je ale zjevné, že v dispozici obviněné L. J. se postupně ocitalo zboží, které nebylo dodavateli zaplaceno, a následně zřejmě i peněžní prostředky utržené za jeho prodej.
Z výpovědi obviněné L. J. a svědkyně D. B. vyplynulo, že objednávky zboží činila telefonicky v P. obviněná a pouze v Z. výjimečně jmenovaná svědkyně. Nebylo ale dostatečně přesně prověřeno u příslušných pracovnic firmy CPC F., a. s., jakým způsobem to obviněná činila. U obviněné V. P. se tak nedělo, neboť jmenovaná to vícekrát rezolutně popřela a o opaku nesvědčí žádný z ostatních důkazů. V návaznosti na to obviněná L. J. nebyla dotázána na bližší podrobnosti ohledně objednávání zboží. Zda si například vedla písemný přehled objednaného zboží a zda dodané zboží s tímto eventuálním objednávkovým seznamem porovnávala apod. Zda si byla vědoma toho, že do prodejny bylo dodáno zboží, které ona sama ani prodavačka B. neobjednaly a jak na takovou situaci reagovala. Pokud by bylo prokázáno, že obviněná L. J. měla nebo musela mít o objednávaném a dodávaném zboží alespoň základní přehled, nemohlo jí postupem času uniknout, že k určitým dodávkám zboží došlo aniž by bylo objednáno. Neobvyklost a pozoruhodnost této situace musela být umocňována okolností, kdy na dodané, ale neobjednané zboží nebyla nikdy dodavatelem vystavena faktura. V této souvislosti je třeba poukázat na to, že podle faktur založených v trestním spise se obvyklá doba jejich splatnosti pohybovala od čtrnácti dnů do jednoho měsíce. Obviněná L. J. tudíž nemohla postupně nezaznamenat, že se jí od známého dodavatele dostává do dispozice nezaplacené zboží v poměrně značné hodnotě, což mohlo vést k jedinému závěru a to, že je jí takové zboží do prodejny dodáváno v důsledku pochybení - omylu na straně dodavatele. Ona přesto s tímto zbožím, a pravděpodobně i s finančními prostředky utrženými za jeho prodej, nakládala jako s vlastními. V takovém případě bylo důvodným uvažovat o právní kvalifikaci takového jednání jako o trestném činu zatajení věci podle §254 odst. 1 tr. zák., byť v dalším řízení bude nutné podrobněji objasnit, jak s tímto zbožím, případně s utrženými penězi bylo konkrétně obviněnou naloženo. Nelze se proto za tohoto stavu dokazování ztotožnit s kategorickým názorem prezentovaným ve stížnosti pro porušení zákona, že jednání obviněné L. J. nezakládá skutkovou podstatu žádného z trestných činů. Případné naplnění znaku značného prospěchu získaného tímto jednáním ve smyslu odst. 2 §254 tr. zák. je sice s ohledem na hodnotu celkově dodaného zboží (161 393,- Kč) nepravděpodobné, ale bude jej nutno alespoň v nezbytném rozsahu prověřit, neboť z důkazního materiálu není zřejmé za jaké ceny bylo předmětné zboží v kantýně obviněné prodáváno. O části skutku pod bodem 2 (nerealizovaná dodávka zboží za 39 219,- Kč) by v těchto souvislostech a u této právní kvalifikace jednání obviněné zřejmě nebylo možné uvažovat, neboť obviněná L. J. o úkonech spoluobviněných nevěděla a k dodání zboží nedošlo. Výše naznačenému postupu by nemohly bránit ani případné pochybnosti o zachování totožnosti skutku, neboť totožnost spáchaného skutku je zde dána minimálně částí jednání obviněné, kdy dodávané zboží přebírala, i způsobeným následkem spočívajícím v porušení vlastnických práv k cizí věci - majetku. V tomto případě ale bude nezbytné jednání obviněné skutkově odpovídajícím způsobem popsat tak, aby odpovídalo kritériím obsaženým v ustanovení §120 odst. 3 tr. ř.
K těmto zjištěním a poznatkům ale měl dospět již Městský soud v Praze, jako soud projednávající též odvolání obviněné L. J. proti odsuzujícímu rozsudku soudu prvního stupně. Pokud na ně nereagoval a naopak se s rozsahem provedených důkazů, jejich hodnocením i skutkovým zjištěním učiněným nalézacím soudem i ohledně této obviněné ztotožnil, a posléze je přejal do svého vlastního rozhodnutí, včetně doslovného popisu skutku ve výroku, lze prohlásit, že řádně nesplnil svoji přezkumnou povinnost uloženou mu ustanovením §254 odst. 1 tr. ř. Jak bylo již výše konstatováno obvodní soud při hodnocení důkazů ve vztahu k obviněné L. J. nepostupoval důsledně podle §2 odst. 6 tr. ř. a jeho skutková zjištění nejsou úplná ani logicky odůvodněná. Odvolací soud se proto u této obviněné neměl omezit na změnu právní kvalifikace posuzovaného skutku a nové uložení trestu, postupem podle §259 odst. 3 tr. ř., ale měl v této části přezkoumávaný rozsudek zrušit a ohledně obviněné L. J. věc vrátit soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
Ze shora uvedených důvodů Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným rozsudkem Městského soudu v Praze byl porušen zákon v ustanoveních §254 odst. 1, §259 odst. 3 a §120 odst. 3 tr. ř. a v řízení, které mu předcházelo v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., v neprospěch obviněné L. J. Podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek v části týkající se této obviněné zrušil a v tomto rozsahu zrušil i předchozí rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8, a to včetně všech dalších rozhodnutí obsahově navazujících na zrušené části těchto rozsudků, pokud vzhledem k této změně pozbyla podkladu. Podle §270 odst. 1 tr. ř. pak Obvodnímu soudu pro Prahu 8 přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Tento soud v intencích tohoto rozsudku Nejvyššího soudu (§270 odst. 4 tr. ř.) znovu vyslechne obviněnou L. J., svědkyni D. B. ke způsobu objednávání zboží a jeho případnému porovnávání se zbožím skutečně dodaným, ke lhůtám splatnosti vystavovaných faktur, k výši cen za něž bylo zboží v kantýně prodáváno, a k osudu nezaplaceného zboží a peněz za něj utržených. Pokud se to ukáže potřebným a bude to reálně možné, vyžádá si a provede jako důkaz k těmto otázkám příslušné doklady z účetnictví prodejny vedeném obviněnou. Vyslechne opětovně příslušné pracovnice firmy CPC F., a. s., u nichž obviněná měla činit objednávky zboží pro svou prodejnu za účelem prověření výpovědi obviněné L. J., zda se tak v jejím případě dělo pouze telefonicky a nebo na základě písemných či faxových objednávek, které event. budou vyžádány a jako důkaz rovněž provedeny, a ke zjištění zda to byla pouze obviněná, kdo u nich takto objednávky prováděl. Podle obsahu spisu by těmito pracovnicemi měly být E. H. a I. D. Provede též důkazy jiné, jejichž potřebnost vyvstane v průběhu soudního řízení ke spolehlivému zjištění skutkového stavu věci. Taktéž zopakuje veškeré již dříve provedené důkazy, které se váží k osobě obviněné L. J. Potom všechny tyto důkazy znovu vyhodnotí a odpovídajícím způsobem rozhodne o vině obviněné L. J., i o případném trestu. Bude mít přitom na paměti, že v tomto případě nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněné (§273 tr. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. srpna 2001
Předseda senátu:
JUDr. František Hrabec