ECLI:CZ:NS:2001:4.TZ.97.2001.1
sp. zn. 4 Tz 97/2001
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 19. června 2001 ve veřejném zasedání v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pácala a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Danuše Novotné stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky v neprospěch obviněného L. V., proti pravomocnému usnesení státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 5 ze dne 29. 11. 2000, sp. zn. 1 Zt 580/2000, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. za splnění podmínek uvedených v §272 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným usnesením státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 5 ze dne 29. 11. 2000, sp. zn. 1 Zt 580/2000, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanovení §172 odst. 1 písm. a) tr. ř. a tímto usnesením a v řízení, jež mu předcházelo, dále v ustanoveních §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. ve prospěch obviněného L. V.
Napadené usnesení se zrušuje .
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Státnímu zástupci Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 5 se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Usnesením státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 5 ze dne 29. 11. 2000, sp. zn. 1 Zt 580/2000, na kterém je vyznačeno nabytí právní moci dne 12. 12. 2000, avšak nabylo právní moci dnem 29. 11. 2000, bylo podle §172 odst. 1 písm. a) tr. ř. zastaveno trestní stíhání obviněného L. V. pro skutek právně kvalifikovaný jako pokus trestného činu znásilnění podle §8 odst. 1 k §241 odst. 1 tr. zák., jehož se měl obviněný L. V. dopustit tím, že dne 3. 6. 2000 v době od 19.00 do 22.00 hodin v P., na polní cestě mezi spojkou M. a V. Ch. pod železničním náspem v prostoru smetiště fyzicky napadl poškozenou I. Z., se kterou na skládku přijel vozidlem Ford Sierra bílé barvy, a to tím způsobem, že z ní strhal oblečení, nahou ji táhl do křoví, kde jí podprsenkou od plavek svázal ruce a nutil k sexuálním praktikám, kdy jí vkládal do přirození klacek o délce 20 cm a prsty, osahával ji po celém těle a vkládal jí pohlavní úd do úst s cílem ztopoření a následného vykonání soulože, k čemuž nedošlo, protože poškozená se po celou dobu bránila slovně i fyzicky a nakonec se jí podařilo obléci a utéci z místa na autobus MHD a odjet domů. Trestní stíhání bylo zastaveno s tím, že je nepochybné, že se nestal skutek, pro který bylo trestní stíhání vedeno.
Proti tomuto usnesení podal ministr spravedlnosti České republiky ve lhůtě uvedené v §272 odst. 1 tr. ř. v neprospěch obviněného L. V. stížnost pro porušení zákona. Vytkl v ní porušení zákona v ustanoveních §2 odst. 5, odst. 6, §172 odst. 1 písm. a) tr. ř. ve vztahu k §8 odst. 1, §241 odst. 1 tr. zák.
Ve stížnosti pro porušení zákona poukázal ministr spravedlnosti České republiky mimo jiné na to, že státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 5 uvádí ve zdůvodnění předmětného usnesení, že ověřit tvrzení poškozené vyšetřovacím pokusem a konfrontací nelze, neboť s ohledem na její základní onemocnění neurologickou organickou chorobou její ošetřující lékařka tyto vyšetřovací úkony nedoporučila a těmito úkony nelze objasnit i další rozpory v jejích výpovědích. Ve vyšetřovacím spise je totiž přípis MUDr. Z. Č., lékařky z psychiatrické ambulance ze dne 19. 10. 2000, která konstatuje, že vzhledem k současnému zdravotnímu stavu nedoporučuje účast poškozené I. Z. na dalším vyšetřování, hrozí zhoršení základního onemocnění. Podle platné judikatury nestačí, že o existenci skutku je pochybnost vyplývající z toho, že v provedených důkazech jsou rozpory, které není možno odstranit provedením dalších důkazů. Zjištění, které z odporujících si důkazů jsou pravdivé, závisí jen od jejich zhodnocení soudem a jejich provedení v hlavním líčení podle zásad ústnosti a bezprostřednosti. V takovém případě není možno zastavit trestní stíhání již v přípravném řízení (judikát NS ČR č. 28/77). V dané věci stojí proti sobě dvě rozporné výpovědi - obviněného a poškozené a ani další provedené důkazy nevedou k jednoznačnému závěru, že se skutek nestal, a proto se jeví s ohledem na shora uvedené jako nesprávný postup státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 5, když zastavila trestní stíhání podle §172 odst. 1 písm. a) tr. ř. Ve věci měla být podána obžaloba, i když spíše pro trestný čin vydírání dle §235 odst. 1 tr. zák., a teprve soud po provedeném dokazování u hlavního líčení, pokud by nevedlo k jednoznačnému závěru, zda se stal skutek či nikoliv, by obviněného zprostil obžaloby dle §226 písm. a) tr. ř.
V závěru stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným usnesením byl ve vytýkaném směru porušen zákon ve prospěch obviněného L. V., aby podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadené usnesení a dále aby postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky přezkoumal podle §267 odst. 1 tr. ř. z podnětu této stížnosti pro porušení zákona správnost všech výroků napadeného rozhodnutí, jakož i správnost řízení, které mu předcházelo, a shledal, že zákon porušen byl.
Podle §2 odst. 5 tr. ř. orgány činné v trestním řízení postupují tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí. Bez návrhu stran objasňují stejně pečlivě okolnosti svědčící ve prospěch i neprospěch obviněného. Doznání obviněného nezbavuje orgány činné v trestním řízení povinnosti přezkoumat všechny okolnosti případu.
Podle §2 odst. 6 tr. ř. orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení, založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.
Podle §172 odst. 1 písm. a) tr. ř. vyšetřovatel zastaví trestní stíhání, je-li nepochybné, že se nestal skutek, pro který se trestní stíhání vede.
Je třeba přisvědčit názoru uvedenému ve stížnosti pro porušení zákona, že příslušný vyšetřovatel ani státní zástupkyně se výše uvedenými ustanoveními neřídili. Především nebyl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který byl nezbytný pro jejich rozhodnutí.
Na č. l. 76 spisu se nachází úřední záznam vyšetřovatele z 16. 10. 2000, z něhož je zřejmé, že se nekonala konfrontace mezi obviněným V. a poškozenou Z. ani vyšetřovací pokus k ověření možnosti technického provedení svázání poškozené obviněným (jak o tom vypovídala poškozená Z.), neboť se dostavila pouze matka poškozené se sdělením, že dcera je hospitalizována v B. Z lékařské zprávy MUDr. Z. Č. z psychiatrické ambulance R. ze dne 13. 10. 2000 (č. l. 53 spisu) vyplývá, že lékařka vzhledem k současnému zdravotnímu stavu poškozené I. Z. nedoporučuje její účast na dalším vyšetřování, neboť hrozí zhoršení jejího základního onemocnění. Se zřetelem na závěry znalců z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a klinické psychologie (č. l. 13 p. v. spisu), že nic nebrání poškozené I. Z. v plnohodnotné účasti na trestním řízení, bylo nezbytné předat zmíněnou lékařskou zprávu MUDr. Č. k posouzení těmto znalcům, kteří by v doplňku svého znaleckého posudku uvedli, zda poškozená I. Z. je schopna plnohodnotné účasti na trestním řízení, tedy i konfrontace a vyšetřovacího pokusu. Pokud by závěr o účasti poškozené byl kladný, nic nebrání vyšetřovateli provést předmětnou konfrontaci a vyšetřovací pokus.
K pověření toho, jak se poškozená I. Z. chovala krátce po posuzované události dne 3. 6. 2000 večer, jak vypadala a zejména o čem hovořila ve vztahu ke svému napadení, měl být vyslechnut nejen svědek J. B., ale i obsluhující personál předmětného bistra, kam se po incidentu poškozená dostavila, jak o tom svědek B. vypovídal.
V neposlední řadě je třeba souhlasit se závěrem uvedeným ve stížnosti pro porušení zákona, že státní zástupce nebo vyšetřovatel může zastavit trestní stíhání podle §172 odst. 1 písm. a) tr. ř. jen tehdy, je-li nepochybné, že se nestal skutek, pro který se vede trestní stíhání. Nestačí tedy, že o existenci skutku je pochybnost vyplývající z toho, že ve vykonaných důkazech jsou rozpory, které není možné odstranit vykonáním dalších důkazů, a zjištění, které z odporujících si důkazů jsou pravdivé, závisí jen na jejich zhodnocení soudem po jejich vykonání při hlavním líčení podle zásad bezprostřednosti a ústnosti. V takovém případě není státní zástupce nebo vyšetřovatel oprávněn zastavit trestní stíhání, ale je povinen podat obžalobu (srov. č. 28/1977 Sb. rozh. trest.). V daném případě proti sobě stály rozporné výpovědi obviněného a poškozené, které byly z větší či z menší míry podporovány dalšími vesměs nepřímými důkazy. Nebylo proto možné podle §172 odst. 1 písm. a) tr. ř. trestní stíhání obviněného L. V. zastavit.
Ze shora podaného je zřejmé, že napadeným usnesením státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 5 byl porušen zákon v ustanovení §172 odst. 1 písm. a) tr. ř. a tímto usnesením a v řízení předcházejícím byl porušen zákon v ustanoveních §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., neboť nebyl náležitě zjištěn skutkový stav věci. Zákon byl porušen ve prospěch obviněného L. V., neboť pro něho je příznivější zastavení trestního stíhání než jeho pokračování.
Nejvyšší soud podle §269 odst. 2 tr. ř. za splnění podmínek uvedených v §272 odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení státní zástupkyně stejně jako všechna obsahově navazující rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §270 odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud přikázal státnímu zástupci Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 5, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, přičemž podle §270 odst. 4 tr. ř. je vázán právním názorem, který vyslovil ve věci Nejvyšší soud, a je povinen provést procesní úkony, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. června 2001
Předseda senátu:
JUDr. Jiří Pácal