ECLI:CZ:NS:2001:4.TZ.98.2001.1
sp. zn. 4 Tz 98/2001
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 22. května 2001 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky v neprospěch obviněné L. J., proti usnesení státního zástupce Okresního státního zastupitelství ve Zlíně ze dne 13. 10. 2000, sp. zn. Zt 2079/2000, a podle §268 odst. 2 tr. ř., §269 odst. 2 tr. ř. a §270 odst. 1 tr. ř., při splnění podmínek uvedených v ustanovení §272 odst. 1 tr. ř., rozhodl takto:
Pravomocným usnesením státního zástupce Okresního státního zastupitelství ve Zlíně ze dne 13. 10. 2000, sp. zn. Zt 2079/2000, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanovení §172 odst. 1 písm. b) tr. ř. a v řízení, jež mu předcházelo, v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. ve prospěch obviněné L. J.
Napadené usnesení se zrušuje .
Zrušují se také všechna další rozhodnutí, jež na zrušené usnesení obsahově navazují, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Státnímu zástupci Okresního státního zastupitelství ve Zlíně se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Státní zástupce Okresního státního zastupitelství ve Zlíně rozhodl usnesením ze dne 13. 10. 2000, sp. zn. Zt 2079/2000, tak, že podle §172 odst. 1 písm. b) tr. ř. zastavil trestní stíhání obviněné L. J. pro skutek spočívající v tom, že dne 4. 2. 1999 bez souhlasu a vědomí svého otce A. Š., si přisvojila částku 532 266,66 Kč získanou z prodeje nemovitosti A. Š. a A. Š., a tyto peníze užila pro svou potřebu, právně kvalifikovaný jako trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zák. Usnesení nabylo právní moci dne 27. 10. 2000.
Proti tomuto rozhodnutí podal ministr spravedlnosti České republiky ve lhůtě uvedené v ustanovení §272 odst. 1 tr. ř. stížnost pro porušení zákona v neprospěch obviněné L. J. Napadenému usnesení vytýká, že jím byl porušen zákon v ustanoveních §172 odst. 1 písm. b) tr. ř. a §2 odst. 5 tr. ř. ve prospěch obviněné.
Za chybný pokládá stížnost pro porušení zákona závěr, že obviněné a jejímu bratrovi byla částka z prodeje nemovitosti darována ještě za života matky oběma rodiči. Tento závěr nemá oporu v provedených důkazech, když dosud nebylo prověřeno kdy měly být peníze obviněné darovány a v jakém zdravotním stavu se matka nacházela. K prověření tvrzení obviněné nebyl vyžádán příslušný dědický spis, aby bylo zjištěno, zda peníze byly součástí pozůstalosti a zda poškozený svůj nárok uplatňoval. Vzhledem k neúplnosti řízení nelze dosud provedené důkazy zhodnotit tak, že skutkový stav dostatečně objasňují.
Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti České republiky navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným usnesením byl ve prospěch obviněné L. J. porušen zákon v namítaném rozsahu, aby podle §269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení zrušil a dále postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky z podnětu podané stížnosti pro porušení zákona ve lhůtě uvedené v ustanovení §272 odst. 1 tr. ř. přezkoumal podle §267 odst. 1 tr. ř. správnost všech výroků napadeného rozhodnutí, jakož i řízení, jež mu předcházelo, a dospěl k závěru, že zákon porušen byl.
Nejvyšší soud se se stížností pro porušení zákona ztotožňuje v závěru, že v přípravném řízení nebyly opatřeny všechny důkazy, jež byly potřebné pro zjištění skutkového stavu o němž nejsou důvodné pochybnosti, dokazování tak zůstalo neúplné a závěry státního zástupce, které v napadeném usnesení učinil, jsou tak přinejmenším předčasné.
Poškozený A. Š. od počátku řízení tvrdí, že v souvislosti s prodejem pozemku v K. se nikdy nezmiňoval o tom, že by takto získané peníze chtěl věnovat dceři či synovi. Naopak muselo být z jeho postoje všem jasné, že jde o peníze jeho a jeho manželky. Takto se také domlouval s dcerou, zejména v té souvislosti, když kupující pozemku, Městský úřad v Karviné, požádal poškozeného o sdělení čísla účtu peněžního ústavu, na který má příslušnou finanční částku zaslat. Pokud obviněná vyřizovala záležitosti kolem ověření podpisů na kupní smlouvě, stalo se tak proto, že v této době byla manželka poškozeného vážně nemocná a nebyla schopná pohybu, on sám byl rovněž v kritické době nemocen a vzhledem k otevřenému bércovému vředu nebyl rovněž příliš pohyblivý. To byly důvody, které jej vedly k pověření obviněné k těmto jednáním a jednak k žádosti, aby zřídila na jméno rodičů účet u KB O okolnosti, že jde opravdu o účet jeho a jeho manželky, byl přesvědčen nejen vzhledem k výslovnému pokynu obviněné, ale také vzhledem ke znění článku III. Kupní smlouvy ze dne 17. 9. 1998, z něhož je patrno, že účet vedený u KB, je účtem prodávajícího, jímž dle obsahu kupní smlouvy byl jednoznačně on a jeho manželka. Teprve v roce 1999, kdy chtěl z účtu vybrat peníze na koupi nového automobilu, který jako invalida nutně potřeboval, zjistil, že účet není veden na jeho jméno a z dotazů, které pracovnici KB adresoval a z jejích reakcí usoudil, že majitelkou účtu je obviněná, jeho dcera. Vyloučil také, že by za života jeho manželky, která zemřela dne 9. 12. 1998, došlo k darování peněz synovi a dceři, a pokud jeho manželka snad nějaký podobný projev učinila, poukazoval na to, že v posledních dnech svého života byla již nesvéprávná a závislá na morfiu.
Oproti tomuto tvrzení stojí výpověď obviněné L. J., která uvedla, že od počátku, tedy v době zřizování účtu v Kb, jednala v přesvědčení, že peníze jí patří, neboť celá částka kupní ceny byla jí i bratrovi rodiči darována. Svědkové Ing. J. Š. a Ing. Z. J. potvrzují, že ještě před podpisem kupní smlouvy oba rodiče opakovaně prohlásili, že peníze z prodeje pozemků dají oběma dětem na podnikání. Svědkové Ing. H. Š. a S. S. uvedli, že z chování a komentářů poškozeného k fungování firmy M. dovodili, že obviněné a jejímu bratrovi věnoval větší částku peněz, byť sami výslovně učiněnému prohlášení rodičů obviněné přítomni nebyli.
I přes okolnost, že výpověď obviněné v závažných okolnostech nesouhlasí s výpovědí svědka A. Š., nepřistoupil vyšetřovatel k jejich konfrontaci, ačkoliv pro to byly dány podmínky uvedené v ustanovení §94 odst. 1 tr. ř. Tímto procesním postupem se měl vyšetřovatel pokusit objasnit zejména rozporná tvrzení o době a okolnostech údajného darování peněz z prodeje nemovitosti a o okolnostech zřízení účtu u KB za účelem převodu kupní ceny. V této souvislosti by měla být obviněná podrobněji vyslechnuta k tomu, proč, v případě, že jednala v domnění, že peníze jí patří, zřizovala pro účely převodu vlastních peněz nový účet, pakliže existoval účet firmy, na který je později převedla.
Bez povšimnutí zůstalo i tvrzení poškozeného A. Š. o vážném zdravotním stavu jeho manželky a vlivu morfia na její psychiku v době, kdy byla podepisována kupní smlouva, a kdy také mělo podle obviněné dojít k ústnímu darování peněz. Bylo zapotřebí vyžádat lékařskou zprávu lékaře, který jí v posledním období ošetřoval, a který by se mohl vyjádřit jednak k tomu, jaké léky byly paní Š. aplikovány, v jakých dávkách a jaký vliv měly nebo mohly mít na její psychiku. V této souvislosti je třeba upozornit na to, že v den podpisu kupní smlouvy měla být tomuto úkonu přítomna pracovnice Městského úřadu v Luhačovicích, která ověřovala podpisy na kupní smlouvě. Vzhledem k tvrzení poškozeného měla být vyslechnuta zejména k okolnostem podpisu této smlouvy A. Š.
Pro posouzení věrohodnosti verze obviněné či poškozeného bylo podstatné také ověření jejich rozporných tvrzení o tom, kdy a zda A. Š. zahrnul částku 798 400,- Kč, respektive její polovinu, do řízení o dědictví po zemřelé A. Š., k čemuž měl být vyžádán a vyhodnocen příslušný dědický spis.
Vzhledem k pochybením, jež jsou výše specifikována, nelze konstatovat existenci řádně zjištěného skutkového stavu a Nejvyšší soud proto podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením státního zástupce Okresního státního zastupitelství ve Zlíně ze dne 13. 10. 2000, sp. zn. Zt 2079/2000, byl porušen zákon v ustanovení §172 odst. 1 písm. b) tr. ř., a v řízení, jež mu předcházelo, v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. ve prospěch obviněné L. J. Podle §269 odst. 2 tr. ř. toto usnesení zrušil, včetně všech na něj obsahově navazujících rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Věc podle §270 odst. 1 tr. ř. poté přikázal státnímu zástupci Okresního státního zastupitelství ve Zlíně, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Úkolem státního zástupce bude doplnit dokazování v naznačeném rozsahu, tyto nově provedené důkazy vyhodnotit jednotlivě i v jejich souhrnu, a to i v kontextu důkazů již existujících. Teprve pak bude možno označit skutková zjištění za úplná a nebudící důvodné pochybnosti, a na jejich základě bude moci znovu posoudit, zda jsou důvody pro podání obžaloby či zda trestní stíhání znovu zastaví. Pro úplnost je třeba připomenout ustanovení §270 odst. 4 tr. ř., dle něhož je orgán, jemuž věc byla přikázána, vázán právním názorem, který ve věci Nejvyšší soud vyslovil a je povinen provést ty procesní úkony, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. května 2001
Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše Novotná