ECLI:CZ:NS:2001:5.ND.218.2001.1
sp. zn. 5 Nd 218/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky jako soud nadřízený v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Púryho a soudců JUDr. Jiřího Horáka a JUDr. Jindřicha Urbánka v právní věci žalobce SBD, S., zastoupeného JUDr. B. M., advokátem, proti žalované J. B., zastoupené JUDr. Ing. Z. M., jako opatrovníkem, o zaplacení částky 7780,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 18 C 136/97, rozhodl o návrhu žalované na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle §12 odst. 2 o. s. ř. takto:
Věc žalobce SBD, S. proti žalované J. B., o zaplacení 7780,- Kč s příslušenstvím, vedená u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 18 C 136/97, se nepřikazuje Městskému soudu v Brně.
Odůvodnění:
Ve shora uvedené věci je vedeno řízení u Obvodního soudu pro Prahu 4 o žalobě, kterou podal žalobce proti žalované dne 16. 7. 1997 a domáhá se jí zaplacení částky 7780,- Kč s příslušenstvím. Věc je vedena u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 18 C 136/97.
Žalovaná navrhla, aby věc byla z důvodu vhodnosti tomuto soudu odňata a přikázána buď Okresnímu soudu v Kladně, nebo Městskému soudu v Brně. V odůvodnění svého návrhu žalovaná poukázala na rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 8. 12. 1997, sp. zn. 14 Nc 807/96, jímž byla zbavena způsobilosti k právním úkonům a který považuje za značně ponižující a cítí se jím být existenčně a sociálně poškozena. Dále žalovaná zmínila rozhodnutí dvou soudkyň téhož soudu, které se z rozhodování její věci vyloučily. Návrh na přikázání věci jinému, mimopražskému soudu zakládá žalovaná na nedůvěře k Obvodnímu soudu pro Prahu 4 i k ostatním pražským soudům, protože podle žalované jednání u těchto soudů na ni působí negativně, a v této souvislosti žalovaná zdůraznila svůj vážný zdravotní stav, který by se mohl dále zhoršit, kdyby věc projednával Obvodní soud pro Prahu 4.
Žalobce s návrhem na delegaci nesouhlasí, protože k ní neshledává žádné důvody. Dále vyjádřil názor, že kdyby žalovaná plnila řádně své povinnosti vyplývající z užívání bytu, nemusela by být traumatizována soudními řízeními. Podle žalobce by mu přikázáním věci mimopražskému soudu pouze narůstaly další výdaje.
Nejvyšší soud České republiky jako soud společně nadřízený ve smyslu §12 odst. 3 o. s. ř. Obvodnímu soudu pro Prahu 4, který věc dosud projednává, a Městskému soudu v Brně, kterému je věc navrhována k projednání, uvedený návrh žalované J. B. projednal a zjistil, že není důvodný. Z dosud shromážděného spisového materiálu je nepochybné, že soudem věcně a místně příslušným k projednání podané žaloby je Obvodní soud pro Prahu 4 (§9 odst. 1, §84, §85 odst. 1 o. s. ř.). Nejvyšší soud České republiky posuzoval návrh žalované podle právní úpravy účinné do 31. 12. 2000, protože byl podán před uvedeným datem (viz část dvanáctá, hlava I, bod 5. zákona č. 30/2000 Sb.).
Podle §12 odst. 2 o. s. ř. může být věc přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. Důvody vhodnosti mohou být různé, ovšem musí jimi být podložen závěr, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána hospodárněji a rychleji. Postup podle citovaného ustanovení představuje výjimku ze zásady, že řízení koná soud, jehož příslušnost vyplývá ze zákona. Tato zásada je i ústavně garantována v ustanovení čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Z toho je zřejmé, že skutečnosti, o které se přikázání věci jinému soudu opírá, musí mít výjimečnou povahu i závažnost, tak aby byl odůvodněn průlom do uvedené ústavní zásady. V posuzovaném případě však žádný takový důvod zjištěn nebyl a z návrhu žalované ani nelze dovodit, že by snad projednání a rozhodnutí věci Městským soudem v Brně bylo z obecného hlediska vhodnější, hospodárnější a rychlejší.
Nejvyšší soud České republiky je přesvědčen, že subjektivní pocit důvěry či nedůvěry některého z účastníků řízení k místně příslušnému soudu nemůže být hlediskem pro přikázání věci jinému soudu. Bylo by zajisté žádoucí, aby věc projednával ten soud, který má důvěru všech účastníků, ale tuto skutečnost samu o sobě zákon nezohledňuje (až na výjimku podle §89a o. s. ř.; ta zde ovšem nepřipadá v úvahu) v otázce místní příslušnosti, pro niž stanoví objektivní a jednoznačná pravidla v ustanoveních §84 až §89a o. s. ř., která nelze obcházet subjektivními názory účastníků. Je-li nedůvěra účastníka k soudu podložena skutečnostmi takové povahy a intenzity, že vyvolávají důvodné pochybnosti o nepodjatosti soudců, pak je třeba postupovat podle ustanovení o vyloučení soudců (§14 a násl. o. s. ř.), a jsou-li vyloučeni všichni soudci příslušného soudu, je namístě delegace nutná (§12 odst. 1 o. s. ř.). Delegace vhodná podle §12 odst. 2 o. s. ř. tedy z uvedených důvodů nepřichází v úvahu. Navíc, jak vyplývá z údajů obsažených ve spise, nikdo z účastníků ani jejich zástupců nemá v obvodu Městského soudu v Brně bydliště, resp. sídlo a v obvodu tohoto soudu ani nedošlo k jiné skutečnosti, která by mohla odůvodnit změnu místní příslušnosti. Za těchto okolností by delegace věci soudu, který v ní dosud nerozhodoval, vedla naopak k tomu, že by se řízení dále prodloužilo a meritorní rozhodnutí ještě více oddálilo, protože soud, jemuž by věc byla nově přikázána, by nemohl bez dalšího upřednostnit její projednání a rozhodnutí před jinými věcmi, které již projednává.
Ostatně delegace věci Městskému soudu v Brně by byla i na újmu samotné žalované J. B., která v návrhu na delegaci i ve svých jiných podáních opakovaně poukazovala na svůj zhoršující se zdravotní stav, což by jí nepochybně značně ztížilo přístup k místně značně vzdálenému soudu.
Při posuzování podmínek vhodnosti delegace předmětné věci k jinému soudu nebylo možné odhlédnout ani od negativního stanoviska žalobce, který s delegací nesouhlasí. Pozice žalobce by se přikázáním věci Městskému soudu v Brně rovněž zhoršila, a to především co do dostupnosti tohoto soudu z důvodu jeho podstatně větší vzdálenosti od sídla žalobce i od sídla jeho právního zástupce.
Konečně bez významu zde není ani to, že o návrhu žalované na delegaci této věci Okresnímu soudu v Kladně rozhodl negativně Vrchní soud v Praze svým usnesením ze dne 28. 6. 2001, sp. zn. Ncd 188/2001, a věc uvedenému soudu nepřikázal. Není-li tedy vhodná delegace věci soudu podstatně méně vzdálenému od místně příslušného soudu, tím spíše je nedůvodná delegace Městskému soudu v Brně.
Vzhledem ke všem uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud České republiky rozhodl o návrhu žalované na delegaci vhodnou v této věci tak, že věc se Městskému soudu v Brně nepřikazuje.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. října 2001
Předseda senátu
JUDr. František P ú r y