ECLI:CZ:NS:2001:5.ND.307.2001.1
sp. zn. 5 Nd 307/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Púryho a soudců JUDr. Jiřího Horáka a JUDr. Jindřicha Urbánka podle §12 odst. 3 o. s. ř. v právní věci věřitele ČSOB, a. s., a dlužníka Ž., H., a. s., zastoupeného JUDr. P. G., advokátem, o návrhu věřitele na prohlášení konkursu na majetek dlužníka, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 26 K 70/2000, o návrhu dlužníka, aby byla věc přikázána jinému soudu z důvodu vhodnosti podle §12 odst. 1 o. s. ř., takto:
Věc věřitele Československé obchodní banky, a. s., proti dlužníku Ž., H., a. s., o návrhu věřitele na prohlášení konkursu na majetek dlužníka, vedená u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 26 K 70/2000, se nepřikazuje Krajskému soudu v Ostravě.
Odůvodnění:
V označené právní věci je podán návrh věřitele na prohlášení konkursu na majetek dlužníka a věc je projednávaná Krajským soudem v Plzni pod sp. zn. 26 K 70/2000. Dlužník svým podáním doručeným Krajskému soudu v Plzni dne 5. 10. 2001 navrhl, aby byla tato věc přikázána jinému soudu téhož stupně, konkrétně Krajskému soudu v Ostravě. Důvody k navrženému postupu dlužník spatřuje v tom, že u Krajského soudu v Plzni jsou vedena řízení o prohlášení konkursu na majetek dalších dvou obchodních společností, které patří spolu s dlužníkem do stejného ekonomického uskupení. Výsledky jednoho z těchto řízení mohou mít podle názoru dlužníka potencionální vliv na průběh a výsledky zbývajících řízení. Proto se dlužník domnívá, že je vhodné, aby tuto věc rozhodoval jiný soud téhož stupně, když u Krajského soudu v Ostravě neprobíhá řízení o prohlášení konkursu na majetek společnosti, která by byla členem stejného ekonomického uskupení jako dlužník.
Věřitel ve svém vyjádření vyslovil nesouhlas s navrhovanou delegací, protože podle jeho názoru není v této věci jakýkoli důvod k pochybnostem o objektivitě řízení vedeného u Krajského soudu v Plzni. V návrhu dlužníka na delegaci spatřuje věřitel jen snahu o oddálení rozhodnutí, kterým bude prohlášen konkurs na majetek dlužníka. Vzhledem k tomu věřitel navrhuje, aby byl návrh dlužníka na delegaci zamítnut.
Nejvyšší soud České republiky jako soud nejblíže společně nadřízený projednal návrh dlužníka na přikázání věci jinému soudu téhož stupně a shledal, že mu nelze vyhovět. Podle §12 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) platí, že věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. Důvody vhodnosti mohou být různé, ovšem musí jimi být podložen závěr, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána hospodárněji a rychleji. Postup podle citovaného ustanovení představuje výjimku ze zásady, že řízení koná soud, jehož příslušnost vyplývá ze zákona. Tato zásada je i ústavně garantována v ustanovení čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Z toho je zřejmé, že skutečnosti, o které se přikázání věci jinému soudu opírá, musí mít výjimečnou povahu i závažnost, tak aby byl odůvodněn průlom do uvedené ústavní zásady. V posuzovaném případě však žádný takový důvod zjištěn nebyl a z návrhu dlužníka ani nelze dovodit, že by snad projednání a rozhodnutí věci Krajským soudem v Ostravě bylo z obecného hlediska vhodnější, hospodárnější a rychlejší.
Nejvyšší soud České republiky zdůrazňuje, že každý samostatně podaný návrh na prohlášení konkursu na majetek osoby, která má vlastní právní subjektivitu, je projednáván zvlášť, v samostatném řízení, v němž jsou nezávisle na případném jiném řízení zkoumány zákonné podmínky k prohlášení konkursu, a to bez ohledu na to, zda dlužník, proti němuž je návrh podán, je ekonomicky spjat s jiným dlužníkem či s dalšími subjekty. Delegace vhodná podle §12 odst. 2 o. s. ř. tedy z důvodů uvedených dlužníkem nepřichází v úvahu. Navíc, jak vyplývá z údajů obsažených ve spise, nikdo z účastníků ani jejich zástupců nemá v obvodu Krajského soudu v Ostravě sídlo a v obvodu tohoto soudu ani nedošlo k jiné skutečnosti, která by mohla odůvodnit změnu místní příslušnosti. Za těchto okolností by delegace věci soudu, který v ní dosud nerozhodoval, vedla naopak k tomu, že by se řízení dále prodloužilo a meritorní rozhodnutí ještě více oddálilo, protože soud, jemuž by věc byla nově přikázána, by nemohl bez dalšího upřednostnit její projednání a rozhodnutí před jinými věcmi, které již projednává.
Při posuzování podmínek vhodnosti delegace předmětné věci jinému soudu nebylo možné odhlédnout ani od negativního stanoviska věřitele, který s delegací nesouhlasí. Pozice věřitele by se přikázáním věci Krajskému soudu v Ostravě rovněž zhoršila, a to především co do dostupnosti tohoto soudu z důvodu jeho podstatně větší vzdálenosti od sídla věřitele.
Konečně bez významu zde není ani to, že o podobném návrhu dlužníka na delegaci této věci, a to Krajskému soudu v Českých Budějovicích, rozhodl negativně Vrchní soud v Praze svým usnesením ze dne 10. 9. 2001, sp. zn. Ncd 245/2001, jímž věc uvedenému krajskému soudu nepřikázal. Není-li tedy vhodná delegace věci soudu podstatně méně vzdálenému od místně příslušného soudu, tím spíše je nedůvodná delegace Krajskému soudu v Ostravě.
Na základě všech uvedených skutečností Nejvyšší soud České republiky rozhodl o návrhu na přikázání věci jinému soudu tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. prosince 2001
JUDr. František P ú r y
předseda senátu