ECLI:CZ:NS:2001:5.TVO.100.2001.1
sp. zn. 5 Tvo 100/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 2. srpna 2001 v neveřejném zasedání stížnost obžalovaného E. N., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 7. 2001, sp. zn. 4 Ntv 10/2001, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 1 T 4/2000, a rozhodl takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost obžalovaného E. N. z a m í t á.
Odůvodnění:
Usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 7. 2001, sp. zn. 4 Ntv 10/2001, byla podle §71 odst. 3 tr. ř. prodloužena vazba obžalovaného E. N. do 31. 12. 2001.
Proti tomuto usnesení podal obžalovaný E. N. sám i prostřednictvím svého obhájce v zákonné lhůtě stížnost, jíž se domáhá zrušení napadeného usnesení a propuštění z vazby na svobodu. V odůvodnění stížnosti uvedl, že má stálé bydliště v Brně a má v úmyslu nadále se zdržovat u svých rodičů v Brně. Zpochybnil vazební důvody a dodal, že obava, že by mohl v trestné činnost pokračovat, u něj není dána, neboť se trestné činnosti nedopustil a navíc se celá jeho rodina s matkou dětí rozpadla a nezletilé vyrůstají v rodinách příbuzných. Ve vazbě se cítí diskriminován a psychicky zlomen, protože všichni přehlíží chování příslušníků policie k cikánům a požádal, aby byl podroben znaleckému zkoumání v civilním zdravotnickém zařízení. Dodal, že pokud bude jeho psychický stav zkoumán v psychiatrické léčebně v Brně-Černovicích, bez výhrad se podrobí tomuto zkoumání a bude spolupracovat s lékaři i dalším personálem, aby prokázal svoji nevinu. Ke stížnosti obžalovaný E. N. připojil slib, že se nebude vyhýbat trestnímu stíhání, nebude se nikde skrývat ani páchat trestnou činnost.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) přezkoumal z podnětu podané stížnosti podle §147 odst. 1 tr. ř. správnost výroku napadeného usnesení, jakož i příslušnou část řízení, které tomuto rozhodnutí předcházelo, a zjistil, že stížnost obžalovaného E. N. není důvodná, protože Vrchní soud v Olomouci rozhodl správně jak v otázce existence vazebních důvodů, tak i ohledně podmínek stanovených pro prodloužení vazby na dobu přesahující dva roky.
Obžalovaný E. N. byl vzat do vazby usnesením soudce Městského soudu v Brně ze dne 24. 7. 1999, č. j. 7 Nt 4119/99-14 podle §68 tr. ř., z důvodů uvedených v §67 odst. 1 písm. a), b), c), odst. 2 tr. ř. Obžalovaný byl přitom zadržen dne 21. 7. 1999, dvouletá lhůta vazby stanovená v §71 odst. 3 tr. ř. uplynula dnem 21. 7. 2001. Nyní se obžalovaný nachází ve vazbě z důvodů uvedených v §67 odst. 1 písm. a), c) tr. ř.
Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 10. 10. 2000, sp. zn. 1 T 4/2000 byl obžalovaný E. N. uznán vinným trestným činem znásilnění podle §241 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák., trestným činem pohlavního zneužívání podle §242 odst. 1, 2 tr. zák. a trestným činem ohrožování mravní výchovy mládeže podle §217 odst. 1 písm. b) tr. zák. Za to byl odsouzen podle §241 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 8 roků, pro jehož výkon byl zařazen podle §39a odst. 3 tr. zák. do věznice s ostrahou. Dále bylo podle §229 odst. 1 tr. ř. rozhodnuto o nároku poškozené nezletilé K. D. na náhradu škody.
Usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. 3. 2001, sp. zn. 4 To 202/2000 byl podle §258 odst. 1 písm. b), c) tr. ř. z podnětu podaných odvolání obžalovaného E. N. a krajského státního zástupce v Brně výše uvedený rozsudek zrušen a podle §259 odst. 1 tr. ř. byla věc vrácena soudu prvního stupně, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší soud především zjistil, že návrh předsedkyně senátu Krajského soudu v Brně na prodloužení vazby obžalovaného E. N. byl podán v souladu s §71 odst. 5 tr. ř. a ve lhůtě stanovené v §71 odst. 6 tr. ř.
Podle §71 odst. 3 tr. ř. vazba v řízení před soudem spolu s vazbou v přípravném řízení nesmí trvat déle než 2 roky. Pokud nebylo možné pro obtížnost věci nebo z jiných závažných důvodů trestní stíhání v této lhůtě skončit a propuštěním obviněného na svobodu hrozí, že bude zmařeno nebo podstatně ztíženo dosažení účelu trestního řízení, může o dalším trvání vazby na nezbytně nutnou dobu rozhodnout vrchní soud.
Nejvyšší soud se zcela ztotožnil se závěry Vrchního soudu v Olomouci v tom, že u obžalovaného nadále trvají důvody vazby podle §67 odst. 1 písm. a), c) tr. ř. Z obsahu spisu je zřejmé, že obžalovaný není nijak vázán k místu trvalého bydliště v Brně, byl nezaměstnaný a nadále mu hrozí uložení vysokého trestu odnětí svobody, pokud bude uznán vinným trestnou činností, pro kterou je stíhán. Vzhledem k délce doby páchání trestné činnosti a jejímu rozsahu i s přihlédnutím k tomu, že obžalovaný byl v minulosti mnohokrát soudně trestán pro různorodou trestnou činnost nepodmíněnými tresty, trvá též obava, že v případě propuštění na svobodu by mohl v jednání, pro které je trestně stíhán, pokračovat. Správně proto Vrchní soud v Olomouci dovodil, že u obžalovaného nadále trvají důvody tzv. útěkové vazby podle §67 odst. 1 písm. a) tr. ř. i důvody tzv. předstižné vazby podle §67 odst. 1 písm. c) tr. ř.
Vrchní soud v Olomouci při přezkoumání dosavadního trestního stíhání obžalovaného učinil opodstatněný závěr, že trestní stíhání obžalovaného nebylo možno skončit ve lhůtě uvedené v §71 odst. 3 tr. ř. ze závažných důvodů. Přes náročnost dokazování v trestní věci obžalovaného, nelze postupu orgánů činných v trestním řízení, ani rozhodovací činnosti soudů vytknout neodůvodněné průtahy. S přihlédnutím k charakteru a rozsahu trestné činnosti obžalovaného, trvajícím důvodům vazby i okolnostem případu je zřejmé, že v posuzované věci jsou dány i další podmínky uvedené v §71 odst. 3 tr. ř. pro prodloužení vazby a že propuštěním obžalovaného na svobodu hrozí, že bude zmařeno nebo podstatně ztíženo dosažení účelu trestního řízení, jímž je podle §1 odst. 1 tr. ř. zejména náležité zjištění trestných činů, spravedlivé potrestání pachatelů i zájem na předcházení a zamezování trestné činnosti. Nelze přehlédnout, že doba trestního stíhání obžalovaného je ovlivněna jeho negativním vztahem k nařízenému znaleckému zkoumání, přestože je v zájmu obžalovaného, aby se tomuto zkoumání podrobil, přičemž za určitých okolností výsledek znaleckého zkoumání může být pro obžalovaného příznivější a ovlivnit tak rozhodnutí soudu prvního stupně.
Nejvyšší soud považuje dobu do 31. 12. 2001 za dobu nezbytně nutnou ke skončení trestního stíhání obžalovaného, a to s přihlédnutím k těm úkonům a rozsahu dokazování, které vyplývají z usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. 3. 2001, sp. zn. 4 To 202/2000, na něž bylo poukázáno výše, především vypracování znaleckého posudku z oboru psychiatrie, specializace sexuologie, který již byl nařízen usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 12. 6. 2001, sp. zn. 1 T 4/2000. Se zřetelem k nutnosti provedení těchto úkonů, když nelze vyloučit ani po novém rozhodnutí soudu prvního stupně, řízení o opravném prostředku, se jeví doba, na niž byla vazba obžalovaného prodloužena, dobou nezbytně nutnou ve smyslu §71 odst. 3 tr. ř.
Nejvyšší soud se v tomto řízení nemohl zabývat námitkami obžalovaného, které se týkají zjištění skutkového stavu věci a vlastního meritorního rozhodnutí, neboť s těmito námitkami se musí vypořádat ve svém rozhodnutí soud prvního stupně. Nezabýval se ani přijetím písemného slibu obžalovaného, neboť rozhodnutí o přijetí či nepřijetí písemného slibu obžalovaného mu v tomto řízení nepřísluší.
Nejvyšší soud ze všech výše uvedených důvodů zamítl stížnost obžalovaného podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. jako nedůvodnou.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 2. srpna 2001
Předseda senátu:
JUDr. Jindřich Urbánek