ECLI:CZ:NS:2001:5.TVO.107.2001.1
sp. zn. 5 Tvo 107/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 2. srpna 2001 stížnost obžalovaného V. D., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. 7. 2001, sp. zn. 4 Ntv 12/2001, ve věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 11 T 25/2000, a rozhodl takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost obžalovaného V. D. z a m í t á .
Odůvodnění:
Usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. 7. 2001, sp. zn. 4 Ntv 12/2001, byla podle §71 odst. 3 tr. ř. prodloužena vazba obžalovaného V. D. do 31. 10. 2001.
Proti tomuto usnesení podal obžalovaný V. D. v zákonné lhůtě prostřednictvím své obhájkyně stížnost. Obžalovaný předně poukazuje na presumpci neviny s tím, že o jeho vině v trestní věci nesvědčí žádná konkrétní skutečnost. Ze spisového materiálu nevyplývá ani konkrétní skutečnost, která by zakládala obavu z aktivního jednání proti zákonu. Je sice pravdou, že byl v minulosti odsouzen a právě proto se snažil vyhnout jakémukoli porušení zákona. Obžalovaný zdůrazňuje, že po celou dobu přípravného řízení trpělivě snášel vazbu, přičemž o propuštění z vazby poprvé požádal až u hlavního líčení. Je přesvědčen, že prodloužení vazby není u jeho osoby důvodné. V této souvislosti obžalovaný poukazuje na slib nabídnutý ve spise, kterému chce vážně a upřímně dostát. Vzhledem na ustanovení §67 odst. 1 písm. c) tr. ř. je nutno dojít k závěru, že není dána žádná konkrétní skutečnost, která by nasvědčovala předstižnému důvodu vazby. Rovněž je přesvědčen, že není dána důkazní komplikovanost věci a nejsou dány podmínky ustanovení §71 odst. 3 tr. ř. pro prodloužení lhůty vazby. Závěrem stížnosti obžalovaný navrhuje, aby napadené usnesení bylo zrušeno a byl z vazby propuštěn na svobodu.
Nejvyšší soud přezkoumal z podnětu podané stížnosti podle §147 odst. 1 tr. ř. správnost výroku napadeného usnesení, jakož i příslušnou část řízení, které mu předcházelo, ale stížnost důvodnou neshledal.
Z trestního spisu Nejvyšší soud zjistil, že návrh na prodloužení vazby obžalovaného V. D. byl vrchnímu soudu doručen dne 11. 7. 2001, t. j. při zachování patnáctidenní lhůty uvedené v §71 odst. 6 tr. ř., neboť lhůta trvání vazby u jeho osoby, prodloužená usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. 3. 2001, sp. zn. 4 Ntv 3/2001, ve spojení s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 12. 4. 2001, sp. zn. 3 Tvo 51/2001, skončila dne 31. 7. 2001. Návrh podala předsedkyně senátu Krajského soudu v Brně, tedy osoba k tomu oprávněná podle §71 odst. 5 tr. ř.
V období od uvedeného prodloužení lhůty vazby pokračoval Krajský soud v Brně v hlavním líčení ve dnech 15. 5., 8. 6., 29. 6. a 10. 7. 2001 zejména výslechem svědků a prováděním řady dalších důkazů. Dne 10. 7. 2001 rozhodl krajský soud ve věci rozsudkem, jímž obžalovaného V. D. uznal vinným trestným činem vraždy podle §219 odst. 1 tr. zák. a odsoudil jej k trestu odnětí svobody v trvání třinácti roků se zařazením pro výkon trestu do věznice se zvýšenou ostrahou. Rozsudek je nepravomocný.
V napadeném usnesení vrchní soud důvodně konstatoval, že u obžalovaného V. D. jsou i v současnosti dány důvody vazby podle §67 odst. 1 písm. c) tr. ř. Lze připomenout, že obžalovaný se relativně krátce po svém podmíněném odsouzení za výrazně násilnou trestnou činnost měl dopustit ještě podstatně závažnějšího násilného deliktu, pro který je v současnosti trestně stíhán. Tyto konkrétní skutečnosti dostatečně odůvodňují obavu, že v případě propuštění z vazby na svobodu by obžalovaný mohl násilnou trestnou činnost opakovat.
Nejvyšší soud nevidí pochybení napadeného usnesení ani v tom, když vrchní soud dovodil a odůvodnil splnění podmínek pro další prodloužení vazby podle §71 odst. 3 věta druhá tr. ř. Pokud trestní stíhání obžalovaného V. D. nebylo skončeno v rámci již jednou prodloužené lhůty vazby nad dva roky, stalo se tak z důvodu obtížnosti věci, zejména potřeby provést u hlavního líčení všechny potřebné důkazy. V současnosti již bylo řízení před soudem prvního stupně skončeno, ve věci bylo meritorně rozhodnuto, a z důvodu odvolání obžalovaného se bude věcí zabývat odvolací soud. Nejvyšší soud neshledal takové okolnosti, které by bylo možno označit jako nedůvodné průtahy v řízení.
V případě propuštění obžalovaného V. D. na svobodu také hrozí ve smyslu §71 odst. 3 věta druhá tr. ř., že bude zmařeno nebo alespoň podstatně ztíženo dosažení účelu trestního řízení. Další trvání vazby u obžalovaného je nezbytné, neboť to z hlediska §1 odst. 1 tr. ř. vyžaduje mimo jiné zejména zájem na předcházení a zamezování trestné činnosti.
Také dobu, na kterou vrchní soud vazbu obžalovaného prodloužil (o tři měsíce), lze označit jako přiměřenou a jen nezbytně nutnou k tomu, aby mohlo být krajským soudem urychleně vypracováno písemné vyhotovení celého rozsudku a aby následně mohlo být vrchním soudem o odvolání rozhodnuto.
S námitkami obžalovaného V. D. ohledně důvodnosti vazby a jejího prodloužení se Nejvyšší soud neztotožnil, popř. jde o skutečnosti bez vlivu na správnost napadeného usnesení. Naproti tomu při rozhodování o této stížnosti nepřísluší Nejvyššímu soudu se zabývat námitkami obžalovaného ve věci samé (v daném případě, že je nevinen). Tyto námitky je nutno uplatnit v rámci odvolacího řízení. Nejvyšší soud se také nezabýval nabídkou slibu obžalovaného ve smyslu §73 odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť v tomto řízení mu to rovněž nepřísluší.
S ohledem na všechny uvedené skutečnosti nezbylo, než stížnost obžalovaného V. D. podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. jako nedůvodnou zamítnout.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 2. srpna 2001
Předseda senátu:
JUDr. Jiří Horák