ECLI:CZ:NS:2001:5.TVO.123.2001.1
sp. zn. 5 Tvo 123/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 11. září 2001 stížnosti obžalovaných Z. S., M. P., roz. Š. a V. P., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. 8. 2001, sp. zn. 3 Ntv 13/2001, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 39 T 20/99, a rozhodl takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnosti obžalovaných Z. S., M. P., roz. Š. a V. P. zamítají.
Odůvodnění:
Usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. 8. 2001, sp. zn. 13 Ntv/2001, byla podle §71 odst. 3 tr. ř. prodloužena lhůta vazby obžalovaných Z. S., M. Š., M. P., roz. Š., a V. P., u každého z nich do 20. prosince 2001. Ohledně obžalovaného M. Š. usnesení nabylo právní moci dne 24. 8. 2001.
Proti tomuto usnesení podali obžalovaní Z. S., M. P., roz. Š. a V. P. v zákonné lhůtě stížnosti, jimiž se domáhají zrušení napadeného usnesení a propuštění z vazby na svobodu.
Obžalovaný Z. S. namítl, že u něj není dána obava, že by pokračoval v trestné činnosti, neboť má dobře placené zaměstnání obchodního zástupce a nemá proto ani důvod, aby páchal trestnou činnost. Další námitky směřoval proti způsobu dokazování a hodnocení důkazů i proti postupu vyšetřovatele.
Obžalovaný M. P., roz. Š. ve stížnosti namítl, že okolnost, že byl odsouzen k trestu odnětí svobody na šest a půl roku není důvodem tzv. útěkové vazby, a pokud bylo proti němu zahájeno řízení jako řízení proti uprchlému, poukázal na to, že toto řízení bylo vůči němu zahájeno dne 12. března 1999 a již 17. března 1999 se dobrovolně dostavil k vyšetřovateli se svým obhájcem. Žádný se spoluobžalovaných se jako on nedostavil dobrovolně k vyšetřovateli a museli být zadrženi. Zdůraznil, že v minulosti byl osobou bezúhonnou.
Obžalovaný V. P. prostřednictvím své obhájkyně odůvodnil stížnost tím, že v jeho případě není dána důvodná obava, že by po propuštění z vazby na svobodu páchal trestnou činnost nebo jiným způsobem mařil dosažení účelu trestního řízení, neboť pobyt ve vazbě měl na něj značný výchovný vliv, měl dostatek času přemýšlet o svém životě a obstaral si příslib zaměstnání, v němž hodlá nadále pracovat a vést řádný život. Přitom uvedl, že je pravdou, že před svým zadržením soustavně nepracoval ve stálém pracovním poměru, prostředky na obživu si opatřoval brigádnickou činností a pokud pracoval, měl přetržky v těchto pracovních poměrech.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) přezkoumal z podnětu podaných stížností podle §147 odst. 1 tr. ř. správnost výroku napadeného usnesení, jakož i příslušnou část řízení, které tomuto rozhodnutí předcházelo, a zjistil, že stížnosti obžalovaných Z. S., M. P., roz. Š., a V. P. nejsou důvodné, protože Vrchní soud v Olomouci rozhodl správně jak v otázce existence vazebních důvodů, tak i ohledně podmínek stanovených pro prodloužení vazby na dobu přesahující dva roky.
Nejvyšší soud zjistil, že obžalovaní Z. S. a V. P. byli vzati do vazby usnesením soudkyně Městského soudu v Brně ze dne 3. 2. 1999, sp. zn. 7 Nt 3595/99, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 15. 3. 1999, sp. zn. 9 To 182/99, podle §68 tr. ř. z důvodů uvedených v §67 odst. 1 písm. a), b), c), odst. 2 tr. ř. Obžalovaní Z. S. a V. P. byli zadrženi dne 1. 2. 1999. Obžalovaný M. P., roz. Š., byl vzat do vazby usnesením soudkyně Městského soudu v Brně ze dne 18. 3. 1999, sp. zn. 7 Nt 3733/99, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 26. 4. 1999, sp. zn. 9 To 306/99, podle §68 tr. ř. z důvodů uvedených v §67 odst. 1 písm. a), c), odst. 2 tr. ř., přičemž vazba byla započtena od zadržení, k němuž došlo dne 17. 3. 1999. O vazbě obžalovaných bylo opakovaně rozhodováno a následně byla vazba u všech obžalovaných prodloužena usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. 1. 2001, sp. zn. 4 Ntv 1/2001, ve spojení s usnesením Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 2. 2001, sp. zn. 7 Tvo 24/2001, a to do 31. 8. 2001. Nyní se obžalovaní Z. S. a V. P. nacházejí ve vazbě z důvodů uvedených v §67 odst. 1 písm. a) tr. ř. a obžalovaný M. P., roz. Š., z důvodů uvedených v §67 odst. 1 písm. a), c) tr. ř.
Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 23. 4. 2001, sp. zn. 39 T 20/99, byl obžalovaný Z. S. uznán vinným I. trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. a), odst. 4 tr. zák. zčásti jako spolupachatel podle §9 odst. 2 tr. zák., II. návodem k trestnému činu krádeže podle §10 odst. 1 písm. b) tr. zák. k §247 odst. 1, písm. b), odst. 3 písm. a), odst. 4 tr. zák., III. trestným činem poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák. jako spolupachatel podle §9 odst. 2 tr. zák. a IV. trestným činem neoprávněného užívání cizí věci podle §249 odst. 1 tr. zák. jako spolupachatel podle §9 odst. 2 tr. zák. Trestnou činností měl způsobit škodu 9.207.535,90 Kč. Za to byl odsouzen podle §247 odst. 4 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmi a půl roku a pro výkon trestu byl zařazen do věznice s ostrahou. Obžalovaný M. P., roz. Š., byl tímto rozsudkem uznán vinným I. trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. a), odst. 4 tr. zák. zčásti jako spolupachatel podle §9 odst. 2 tr. zák., II. trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), b) tr. zák., III. trestným činem podílnictví podle §251 odst. 1 písm. a) tr. zák., IV. trestným činem poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák. jako spolupachatel podle §9 odst. 2 tr. zák., IV. trestným činem neoprávněného užívání cizí věci podle §249 odst. 1 tr. zák. jako spolupachatel podle §9 odst. 2 tr. zák., a VI. trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. Trestnou činností měl způsobit škodu 5.731.665,89 Kč. Zato byl odsouzen podle §247 odst. 4 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti a půl roku a pro výkon tohoto trestu byl zařazen do věznice s ostrahou. Obžalovaný V. P. byl uznán vinným I. trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. a), odst. 4 tr. zák. zčásti jako spolupachatel podle §9 odst. 2 tr. zák., II. trestným činem poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák. jako spolupachatel podle §9 odst. 2 tr. zák., a III. trestným činem neoprávněného užívání cizí věci podle §249 odst. 1 tr. zák. jako spolupachatel podle §9 odst. 2 tr. zák. Trestnou činností měl způsobit škodu 5.442.442,90 Kč. Zato byl odsouzen podle §247 odst. 4 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti a půl roku a pro výkon trestu byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále bylo tímto rozsudkem rozhodnuto o vině a trestu dalších sedmi obžalovaných a podle §228 odst. 1 a §229 odst. 2 tr. ř. o nárocích poškozených na náhradu škody. Proti tomuto rozsudku podali tito obžalovaní i státní zástupce odvolání.
Nejvyšší soud především zjistil, že návrh předsedy senátu Vrchního soudu v Olomouci na prodloužení vazby obžalovaných byl podán v souladu s §71 odst. 5 tr. ř. a ve lhůtě stanovené v §71 odst. 6 tr. ř.
Podle §71 odst. 3 tr. ř. vazba v řízení před soudem spolu s vazbou v přípravném řízení nesmí trvat déle než dva roky. Pokud nebylo možné pro obtížnost věci nebo z jiných závažných důvodů trestní stíhání v této lhůtě skončit a propuštěním obviněného na svobodu hrozí, že bude zmařeno nebo podstatně ztíženo dosažení účelu trestního řízení, může o dalším trvání vazby na nezbytně nutnou dobu rozhodnout vrchní soud.
Nejvyšší soud se zcela ztotožnil se závěry Vrchního soudu v Olomouci v tom, že u všech obžalovaných nadále trvají důvody vazby podle §67 odst. 1 písm. c) tr. ř. Z obsahu spisu je zřejmé, že obžalovaní měli páchat trestnou činnost od roku 1996 do roku 1999, přičemž se jedná o závažnou majetkovou trestnou činnost páchanou mnoha útoky (105 útoků) a touto trestnou činností si měli opatřovat prostředky pro svoji obživu. Přitom obžalovaní M. P., roz. Š., a V. P. byli bez zaměstnání. Obžalovaný Z. S. sice byl zaměstnán, avšak je důvodně podezřelý, že spáchal trestnou činnost, pro kterou je trestně stíhán. Správně proto Vrchní soud v Olomouci shledal u všech obžalovaných existenci vazebních důvodů podle §67 odst. 1 písm. c) tr. ř. U obžalovaného M. P., roz. Š., je dán i vazební důvod podle §67 odst. 1 písm. a) tr. ř., neboť proti němu bylo zahájeno řízení jako proti uprchlému, skrýval se v zahraničí, a nelze přehlédnout, že tento obžalovaný byl již odsouzen, byť nepravomocným rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 23. 4. 2001, sp. zn. 39 T 20/99, k trestu odnětí svobody v trvání šesti a půl roku, čímž je obava, že obžalovaný uprchne nebo se bude skrývat, aby se tak trestnímu stíhání nebo trestu vyhnul, zvýrazněna.
Vrchní soud v Olomouci učinil též opodstatněný závěr, že trestní stíhání obžalovaných nebylo možno skončit ze závažných důvodů ani v prodloužené lhůtě vazby, t. j. do 31. 8. 2001. Přes náročnost dokazování v trestní věci obžalovaných, nelze postupu orgánů činných v trestním řízení ani rozhodovací činnosti soudů vytknout neodůvodněné průtahy. Krajský soud v Brně projednával věc s největším urychlením a soustředěně prováděl důkazy tak, aby věc byla rozhodnuta bez průtahů. S přihlédnutím k charakteru a rozsahu trestné činnosti obžalovaného Z. S., M. P., roz. Š., a V. P. (ale i dalších sedmi obžalovaných, jejichž trestná činnost byla projednávána Krajským soudem v Brně ve věci vedené pod sp. zn. 39 T 20/99), trvajícím důvodům vazby i okolnostem případu je zřejmé, že v posuzované věci jsou dány i další podmínky uvedené v §71 odst. 3 tr. ř. pro prodloužení vazby a že propuštěním obžalovaných na svobodu hrozí, že bude zmařeno nebo podstatně ztíženo dosažení účelu trestního řízení. Účelem trestního řízení je podle §1 odst. 1 tr. ř. zejména náležité zjištění trestných činů, spravedlivé potrestání pachatelů i zájem na předcházení a zamezování trestné činnosti.
Nejvyšší soud považuje dobu do 20. prosince 2001 za dobu nezbytně nutnou ke skončení trestního stíhání obžalovaných Z. S., M. P., roz. Š., a V. P., neboť Vrchní soud v Olomouci musí rozhodnout o odvoláních těchto obžalovaných (ale i dalších obžalovaných) i státního zástupce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 23. 4. 2001, sp. zn. 39 T 20/99, přičemž doba, na niž byla vazba všech obžalovaných prodloužena, je vzhledem k rozsahu trestné činnosti obžalovaných i rozsahu trestního spisu, který v době předložení Nejvyššímu soudu již má téměř 4700 stran, dobou skutečně nezbytně nutnou ve smyslu §71 odst. 3 tr. ř. Vrchní soud v Olomouci přitom musí mít adekvátní dobu k tomu, aby prostudoval rozsáhlý spisový materiál, a mohl ve věci rozhodnout.
Nejvyšší soud se v tomto řízení nemohl zabývat námitkami obžalovaného Z. S., které se týkají zjištění skutkového stavu věci a vlastního meritorního rozhodnutí, neboť s těmito námitkami se musí vypořádat ve svém rozhodnutí odvolací soud. Námitka obžalovaného Z. S., že má dobře placené zaměstnání a nemá proto ani důvod, aby páchal trestnou činnost, neobstojí, neboť je důvodné podezření, že trestnou činnost páchal i před tím, než byl vzat do vazby, a tehdy již měl zmiňované dobře placené zaměstnání.
Ze všech výše uvedených důvodů Nejvyšší soud zamítl stížnosti všech obžalovaných jako nedůvodné podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 11. září 2001
Předseda senátu:
JUDr. Jindřich Urbánek